Božská podobenství/Podobenství o Prorokovi Podobenství o ProrokoviJežíš řekl: „On přišel, ale mnozí ho nepoznali… On mluvil, ale mnozí ho neslyšeli… On učil, ale mnozí jeho učení nedodržovali…“ Ze vzpomínek Apoštola Ondřeje Přišel na Zemi Člověk od Boha Otce seslaný. A Člověk viděl, že se lidé utápějí v hříších; že se vady v duších tak rozmnožily, že lidé zapomněli na dobré mravy… A Člověk viděl, že Učení o Božských Zákonech lidé odvrhli, že ztratili znalost podstaty Písem Bohem sepsaných… Tak, jako je možné elegantním oděvem přikrýt špínu a ošklivost těl, je možné i slovy Písem, vyslovenými, ale nenaplněnými, přikrýt nečistoty duší. Všichni mluví o Zákoně, všichni Zákon vyučují… Ale přinášejí jenom slova… A to, co říkají, neplní ani oni sami… Lidé nevidí Světlo a nevědí, že žijí ve tmě… Člověk nevěděl, jak má změnit to, co uviděl… Věděl jen, že jestli začne mluvit On, — Jeho řeč se ztratí uprostřed řečí lživých… A tehdy si Člověk svlékl sváteční oděv a odebral se na poušť… A žil na poušti. A slyšel Člověk Boha a Bůh hovořil s Ním. A po Zemi se roznesla zvěst o Prorokovi, který žije na poušti a slyší Boha, ale Sám pořád mlčí… A začali přicházet lidé, aby uviděli toho Člověka… A lidé se divili… A lidé Mu začali pokládat otázky. A čekali: komu On odpoví. Přišel jeden a zeptal se: „Jaká bude úroda v letošním roce?“ Přišel druhý a zeptal se: „Kdy se ožení můj syn?“ A ještě přicházeli a ptali se: „Kdy bude moje snacha rodit?“, „Jak si mám bohatství udržet a rozmnožit?“, „Jak si mám děvče obstarat — a za ženu vzít?“… A Prorok mlčel. A slova, která chtěl lidem povědět, žhnula v Jeho ústech. A Láska Boží přeplňovala Jeho srdce. A mlčel On ještě deset let… A řeč o něm se šířila a stále více lidí se na Něho přicházelo podívat. Protože vždy všichni proroci mluvili, ale tenhle… — neříká nic! A mlčel Prorok. A slova, která chtěl říkat žhnula v Jeho ústech. A Láska Boží přeplňovala ústa Jeho. A mlčel On ještě deset let… A Jeho mlčenlivost přitahovala silněji, nežli řeči jiných… A jednou k Němu přišel chlapec, který nečekal žádnou výhodu od odpovědi na svou otázku. Chlapec se Ho zeptal: „Jaké slovo skrýváš za Svým mlčením?“ A tehdy Prorok řekl: „Očistěte se!“ A začali k Němu přicházet lidé, aby se očistili od hříchů. A řekl jeden: „Včera jsem se hněval, očisti mě!“ A řekl druhý: „Ošidil jsem na trhu, obelhal jsem. Očisti mě!“ A třetí řekl: „Byl jsem pyšný a podlehl jsem samolibosti. Očisti mě!“ Prorok opět mlčel. A přicházeli ti samí, a znovu a znovu se káli za ty samé hříchy — a odcházeli, aby znovu hřešili… Prorok mlčel… „Kvůli čemu nás nechceš očistit?“ — ptali se Ho lidé. Prorok odpověděl: „Nepřichází očištění — dokud lítost nesmyje nečistotu duše, aby nebylo možné, aby se od nynějška opět stal podobný hřích!“ A znovu se Prorok odmlčel… A tekla jenom Řeka Živého Světla, ve kterém jsou úmysly viditelné a všechny přestupky zjevné. Prorok stál v Řece Živého Světla a čekal, kdy se k Němu přijdou očistit. Řeka tekla a čas běžel… A lidé slyšeli Jeho mlčení, vnímali nemluvnost Duše… A byli tací, kteří Mu porozuměli. A ti přišli, aby se očistili. Spaloval je oheň studu za prohřešky, styděli se pozvednout oči, styděli se promluvit. Pálil je oheň studu — a nečistoty duší shořely v něm, lítostí omyté… Prorok čistou vodou omýval ty, kteří si přišli pro očištění. A v Jeho laskavém pohledu nebyl ani stín odsouzení. Řeka Svatého Světla tekla, a do jejích vod vcházeli a očišťovali se od hříchů lidé — aby už více nehřešili! A Prorok řekl: „V jediném okamžiku není možné zbavit nečistot celou duši. Zůstaňte — a učte se očištění! Všechny špatné vlastnosti duše musíte smýt — a nahradit Láskou darující!“ A Prorok řekl: „Křtím vás Vodami Pramene — abyste mohli přijmout křest Ohněm Otce!“ Ten, kdo přichází po Mně, Oheň Božské Lásky na Zemi přinese! Poznat Božský Oheň dokáže jen ten, kdo předtím získá očištění duše!“
|
| ||||||||
|