English Español Français Deutsch Italiano Český Polski Русский Română Українська Português Eesti 中文

Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

 
Psychická autoregulace
 

Anatomie Boha/Psychická autoregulace


Psychická autoregulace

V Evropě se první myšlenky o psychické autoregulaci zrodily v Německu. Němečtí lékaři už na konci XIX. století začali rozpracovávat ideu, kterou nazvali «autogenním tréninkem». Vekou proslulost získala kniha «Autogenní trénink» doktora Schulze. Čemu byly věnovány tyto studie a doporučení? Především — relaxaci. Bylo možné uvolňovat tělo i myšlení vleže na zádech nebo v takzvané «pozici kočího» (tj. vsedě na židli, silně shrbený).

Tohle ovšem vztah k józe jako k duchovnímu směru prakticky nemělo. Ale nicméně, základy tohoto tématu byly takovým způsobem položeny. A jako «prehistorie» psychické autoregulace sehrály svoji pozitivní úlohu.

Další velkou etapou je možno nazvat činnost Alexandra Semjonoviče Romena, lékaře-psychiatra, který pracoval zejména v Alma-Atě a v Moskvě. Termín psychická autoregulace náleží právě jemu. Během svého života tomuto tématu věnoval velmi mnoho času a sil, na uvedené téma vydal desítky publikací.

O čem psal? V podstatě to byla jednoduše propaganda ideje: «Pracovníci dolů, jděte příkladem! — zapojte se do psychické autoregulace!», «Pracovníci rentgenových zařízení… — také!». A tak dále…

A to bylo skvělé, protože díky tomu termín psychická autoregulace vešel do lexikonu, stal se známým. I když ovšem nějaký systém vyučování psychické autoregulace Romen nevytvořil.

Takový systém byl poprvé vytvořen právě námi, naší vědecko-duchovní Školou. Proč si to dovoluji tvrdit? Proto, že bez používání funkcí čaker je plnocenná psychická autoregulace prostě nemožná!

Čakry jsou reflexogenní zóny emocionálně-volní sféry. Přemísťujeme-li koncentraci vědomí do té či jiné čakry, my — jenom tímto pohybem vědomí — měníme naladění sebe buď na intelektuální aktivitu, nebo na vnímání krásy, nebo na efektivní práci svého těla ve světě hmoty, nebo na to, abychom v sobě rozvíjeli nejvýznamnější vlastnost — schopnost «srdečné» lásky atd.

Bez používání čaker — právě tak silně, krásně a zřetelně — regulovat svůj psychický stav není možné!

Poprvé se popis funkcí čaker a metod práce s nimi objevil právě v našich knihách. A poprvé — díky právě těmto knihám — se samotný pojem čaker stal v Sovětském Svazu «uzákoněným». Do té doby straničtí předáci, kteří dozírali na vědu, tvrdili, že «existence čaker není prokázána vědou» — a proto neexistují! A dokonce i samotné téma čaker bylo zakázáno!

Ale — čakry existují. Je možné se s nimi naučit manipulovat — a odtud, ve skutečnosti, už začíná opravdová cesta jógy: rádžajóga a následující vyšší stupeň — buddhijóga.

Ale nelze nepřipomenout, že se také objevila spousta literatury o čakrách od různých nekompetentních autorů z různých zemí — a tato literatura způsobila velmi mnoho škody. Tak například potvrzování (i když to ještě není velmi škodlivý případ), že v čakrách jsou struktury, které jsou podobné kvítkům lotosu, majícím různé množství okvětních lístků. Ve skutečnosti tam žádné lotosy nejsou! A celkově tam nejsou žádné podobné struktury!

Čakry — to jsou dutiny, zaplněné buď bioenergiemi, nebo přímo vědomím člověka, a potom i Boha.

Ostatně, jestli se ti, kteří praktikovali práci s čakrami, tam pokoušeli uvidět kvítky lotosů — to škodlivé není. Prostřednictvím toho se ti lidé učili koncentrovat se v čakrách.

Ale kolosální škodu přinesla druhá chyba: někdy velmi dávno jiný německy píšící autor také napsal knihu, kde tvrdil, že čakry musejí být vybarveny různými barvami. A tedy, jelikož existuje sedm základních barev duhy, sedm hudebních not, sedm čaker — všechno po sedmi! — to znamená, že každé čakře musí odpovídat příslušná nota a příslušná barva. Čakra anáhata, jak je vidět, musí být zelená…

A tato tragická chyba přinesla kolosální škodu ohromnému množství lidí, kteří se naprosto opravdově chtěli stát lepšími — a podlehli takovéhle lži!

… Pochopme, že v čakře anáhatě se musí zrodit a z ní vyrůstat — duchovní srdce. Poté se duchovní srdce musí přeměnit — ve své kvalitě — do stavu Svatého Ducha a Tvůrce.

Svatý Duch — jakou může mít barvu? Něžně bíle-nazlátlou! (Chuan Matus mluvil o něžně jantarové barvě).Ale k čemu se hodí zelené duchovní srdce? Koho máme zeleného? — Žabičky…

Zeleným duchovním srdcem můžeme uplatňovat nárok na splynutí s bažinným žabincem, například. Ale v žádném případě ne s Bohem!

Všechny čakry se musejí stát dokonalými. Nejdůležitější z nich je čakra anáhata. Správně rozvinout sebe (jako vědomí) po kvalitativní i kvantitativní stránce — můžeme jenom duchovním srdcem! Jiné možnosti neexistují!

Všechny čakry musejí být svým stavem blízké stavu Boha v aspektech Tvůrce a Svatého Ducha. Nejjemnější úroveň v celém mnohorozměrném Absolutnu — to je Tvůrce. Musíme se snažit ponořit se do Něho duchovním srdcem, potom tudy dokážeme přitáhnout také ostatní svoje struktury, které jsou tam pro nás cenné.

O čem teď mluvím? Že čakry existují (věděli o nich v Indii, především právě tam). Existuje také pojem dantianů (s nimi pracovali čínští taoisté). Čakra anáhata — to je střední dantian. Existuje také spodní dantian — «silový blok» organizmu, skládající se ze třech spodních čaker. A tři vrchní čakry jsou spojené do horního dantianu. Přičemž základní dantian je střední. A dva ostatní jsou pomocné. Ony jsou také potřebné, také plní svou funkci. A právě všemi dantiany se můžeme ponořit do Tvůrce a splynout s Ním! Za to má cenu bojovat, kvůli tomu má smysl pracovat na sobě!

Pro to, abychom se všemi dantiany ponořili do Átmanu, musejí být přivedeny do Jeho stavu. Opakuji, že Jeho Světlo je něžně bíle-nazlátlé. Červenými, zelenými a jinak zbarvenými čakrami «dotírat» na Tvůrce je nesmyslné. Lidé, kteří se zabývali obarvováním svých čaker, — pokud si je «neodbarví», ale to je velmi těžké — připravili se o možnosti dosáhnout vysokých etap na cestě duchovního zdokonalování! Je to past! Velmi prosím všechny, aby tuhle škodlivou tendenci nenásledovali a odešli od těch, kteří se pokoušejí navazovat na takové nesprávné, zhoubné pseudoduchovní směry!

Mimochodem, někdo se může zeptat, poukazovat na mě: «Ale z jakého důvodu tady on zavádí svůj úhel pohledu: jako by on jediný měl pravdu? Jaké má podklady dělat si nárok na to, abychom mu věřili?»

Jde o to, že se našemu kolektivu podařilo projít celou Cestu; my jsme došli až na její konec. Dobře víme, jak mnoho ještě existuje možností pro pokračování práce na sobě. Ale prošli jsme celou Cestu — a proto jsou pro nás velmi dobře viditelné ty chyby, které provádějí druzí hledači. Když je celá Cesta vykonána, prozkoumána, jasná — pak jsou viditelné konkrétní etapy této Cesty a pak je možné snadno rozlišovat správné a lživé pokusy druhých lidí, kteří se chystají tuto Cestu projít.

… Takže, už jsme stanovili, že nejdůležitější naše čakra je anáhata. A Přímá Cesta — to je cesta lásky ke Stvoření, a poté i k Tvůrci. A když jsme si — prostřednictvím lásky ke Stvoření — osvojili samotnou fukci Lásky (s velkým písmenem) — pak si tedy můžeme zamilovat i Tvůrce. A to nás přivede k tomu, že ve výsledku — v té Lásce — s Ním splýváme.

Jestli jsme už udělali třeba jen počáteční kroky na této Cestě — pak dále půjde všechno velmi jednoduše. Dále se učíme být stále většími a stále jemnějšími duchovními srdci.

Jak růst? K tomu je třeba si vyhledat nějaké formy, které je možné zaplňovat sebou (jako duchovním srdcem). Pomoc mohou přinést «kokony» silných, mohutných, jemných stromů různých botanických druhů. U nás máme takové topoly, borovice, břízy a smrky. Mám na mysli ty konkrétní rostliny, které je možné nazvat rostlinami síly, tj. nemluvím o celém botanickém druhu, ale o určitých jedincích.

Čili, je možné učit se zaplňovat jejich formy sebou jako duchovním srdcem, vstupovat do nich z čakry anáhaty, především dozadu.

Poté je možné rozlévat se nad prostory, otevírajícími se z hor, nad prostranstvími stepí, nad prostory moří. Pokud takovým způsobem trénujeme, stáváme se stále většími duchovními srdci a také získáváme schopnost vidět vědomím a ne jen očima svého těla.

Ještě je důležité poznamenat, že duchovní srdce nutně musí mít ruce, kterými je možné podporovat a rozvíjet svojí silou lásky druhé bytosti, a tak jim pomáhat.

Pokud půjdeme touto cestou, pak se Svatí Duchové pro nás stanou velmi brzy viditelnými.

A když budeme zaplňovat formy Vědomí našich Božských Učitelů, Svatých Duchů, prostřednictvím slaďování s Nimi — dorůstáme s Jejich pomocí k oprávnění vejít do Příbytku Tvůrce.

A potom už je možné dívat se z Prvotního Vědomí na Stvoření, přicházet ke hmotě svého těla z té strany, ze strany Tvůrce, přeměňovat hmotu svého těla…

…Tak tedy tohle je Přímá Cesta!

Idea Přímé Cesty existuje v buddhismu. Ale je obsažena i v islámu — jako zaměřenost své pozornosti na Tvůrce a rozvinutí v sobě lásky – usilování k Němu.

Přímá Cesta — to také je Nejkratší Cesta k plné duchovní seberealizaci!

Samozřejmě, je třeba myslet na to, že jenom samotné techniky psychické autoregulace nedávají možnost dorůst do kompletnosti svého rozvoje. Naprosto nutné jsou i dvě ostatní součásti: intelektuální a etická.

Protože my, na počátku, musíme pochopit rozumem, co je to Bůh. Ale jak málo lidí může odpovědět poněkud rozumně na tuto otázku! V lepším případě vyjmenují nějaké jméno Boha a řeknou, že tohle je Bůh. Ale žádnou představu, co se nachází za tímto jménem, nemají! Oni vám neřeknou, že Bůh — to je také Tvůrce (Prvotní Vědomí), že Bůh — je také i Absolutno (to znamená Všechno: Tvůrce — jako Jednotný Celek s Jeho Stvořením)! A oni nevědí, co máme dělat v souvislosti s tím, že Bůh — existuje! Převážná většina lidí, kteří uznávají existenci Boha, začíná … vyprošovat u Něho «spasení» pro sebe osobně nebo, v lepším případě, ještě pro někoho. Ale ve skutečnosti, Bůh nepotřebuje ani naše modlitby, ani uctívání v různých variantách! Ale bůh potřebuje naše úsilí o sebezdokonalování!

Ale pokání, které se praktikuje v řadě duchovních směrů, vůbec nesmí být určeno k tomu, aby bylo možné si vyprosit odpuštění za vykonané nesprávné skutky, ale musí být určeno k tomu, abychom se naučili neopakovat svoje chyby!

A pokud jsme tomu všemu porozuměli — pak se zaktualizuje i etická složka duchovního rozvoje, etická práce na sobě nabývá smysl. Není jednoduše třeba, například, «skládat poklony (klanět se před Bohem)» ale právě se učit nedělat chyby!

Ale co je chyba, a co není chyba? Vždyť schopnost pochopit to může přijít jenom v tom případě, pokud chápeme, co je to Bůh, co je to člověk, v čem je smysl života člověka! A tento smysl je v duchovním zdokonalování.

Ve zdokonalování je smysl našich životů, a ne ve vydělávání peněz, ne v povyšování nad ostatními lidmi!

A tak, až se tohle všechno stane srozumitelným — pak se také podaří v dost krátkém úseku času velmi významně postoupit ve své osobní evoluci!

<<< >>>
 
Hlavní stránkaKnihyČlánkyFilmyFotogalerieScreensaversNaše stránkyOdkazyO násKontakt