---

Kapitola 11:
Volchvové

"Volchvové se nebojí mocných vládců,

A knížecí dary nepotřebují.

Mocný a svobodný je jejich věštecký jazyk;

A s vůlí nebeskou se přátelí."

(A. S. Puškin)

Léto bylo v plném proudu. Kosení klášterní louky bylo téměř u konce a usušená tráva se ukládala do stohu. Klášter měl jednoho koně a dvě krávy. Připravit pro ně seno na zimu bylo považováno za důležitou práci.

Když s Peresvětem po práci odpočívali ve stínu stohu, zeptal se Jegorka:

— Řekni mi, byl tvůj dědeček skutečný Volchva? A Volchvové — kdo to vlastně jsou? Jsou to ti lidé, kteří vidí budoucnost?

— Dědeček… Ano, on byl skutečně Velikou Duší, měl mimořádné Znalosti a Obrovskou Moc. Ale nikdy to lidem neukazoval, naopak — jeho velikost a schopnosti byly vždy skryté, no, asi tak jako u našeho igumena Sergije.

Tehdy jsem se od něj chtěl hodně naučit, ale neměl jsem ještě ty schopnosti porozumět všemu, co on věděl. Umožnil mi učit se u Vlady, mojí ženy, ale sám mi jen zřídka odpovídal na mé otázky. A brzy úplně odešel do jiných světů.

Jeho skutečné jméno bylo Belojar. Znamená to Bílé Záření Jarily, to je jedno ze jmen Boha Slunce ve víře starých Slovanů. Uctívání Slunce jako Boha Stvořitele bylo v dávných dobách přijímáno mnoha národy. Ale pro skutečné Volchvy to nebyly rituály a obřady, uctívání nějakého svítícího tělesa, ale Vědomosti o Nespalujícím Božím Ohni, o Projevení Božské Síly, o schopnosti vnímat a projevovat tuto Sílu, pokud to požaduje Vůle Boží. O Božském Ohni je mnoho zmínek i v Bibli … Ale ty jsi se mě ptal na Volchvy.

V současné době jsou vyznavači starověké víry často nazýváni „pohany“ a jejich vůdci „volchvy“. Nazývají je zuřivými nepřáteli „správné víry“. A "volchování" je v podstatě něco jako věštění budoucnosti a je to považováno za velký hřích. Ve skutečnosti jsou sami kněží těmi, kteří již neznají Boží moudrost, ale pouze jen provádějí starodávné obřady.

Ale skuteční Volchvové jsou lidé Velikých Znalostí a Dovedností. Oni nerozdělují lidi na různé národy, bez ohledu na to, kde se sami narodili. V nejrůznějších vírách spatřují Věčnou Pravdu. Jejich znalosti nepocházejí z knih. O všem, na co se ptají, se dozvídají přímo od Boha.

A tak dědeček vždy o všem věděl, jako by před ním ležela Kniha Božského Poznání, a jakmile se v duchu zeptal, odpověď mu byla okamžitě odhalena. A měl i další dovednosti, nejen vědět o minulosti a budoucnosti, číst myšlenky, potlačovat zlou vůli. Ale i tyto dovednosti — používat Božskou Sílu a vždy znát Božskou Vůli — měly také do určité míry omezení pro projevování té Největší Božské Síly. Tehdy jsem nemohl pochopit, jak je možné mít takovou Moc a přitom nezasahovat do nepříznivých událostí, které se kolem dějí, a že schopnost projevovat zázraky je jen malou, povrchní, viditelnou součástí života Duší, Které dosáhly Božství. Ale. že to hlavní Oni Tvoří na neviditelných úrovních existence, tím, že postupně přivádějí lidi blíže ke Světlu a Moudrosti Boží, a tak postupně duše vychovávají a pěstují jako zahradníci.

* * *

… Peresvět neřekl Jegorkovi o všem, co věděl o Belojarovi, i když si vzpomínal na některé významné rozhovory.

A on se tehdy vyptával na tak mnoho věcí, a dozvěděl se tehdy mnoho důležitého, ale ne všemu rozuměl. Vyptával se například na toto:

— Proč Bůh dopouští bratrovražedné války, ke kterým dochází mezi našimi vlastními, ruskými, kvůli víře, kvůli územím? Proč do toho Volchvové nezasahují?

— Proč by nezasahovali, zasahují! Ale nedělají to přímo, jak si ty myslíš, Oni mají pouze možnost uplatňovat určitý vliv. To vše se děje v souladu s Vyššími Zákony Rozvoje.

Dnes mají lidé velmi málo inteligence. Jen si vzpomeň, kolik let tobě samotnému trvalo, než jsi pochopil, že současné bratrovražedné bitvy nejsou hrdinstvím, ale hříchem?!

— Ano, nepochopil jsem ro rychle.

— Nelze lidi násilně přinutit, aby se stali moudrými… Můžeme jen málokteré z nich správně naučit poznávat Boží Zákony.

A není věcí Boha řešit spory mezi knížaty a panovníky…

Ježíš, kterého si vážíš, nekázal o osvobození Izraele od Říma. Ačkoliv i tam byly různé problémy… Poslání všech Velikých Duší je o jiné Svobodě: o Sjednocení duší a Boha, o Cestě k tomuto Sjednocení!

Ale lidé to zatím nechtějí vědět! Lidé dokonce porušují Boží přikázání „Nezabiješ!“ — a je to jejich volba, je to jejich život a odplata je nevyhnutelně čeká! Samotná struktura vesmíru je taková, že na každý čin reaguje okolní Celek!

Vidíš, že vše, co se děje v osudech lidí, národů, dokonce i celého lidstva, není náhodné. Je to budováno podle zákonů Nejvyšší Spravedlnosti — Zákonů odplaty a vykoupení! Každý člověk si svými skutky v minulosti vytvořil svůj osud: to je to, co se mu děje nyní, a možnosti pro dlouhou budoucnost. Tento budoucí osud může člověk změnit svou volbou, svými rozhodnutími a činy. Budoucnost není pevně předurčena.

Ty jsi se například rozhodl, že se už nebudeš podílet na zabíjení lidí - a tvůj osud se díky tomu změnil. Přišel jsi sem, měl jsi možnost se učit, naučit se novým věcem! Trpěl jsi však tělesnou bolestí a tvé tělo se jen pomalu uzdravovalo — a to byla odplata za bolest a utrpení, které jsi způsobil ostatním. Nyní jsi svůj osud očistil. Pomohl jsem tomu…

Měl jsem Moc tě okamžitě uzdravit, ale chtěl jsem, aby ses učil, získal pochopení a zkušenosti a splatil dluhy minulosti — odčinil je svojí bolestí psychickou i fyzickou.

Stejná pravidla se používají při vytváření osudů národů a zemí. Vše, co se nám děje, není náhodné. Když toto všechno pochopíš, můžeš i ty ovlivnit běh událostí na naší Zemi. Kolik toho můžeš udělat? To bude záležet na mnoha věcech, nejen na tobě nebo na mně, ale také na mnoha lidech, na jejich pochopení a volbě.

Například to, co jsi nyní pochopil o válkách, nelze vysvětlit lidem, kteří bojují za „svou pravdu“, poctivě a upřímně v ni věří a prokazují hrdinství, odvahu a statečnost. Co ale říci o těch, kteří se účastní války pro zisk, pro moc, pro pozemské bohatství…

A zde se snaž pochopit, jak dnes uvažují Rjazaňané, jak přemýšlejí Litevci, jak to vše, co se děje, vidí Novgoroďané…

Každý bude mít svou vlastní „pravdu“, své vlastní ospravedlnění pro své činy a rozhodnutí… Někteří myslí především na záchranu svých rodin a domovů, druzí se spoléhají na to, že problémy jsou daleko a nedotknou se jich, jiní hledají spojenectví s těmi vládci, kteří jsou silnější, kteří by měli v konfrontaci zvítězit. Zdá se, že každý má svým způsobem pravdu, ale že společná pravda neexistuje…

… V ruských zemích nyní není jednota, ani v tatarských zemích není jednota, jejich chánové a náčelníci bojují mezi sebou o moc v Hordě.

Obecně platí, že každý člověk má jinou schopnost myslet, chápat, co se děje, a rozhodovat se. Jsou lidé, kteří žijí téměř bez vlastního uvažování: co se jim řekne, to udělají. Lidé si sami vybírají vládce, které si zaslouží: volí si je vzpourami, krveprolitím nebo ubohou pasivitou… A pak se prostě všechno děje podle zákonů konstrukce osudů. Každý jednotlivý člověk může jen nepatrně ovlivnit celkové uspořádání, ale za svůj život před Bohem — za ten je každý zodpovědný!

Proto všichni lidé a celé národy procházejí opakovaně mnoha utrpeními, aby se stali moudřejšími…

Něco jsi už pochopil a můžeš trochu pomoci ostatním. Ale ani Velicí Volchvové, ani ty, ani já to nemůžeme udělat za ostatní…

Je třeba používat Božský princip: Ty svítíš - a ostatní mohou vidět Světlo a zatoužit žít podle Zákonů Lásky a Dobra. Pokud však budeš lidi nutit, aby se rozhodli pro tvou volbu, pak se bude vše dít naopak: násilí plodí násilí…

Peresvět si to všechno připomněl. Významně se mu nyní odhalovalo pochopení toho, co kdysi předtím slyšel. Rozhodl se však, že ještě nenastal čas, aby o tom Jegorkovi vyprávěl.

* * *

Ale Jegorka se Peresvěta dál vyptával:

— Takže náš igumen Sergij je také pravý Volchva? Vychovává nás. A dokáže také zázračné věci! Mluví s Bohem! Uzdravuje! Otevřel pramen vody pro klášter přímo na kopci, nám všem ukázal Boží zázrak! Měl tedy Vědění a Moc od Boha?

— Ano, to je to, co se ti snažím sdělit, že lidé, kteří mají pravé poznání Boha, se již nerozdělují na náboženství a víry. Komunikují přímo s Bohem a projevují Jeho Vůli. A je úplně jedno, jakými slovy je nazveme… Náš igumen Sergij má také tato prozření a moc konat zázraky.

— A jaké Vědomosti uchovávali starověcí Volchvové?

— Přece to samé, co Ježíš kázal lidem, co učil své Apoštoly. A mnohé věci, které nejsou zcela zapsány v posvátných knihách, takoví Vědoucí Lidé uchovávají.

Volchvové také uchovávají praktické dovednosti o tom, jak jim mohou pomoci různé přírodní síly, například oheň, stromy rostoucí zvláštním způsobem, rozlehlá prostranství, přírodní místa síly, sluneční světlo. O místech síly ti povím později, samostatně…

A nyní můžeš poznat příklad pomoci slunečního světla pro vnímání Světla Božského.

Pokud v duchovním srdci jakoby rozsvítíš jasné sluníčko, zářící jako slunce na obloze, můžeš snadno pocítit teplo srdce. A potom se takové slunce může stát stále větším a větším. Světlo roste spolu s růstem duše. A není to jen tak ledajaké světlo — je to zdroj lásky v duchovním srdci, jinak se takové slunce nerozhoří. Jen když člověk září láskou srdce ke všem lidem, ke všem tvorům kolem, pak se v srdci takového člověka projevuje Láska Boží, Sám Bůh může přebývat v duchovním srdci člověka, když člověk žije v lásce!

S každým nádechem můžeš pozvat Boha do svého duchovního srdce, jako bys říkal: „Miluji Tě, Pane, vejdi do mne!“ A při výdechu svítit jako sluníčko Boží Láskou: „Ty naplňuješ celý svět Svou Láskou! A já miluji všechno a všechny spolu s Tebou!“

Nebo můžeš opakovat jakoukoliv krátkou modlitbu a přivolávat Ježíše do svého srdce!

A pak se světlo uvnitř stále více rozhořívá a duše se naplňuje Boží láskou, a roste, roste! A doteky Boží Lásky jsou pociťovány stále živěji..

A dochází k postupnému sjednocování tvojí lásky a Boží Lásky!

Zkus to tak dělat.

Jegorka se často zadýchával…

— Nespěchej, Jegoruško. Ať je tvůj dech hluboký a klidný, ať je rovnoměrný a plynulý.

Bůh je stále tady, nikdy nás neopouští. Jakmile k Němu obrátíme pozornost své duše, je tu s námi a je připraven nám ve všem pomoci.

Jegorka se o to všechno pokoušel a postupně se naplňoval radostí z pocitu všudypřítomné Boží Přítomnosti ve svém duchovním srdci a všude kolem sebe.

Postavil se na nohy a obracel své tělo na všechny strany, aby Boží láska dosahovala dál a dál a rozlévala se na všechno!

Peresvět s radostí sledoval, jak se v Jegorkově duchovním srdci stále intenzívněji rozhořívá Boží Světlo, jako malé sluníčko, které hoří Boží Láskou.

Nyní si Peresvět uvědomil, jak důležité pro jeho vlastní život bylo všechno to poznání, které získal od Vlady a svého dědečka, aby si osvojil schopnost vnímat Boha. Je to jako příčka na žebříku, ze které, pokud tam ta příčka chybí, nedokáže každá duše dosáhnout na další příčky. Ale když je duchovní srdce zapáleno láskou, když duše cítí, že je možné vidět a slyšet Boha, pak dokáže skutečně vnímat Boží Vedení!