---

Božská podobenství/Podobenství o Okřídleném Srdci

---

Igl

Podobenství o Okřídleném Srdci

V jednom indiánském kmeni, který už nejedno pokolení žil v rezervaci, se narodil chlapec. Pojmenovali ho Okřídlené Srdce. Proč právě tak? Protože východ slunce v tento den ukazoval znamení: nadýchané obláčky jako peří, osvícené sluncem, podobné slunečním křídlům, zaplnily celou oblohu.

* * *

Když chlapec povyrostl, ukázalo se, že není obyčejným Indiánem, ale že má tři velké schopnosti: znát, léčit a létat.

Náčelníka kmene velmi potěšily první dvě a často je využíval. Chlapci pokládali otázky: jak postupovat ve složitých situacích — a on dával přesné odpovědi-proroctví, které se vždy splnily. Jestli někdo v kmeni onemocněl, pozvali Okřídlené Srdce — a z vůle nevtělených Velkých Náčelníků lidé obdrželi vyléčení.

Chlapec sám se nejvíce radoval ze své schopnosti létat! Během letu se cítil — plně svobodným! Už ho více neomezovaly hranice rezervace, nezadržovala ho přitažlivost Země!

Bylo to — tak jednoduché a tak překrásné! V takovém okamžiku cítil východ slunce v hrudi — a proměnoval ruce, vycházející z jeho slunečního duchovního srdce, na nekonečná Křídla Světla. A tehdy — pod Křídly — byl jenom bezbřehý Oceán Světla — a bylo možné plachtit!

A on mohl svobodně žít tam, kde chtěl!

* * *

Často se vydával na náhorní plošinu, která byla posvátným místem jeho kmene v těch časech, kdy byl jeho národ svobodný. Toto místo bylo prohlášeno za posvátné proto, že na něm bylo možno nejlépe rozmlouvat s Velkými Náčelníky. Zde se — celé věky — přijímala řešení, důležitá pro kmen.

Teď ta náhorní plošina patřila lidem se světlou kůží. Ale oni ji nijak nevyužívali: vždyť tam nic cenného pro sebe nenašli. Jenom někdy plošinu navštěvovali poutníci — aby uviděli krásu krajiny, která se z té výšky před nimi odkrývala.

Okřídlené Srdce tady rád trávil čas v meditaci. Mohl vidět Zářící Tváře Velkých Náčelníků lidstva a mluvit s Nimi…

Nebo se mohl kochat tím, jak se slunce po ránu zvedá nad horizontem a ozařuje svým životodárným světlem horské panorama…

Nebo mohl plachtit ve slunečním světle tam, kde létají jenom orli…

Nebo se ponořil do těch prostorů nehmotného Světla, kde se duše, osvobozená od příkrovu těla, stává Božským Ohněm. Tehdy — se Síla Bezbřehého Světla-Ohně stává tvojí podstatou…

* * *

Velcí Náčelníci Okřídlené Srdce mnohému naučili.

Ukázali mu, jakými stupni musí projít lidská duše ve svém vývoji, aby se před ní otevřelo Božské Vědomí, aby se stala schopnou k Letu Svobody.

Velcí Náčelníci také Okřídlenému Srdci otevírali stránky historie Země. V přelévajícím se Světle viděl obrazy, které vyprávěly o příchodu Božích Poslů na Zemi. Ti Poslové přicházeli — v různých dobách a k různým národům. Vždy přinášeli lidem jednu a tu samou Pravdu. Ale lidé ji… překrucovali, vytvářeli — podle svého vkusu — ty nebo jiné varianty víry…

* * *

Jednou se Velcí Náčelníci shromáždili na té plošině — a řekli Okřídlenému Srdci:

„Přišel čas, kdy musíš začít tu práci, kvůli které jsi byl vtělen na Zemi. Musíš najít a zasvětit do Vyšších Znalostí dvanáct lidí: mužů i žen, kteří budou pokračovat v práci při navracení Velikých Znalostí lidem. Ti musejí být připraveni k přijetí těchto Znalostí duše. Mezi nimi budou i děti této země se světlou kůží.

Všichni lidé jsou si rovni před velkou Sílou Boha! A teď přichází počátek té epochy, kdy budou muset získat jednotné pravdivé Poznání. Před Jednotnou Silou Boha — musejí všichni lidé pochopit sami sebe. Vždyť v nich ve všech žije částice této síly! Nová epocha se přiblížila. Pro tebe nastal čas začít!

Takže, musíš najít dvanáct lidí!“

„Tak málo?“ — zeptal se Okřídlené Srdce.

„Tak mnoho! Pochopíš to, až začneš hledat!“

* * *

Okřídlené Srdce se rozhodl, že svoje hledání začne mezi Indiány.

Navštívil mnoho kmenů…

Křivda a nenávist k podmanitelům spoutaly duše mnohých. A nebylo jednoduché najít ty, kteří by chtěli získat svobodu — ne bojem a pomstou, ale láskou k ostatním a přeměnou jich samých…

Ale v některých kmenech si ještě pamatovali to, co znali kdysi jejich předci — svobodné děti svobodné země. Tito lidé byli smělí a byli naplněni klidem, nebáli se smrti a vážili si života, žili v harmonii se světem přírody. Svět Božského Ducha nepovažovali za výmysl — a byli připraveni poslouchat slova Velkých Náčelníků.

Okřídlené Srdce říkal těm lidem:

„Velcí Náčelníci, Kteří nemlčí, mi přikázali, abych navštívil mnohá lidská plemena a připomenul jim to, co znají Oni, ale lidé to zapomněli!“

Indiáni mu snadno uvěřili. Viděli, že Okřídlené Srdce dokáže létat, znát a léčit — a přináší jim Veliké Znalosti jejich předků.

Okřídlené Srdce našel mezi nimi ty, kteří byli hodni zasvěcení do Vyšších Znalostí.

* * *

Čas ubíhal… A Okřídlené Srdce začal hledat i mezi světlokožci — ty, kteří by dokázali vstřebat znalosti o smyslu bytí, o Velkých Náčelnících lidstva, o Svobodě, o Síle Tvůrce. Ale narazil na velké potíže.

Když Okřídlené Srdce vyprávěl lidem se světlou kůží o tom, co sám věděl o Bohu, — nevěřili mu, a často i… proklínali.

A když létal — lidé se polekali „neuskutečnitelného“ a začali po něm střílet z pušek…

Když léčil nemocné — oni hned zapomínali na to hlavní, na co on poukazoval, a snažili se všechno vyrovnat jenom penězi…

Ale vždyť, jestli lidé nepochopí příčinu svých nemocí, — pokolení za pokolením onemocní stále těžšími nemocemi! Vždyť nemoci jsou následky porušování harmonie mezi lidskou duší a Bohem, Který volá k té duši, aby jí řekl: existuje problém, který jsi měla dávno řešit! A hlavní podstata léčení spočívá v tom: objevit a změnit příčinu — a tehdy se následek změní sám!

Schopnost léčit dovolila Okřídlenému Srdci pomoci jen nemnohým mezi světlokožci — v poznání smyslu života, smrti a zákonů Síly. Ale ty, kteří by byli dokonce schopni přijmout vyšší znalosti, nemohl nijak nalézt.

* * *

Jednou na té náhorní plošině Okřídlené Srdce uviděl dívenku se světlou kůží, která se dívala na východ slunce tak, jako to dělají svobodní duchem. Její nazlátlé vlasy laskal lehký větřík. V hlubokém vnitřním klidu se dívala na vycházející nebeské těleso — nejen tělesnýma očima, ale i duší! Milovala právě tohle slunce, tuhle zemi, tyhle ptáky poletující v prostoru…

Neměla v sobě žádnou vyumělkovanost, která vykřikuje: „Ach, jak je to pěkné!“ — a okamžitě přepíná myšlenky na něco jiného: neužitečného, prázdného. Ona… žila v harmonii s Krásou!

* * *

Slunce vyšlo. Dívenka se na ně ještě jednou usmála — a vydala se po pěšině, která vedla do města.

V tu chvíli se před ní objevil Okřídlené Srdce. Ona se nelekla.

Okřídlené Srdce řekl:

„Viděl jsem, jak jste vítala slunce, Joanno, a teď s vámi potřebuji velmi naléhavě mluvit. Dovolíte?“

„Odkud mě znáte?“

„Jsem obdarován schopnostmi znát, léčit a létat“, — odpověděl Okřídlené Srdce.

„Vy — žertujete! Ale stejně, pokud víte, jak se jmenuji, — jak se tedy jmenujete Vy?“

„Okřídlené Srdce.“

Joanna na několik vteřin strnula, přesně tak, jako když se východ slunce zmocnil její bytosti — a vynesl ji nad neohraničené prostory…

Vztáhla ruku na pozdrav. Od samého počátku neměla strach… Bezmezně důvěřovala tomuto neznámému!

Podívala se Okřídlenému Srdci přímo do očí a řekla:

„Vždycky jsem snila o tom: jen tak se odrazit od země — a vzlétnout!“

„Chcete letět se mnou?“

„Ano!“

Okřídlené Srdce vzal Joannu do náručí — a letěli…

* * *

„Už jsme znovu na zemi, ale mně se zdá, že pokračuji v letu do moře Světla! A — jako by slunce zůstalo ve mně! Daroval jsi mně Křídla ze Světla!“ — vzkřikla Joanna.

„To je — Božské Světlo! Právě v něm se vznáší a roste rozvinutá duše, — která vidí, miluje a poznává Toho, Který stvořil Zemi, a lidi, a všechno ve spoustě ostatních hmotných světů.

Obvykle Ho nazývají Bohem, Stvořitelem, Tvůrcem nebo Vyšší Sílou. A také existují Ty Veliké Duše, Které, podobně jako Ježíš, dosáhly Jednoty s touto velkou Sílou! A o to se musí snažit každý člověk!

Je nutné o tom vyprávět ostatním lidem!

Potřebuji tvoji pomoc!

Lidé tvého plemene mi nevěří! Ale jestli se mnou budeš ty, — dokážeme najít takové, kteří také sní o Svobodě! A ten, kdo sní o Svobodě, — už udělal první krok k ní! Sen člověka může určit směr jeho života! Je třeba zapálit svoje duchovní srdce Božským Ohněm — Ohněm Lásky! A dále — je nutné už jenom vědět, jaká úsilí je třeba k tomu připojit. A tehdy se srdce může stát okřídleným!

To je to Vědění, které musím přinést lidem: člověku je dán vyšší dar — naučit se MILOVAT! Ten, kdo přijme tento dar, získá Svobodu létat na Křídlech Srdce v Oceánu Lásky, kde MILOVAT znamená BÝT!

A, jestli se lidé naučí používat tento dar, — vrátí na Zemi harmonii! Dokážou uvidět, pocítit a pochopit Stvořitele-Tvůrce!

Ale ten, kdo v sobě rozvinul schopnost MILOVAT, — ten dokáže získat i mnohé jiné dary Veliké Síly, které se tehdy stanou přístupné člověku: lidé budou umět znát, léčit, létat!

Až se duše naučí být okřídleným srdcem — mnohé se pro ni stane dostupné. Lehce se pak dozví všechno, co bude chtít vědět — z Knihy Bytí, která se před ní otevře!

Dokáže pak snadno stanovit příčinu libovolného tělesného onemocnění — a nemocnému člověku poradí, jak tu nemoc léčit.

Jestliže bude duše schopna spojit se s Velikou Sílou — dokáže i létat! Pro to je třeba pouze Sebou-Sílou tělo nadzvednout!“

* * *

Slunce se stále výše a výše zvedá nad zemí. Svítí na cestu těm, kteří jdou, aby zvěstovali ostatním lidem Vědění o smyslu jejich životů, o Bohu-Síle a Velkých Náčelnících, o tom, jak se stát takovými, jako Oni…