English Español Français Deutsch Italiano Český Polski Русский Română Українська Português Eesti 中文

Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

 
Evoluce Vědomí
 

Anatomie Boha/Evoluce Vědomí


Evoluce Vědomí

Neohraničený vesmírný prostor — ve skutečnosti — není prázdný. Přebývá v něm rozměrově nekonečná a věčná Bytost, nazývaná Absolutnem. Ale jak se s Ním seznámit? Jak Je uvidět?

Uvidět Je obyčejnýma očima našich materiálních těl není vůbec možné.

Ale vidět, slyšet, a dokonce Je objímat v emocích nejvyšší Lásky, vlévat se do Něho, splývat s Ním — to všechno je plně uskutečnitelné sebou jako vědomím (duší), rozvinutým v potřebné míře!

Ale proč není možné vnímat veškeré Absolutno prostřednictvím smyslových orgánů našich těl? Je to proto, že se skládá z několika «vrstev», nazývaných prostorové dimenze, úrovně mnohorozměrného prostoru, eony nebo loky (poslední dvě slova jsou řeckého a sanskrtského původu). Přičemž je individuální vědomí schopné vnímat jenom to existující v hranicích té «vrstvy», ve které samo přebývá.

Absolutno je možné si představit jako piroh z listového těsta. Ale každá z Jeho «Vrstev» existuje ve svém «patře» mnohorozměrného Vesmíru. Ale k tomu abychom přímo poznali takovou «Vrstvu» — musíme dokázat do ní proniknout. A to není v žádném případě jednoduché.

Obyčejný zdravý člověk snadno vnímá jenom materiální úroveň. Ale to je jenom jedna ze sedmi základních «vrstev pirohu».

Ale ještě existují vrstvy ráje, kosmických «skladišť», zaplněných «stavebním materiálem» pro budoucí duše a materiální objekty (příslušející protopuruše a protoprakriti), a další.

Ale čím se tyto eony odlišují? — kromě jiného místem, které zaujímají na stupnicích hrubosti — jemnosti a hustoty — zjemnělosti.

Přitom je každý eon oddělen od druhého zcela zřetelnou membránou, vizuálně podobnou té, jakou je možné pozorovat ve skleněné baňce mezi vrstvami vody a řídkého průzračného oleje.

K mnohorozměrné struktuře Vesmíru je možné připojit pojem vektorů škál mnohorozměrnosti.

Jeden z takových vektorů proniká mnohorozměrný prostor mezi peklem — a Božskými eony.

Druhý — mezi světem hmoty — a Tvůrcem.

Peklo — jako prostorová dimenze — to je místo nahromadění hrubých, odpudivých duší, vyvržených za hranice Absolutna. Ježíš nazval toto místo «tmou vnější, kde je pláč a skřípění zubů» (Mt 8:12). Je to — «smetiště» Absolutna.

Svět hmoty — to je nejhustší eon.

A Tvůrce (Prvotní Vědomí) — to je základní a nejjemnější forma vědomí v hranicích Absolutna — «Srdce Absolutna».

… Povím vám, že v těch letech, kdy jsem se mučivě pokoušel uspořádat všechny mnou vnímané a do určité míry už prozkoumané eony — do jednotného schématu, se mi to dlouho nedařilo: protože jsem pozoroval, když jsem je navštívil, dvojice eonů stejné hustoty a zjemnělosti. Ale jak je seřadit do jednotné posloupnosti na připomínané stupnici?

Řešení přišlo zároveň s pochopením, že eony skutečně existují právě v páru na každém «poschodí». Eony každého páru jsou mezi sebou rozděleny sjednocující společnou membránou — tím samým «Zrcadlem», o kterém se mluví v pohádkách. Na zadní (ze strany vnímajícího) straně «Zrcadla» se nacházejí eony «Zazrcadlí»; zepředu — světy hmotnosti a individuálních duší, a také Svatých Duchů, dozírajících na rozvoj těchto duší.* Tak vzniklo schéma výzkumu stavby Absolutna, kterou jsme jako první publikovali v řadě knih [1,9 a další.]. Uvedené schéma teď dovoluje duchovním hledačům postupně si osvojovat loky Absolutna, protože mají tuto «mapu hledání».*

Je možné si všimnout takové nuance tohoto schématu: loka Příbytku Tvůrce (Išvary) je společná jak pro individuální Átmany, tak i pro Paramátman (Vyšší Božský Átman). Zcela průzračný a vzhledem podobný prázdnotě Paramátman může být nicméně vnímán z Átmanů — jmenovitě mezi dvěma Átmickými strukturami (pravou a levou) duchovně usilujícího — prostřednictvím už vzpomínané meditace Ježíše «Kříž». Právě tato meditace dovoluje ponořit se do Paramátmanu a poznávat — ve Splynutí s ním — Jeho neohraničenost.

Od této doby začíná pro duchovně usilující osvojování nejvyššího stupně jejich Seberealizace*.

* * *

Právě dosažení Splynutí s Tvůrcem je potvrzováno jako smysl a cíl našich životů na Zemi — také Totem-Atlantem (Hermem Trismegistem), Pythagorem, Krišnou, Gautamou Buddhou — Bábadžím a Satja Sai [2,5,8,10,13,15-18].

A jenom nábožensko-filozofická nevědomost lidských mas, rozsévaná různými druhy sekt, vede k tomu, že spousta lidí se v nepochopení toho, proč se objevili na Zemi, zmítá, — mezi cestami sebevražd, narkomanií, zločinnosti a rozezlení na všechny a na všechno…

… Ale vzniká otázka: «Ale co máme dělat, aby bylo možné realizovat tento cíl?» Aby bylo možné odpovědět, je třeba ještě prozkoumat proces rozvoje duší. To nejdůležitější, co je teď třeba pochopit je, že se Absolutno neustále rozvíjí, prochází evolucí.

A tento proces se právě uskutečňuje vytvořením individuálních částic energie (puruši), které se vtělují do materiálních těl, postupně rostou, stávají se složitějšími, zdokonalují se — aby, ve výsledku, dosáhly té úrovně Dokonalosti, která jim dovolí stát se hodnými toho, aby se vlily do Prvotního Vědomí a tím samým Ho obohatily.

Právě kvůli tomu jsou vytvářeny «ostrůvky» hmoty v různých částech vesmíru — hvězdy a planety. Poté na planetách pro to příhodných začíná rozvoj organických těl, do kterých se vtělují počátky duší.

Právě tak začínají a pokračují v existenci dva souběžné evoluční procesy, řízené Bohem: evoluce organických těl a evoluce duší do nich vtělovaných.

Při tom se duše mnohokrát vtělují do stále složitějších těl; procházejí následně stupni rostlinného, zvířecího a poté lidského života.

A úloha nás, lidí, spočívá v tom, abychom se vědomě a aktivně zdokonalovali a na závěr se vlili — sebou jako Dušemi, rozvinutými do Božského stavu — do Prvotního Vědomí a poté pokračovali v životě už v Něm, stali se už navždy Neoddělitelnými Částmi Jeho, konali teď z Něho a pomáhali druhým vyvíjejícím se bytostem.

… A teprve teď, když se nám stal pochopitelným smysl našich životů na Zemi, je vhodné začít mluvit o tom, jak je možné ho nejúspěšněji realizovat.

* * *

Každý z intelektuálně rozvinutých vtělených lidí si mohl všimnout ohromných rozdílů mezi ostatními lidmi, kteří ho obklopují. Nemluvíme o rozdílech v tělesných rysech: druhu pohlaví, národnosti, barvy kůže a vlasů atd. — tohle vůbec nemá význam! Ale důležitá odlišnost je především v kvalitě duší.

Existují dva základní faktory, které předurčují kvalitu té či jiné duše, a také, přiměřeně tomu, i její možnosti duchovního zdokonalování v současné době.

Je to:

a) její psychoenergetický vzrůst*

b) to, jaké vlastnosti byly rozvinuty daným člověkem v sobě na posledních úsecích jeho osobní evoluce. A ty vlastnosti mohou být jak pozitivní, jinými slovy — jako napomáhající evolučnímu pokroku dané duše, tak i bránící mu.

Ale jak rozlišit: duševní nedostatky — a dobré vlastnosti duše? Existují nějaká objektivní kritéria pro takové rozlišení?

Vždyť, například, pro masy alkoholiků bude kritérium takové: ty se mnou nepiješ — to znamená, že si mě nevážíš, to znamená, že jsi můj nepřítel! Ale jestli piješ — pak jsme spolu přátelé navěky!

A v některých náboženských sektách považovali a dosud považují za hrdinství zabíjet «nevěřící». A čím více jich zabiješ, — tím, prý, máš větší šanci na to, že se dostaneš do ráje!

Odpudivých příkladů takového druhu je možné vyjmenovat mnoho. Týkají se národnostních a sexuálních předsudků, toho, jak se patří nebo nepatří oblékat atd.

Taková morálka dominuje v masách eticky zvrácených duší, žijících v neustálém hledání objektů pro svoji nenávist… Ony vtahují do svých řad druhé — mladé a proto poddajné duše, zavlékají je s sebou do pekla…

Ale Bůh vtěleným lidem neustále doporučuje pravý protiklad: milovat, darovat, chovat se něžně a starostlivě jeden k druhému, neodsuzovat, nehněvat se, odpouštět… [2,5,8,9,13,14-18,21]

Někdo se může zeptat: ale proč? Vždyť kdyby očistil Zemi od tamtěch … pak by se nám všem žilo světleji a radostněji! Bůh, prý, konečně může přijít k nám a udělat nás šťastnými!…

Ale Bůh má na to jiný názor.

On Sám o Sobě hlásá, že On je Láska (1 J 4:8). A doporučuje, abychom se tomu naučili od Něho (Mt 11:29). A abychom se s Ním sblížili — musíme přikročit ke kvalitativní změně sebe sama, přibližovat se v tom k Němu — Etalonu (Vzoru) Dokonalosti! (Jk 4:8)

A On je také ještě Klid a mezní Zjemnělost — a doporučuje i nám, abychom se tomu také učili [8—13,18].

On nám také říká o CELISTVOSTI Absolutna, doporučuje nám vlévat se do té CELISTVOSTI a žít v takových stavech vědomí, které nás přivykají ke sjednocení, splynutí s Ním, a ne k rozdělení.

Vždyť jak by bylo možné vejít ve Splynutí s Ním, pokud bychom si přivykli říkat vždy všem a na všechno «ne»?*

Naopak je důležité se učit umění SPLÝVAT V LÁSCE — abychom, ve výsledku, dokázali splynout se svým Hlavním Milovaným!

Symbolem lásky a splynutí je «ano», a ne «ne».

A bylo by možné se upřímně (a ne jen v slovech) zamilovat do Tvůrce, pokud bychom se ještě nenaučili ani zamilovat se do lidí?

Bylo by také možné očekávat odpovídající něžnost a lásku od Tvůrce, pokud bychom neuměli milovat Jeho Stvoření a nebyli opatrní a starostliví ve vztahu k přírodě jako celku i konkrétním vtěleným bytostem: rostlinám, zvířatům, lidem?

* * *

Bůh přikázal lidem NEZABÍJET (Exodus 20:13), nepoužívat k jídlu těla bytostí, ve kterých vidíme krev (Genesis 9:4; také [9]). Ale kolik lidí se řídí těmito přikázáními? A kvůli jejich neplnění trpí zatížením svých osudů: nemocemi a neschopností postupovat po Cestě k Tvůrci.

… Každému z nás je zapotřebí neustále přemýšlet o tom, jakým nebo jakou mě chce vidět Bůh? A je třeba poslouchat i to, co o tom říkají druzí lidé. Ale za těmi domněnkami lidí se musíme naučit vidět a slyšet Vůli Tvůrce.

Zamyslíme se: proč Ježíš radil, abychom nežádali zpátky, co nám bylo ukradeno a dokonce dali lupiči ještě přídavek nad to, co nám chtěl vzít, a tomu, kdo nás udeří do tváře, ještě nastavili druhou tvář (Mt 5:39-42)? Ježíš nám to radil kvůli tomu, abychom se učili nevycházet za žádných okolností ze stavu lásky. Vždyť jakákoliv vystoupení z tohoto stavu vědomí — nás oddalují od Tvůrce!

Rozvinutí v sobě schopnosti slaďovat se s krásou přírody a s nejlepšími uměleckými díly, kontrola nad svou emocionální sférou, chování a veškerý způsob života založený na klidu a zářivém laskavém vztahu ke všemu živému — vtělenému i nevtělenému — tohle nás bude připravovat k výstupu na výšiny Dokonalosti!

A poté bude principiální etapou na tomto výstupu ovládnutí systému psychické autoregulace, který jsme vypracovali [9 a další].

Tento systém zahrnuje také pročištění a rozvoj základních energostruktur organizmu (čaker a meridiánů): vždyť z těla znečištěného hrubými energiemi, vzniklými především od vlastních hrubých emocí a od nesprávné znečišťující stravy, — není možné se slaďovat s Božskou Jemností Svatých Duchů a Tvůrce!

Druhý důležitý důraz v daném systému tréninků dáváme na rozvoj duchovního srdce [1-18,21].

Duchovní srdce — to je část duše, která započíná svůj rozvoj v hrudní čakře anáhatě.

Čakra sama je emociogenní zóna emocionálně-volní sféry, která odpovídá za produkci emocí lásky. Jednoduché přemístění koncentrace vědomí do této čakry vede ke zbavení se hrubých stavů vědomí, k odbourání patogenních myšlenkových dominant — a k přechodu do čistých, zářivých variací lásky.

Ale vědomí disponuje nejen schopností ke kvalitativní přeměně, ale i ke kvantitativnímu růstu.

Takovým způsobem je možné sebe pěstovat (nechat vyrůstat) v hrubých stavech — a zaručeně se pak stát obyvatelem pekla.

Nebo je také možné vyrůstat duchovním srdcem — a to dovoluje přeměnit se, zjemňovat se a zvětšovat rozměrově, až se staneme ohromnými duchovními srdci, — a pak začínáme bezprostředně vidět Svaté Duchy, a poté i Tvůrce v Jeho Příbytku, stýkat se s Nimi natolik snadno a dokonce ještě snadněji, nežli jsme to dělali s lidmi, kteří jsou nám nejbližší… Můžeme se dokonce pokoušet objímat Nekonečného Tvůrce, ponořovat se do Něho a rozprostírat v Něm svoje milující Ruce Vědomí, vycházející z ohromného Duchovního Srdce… A poté už se do Něho ponořujeme lehce vcelku*, splýváme s Ním, stáváme se Jím.

Ale co dále? — Dále se musíme učit konat z Něho, učit se tomu u Svatých Duchů — Těch, Kteří do Něho vešli dříve.

* * *

Taková úroveň kontaktů s Prvotním Vědomím a Jeho Představiteli dovoluje Dosáhnuvším, to znamená těm, kteří už prošli celou tuto Cestu, s jistotou hodnotit všechny varianty pokusů duchovních inovací, prováděné druhými hledači Cesty, pomáhat jim vyvarovat se chyb*, a také přímo předávat lidem Vůli Tvůrce, Jeho Učení.

Ale prosím vás, abyste neupadali do toho chybování mnohých, že Bůh bude pomáhat — přes takové Prostředníky nebo přímo — komusi v jeho nebo jejích zištných přáních! Vždyť Bůh — vůbec není sluha lidí! To právě lidé se musejí stát sluhy Boha!

Ve vztahu k lidem — zájem Boha spočívá v tom, aby se správně rozvíjeli, duchovně rostli. A On je připraven «bavit se» s lidmi výlučně na toto téma. Jako příklad může sloužit i Jím darovaná metodologie Přímé Cesty duchovního zdokonalování, a Božskými Učiteli — Svatými Duchy vyprávěné — Jejich biografie [8], vykreslující konkrétní varianty postupu po Cestě k Tvůrci — varianty, ze kterých si teď může vybrat každý tu nejvhodnější pro sebe.

Zištná přání nejsou slučitelná s duchovní Cestou! A vůbec nemůžou mít místo ve vzájemných vztazích s Bohem. Je to tak proto (ale nejen proto), že rozdělují člověka a Boha, staví lidské «já» proti Němu.

Ten, kdo se přibližuje k Dokonalosti, slouží — beze zbytku — Bohu, a ne sobě! Jeho služba je obětování! Vždyť «jako oběť Bohu» nemá smysl přinášet cizí životy, jako to dělali a dělají adepti primitivních sekt, — ale právě svůj život!

A tehdy, — když přinesl jako oběť svoje osobní zájmy a svoje osobní «já», se člověk vlévá do Velkého «Já» Prvotního!

* * *

Takže, nejdůležitější na duchovní Cestě — to je rozvoj duchovního srdce, to bude také prospěšné a zcela adekvátní pro všechny lidi, včetně dětí. Pro každého je také nezbytné naučit se a snažit se uskutečňovat etické principy, ukládané nám Bohem. Ale zde je nutná věková diferenciace. Tak, pokud budeme učit děti bez odmluvy «nastavovat druhou tvář», pak to zmenšuje jejich šance rozvinout silový aspekt duše, bez kterého na duchovní Cestě neobstojí.

Člověk se na počátku musí naučit bojovat, rozvíjet také prostřednictvím toho svoji sílu vůle, odhodlanost, a teprve potom bude vhodné, aby přijal za své všechny rady Boha: vždyť ony se vztahují na dospělé lidi!

A ještě něco: velmi důležité je všemi možnými způsoby rozvíjet intelekt! Vždyť bez rozvinutého intelektu není možné ani plnocenně pochopit a převést do života etické principy, ukládané nám Bohem. A už tím více je právě potřebná velmi vysoká intelektuální schopnost, aby bylo možné poznávat mnohorozměrnou strukturu Absolutna a poté ji bez nebezpečí pro svoje psychické zdraví prakticky zkoumat a osvojovat si ji.

Je možné tvrdit, že to, nakolik dokáže postoupit konkrétní člověk na duchovní Cestě v přehlédnutelném úseku jeho života, určuje především úroveň jeho intelektuálního rozvoje.

Daleko ne všem se podaří projít právě rychle celou vylíčenou Cestu. Ale pokusit se udělat pro to všechno, co je možné, — to je přímý smysl.

Vždyť, konkrétně, právě tak si vytváříme pro sebe příznivou karmu (osud) — a život se tím stává stále zářivějším, šťastnějším! A čím více stihneme projít v současnosti, — tím méně přece zbude projít v budoucnosti!

<<< >>>
 
Hlavní stránkaKnihyČlánkyFilmyFotogalerieScreensaversNaše stránkyOdkazyO násKontakt