Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

---

Božská podobenství/Pěstuj lásku v sobě — a pak můžeš Boha procítit a vidět i ty!“ Podobenství o Mistrovi

---

Pěstuj lásku v sobě — a pak můžeš Boha procítit a vidět i ty!“ Podobenství o Mistrovi

Žil Mistr na Zemi. Žil s Bohem v Jednotě. A lidé se k němu sbíhali.

A ty, kteří usilovali Pravdu upřímně poznat, — ty On učil.

Ale mnozí jiní — se jenom planě dotazovali, nezískávali užitek pro duše…

Sbíhalo se k němu množství lidí a pokládalo otázky:

„Jak my poznáme, že jsi Ty — Učitel pravdivý, že je pravé Tvoje Učení, že jsi Ty lepší, nežli jiní, kteří jinak učí a jinak mluví?

Vždyť jedni učí, že se sluší čepici sejmout, když se vejde do chrámu, druzí — že nasadit…

A kolik je Bohů rozmanitých a učení různých! A každý věřící tvrdí, že pravdu — má on! A že je hříšný ten, kdo se jinak klaní a uctívá jiného Boha!

Jak se v tom vyznat? A čemu máme věřit?

A co dostaneme, jestliže se budeme klanět Bohu Tvému?“

Mistr jim odpověděl:

„Existuje Bůh! A On — je jediný pro všechny! A jména Jeho jsou — Láska, a Život, a Bytí! On je také Tvůrce všeho, Stvořitel! Jsoucnost všeho — způsobuje On, vyjadřuje ji Svojí Silou!

Rozmanitá jména — vznikla tím, že Mu v různých jazycích skládají chvalozpěvy.

Ale poznatky o Něm — mají lidé velmi neúplné. A mnozí „učenci“ nebo „učitelé“, kteří přijali nicotný úlomek z Celistvosti, — se snaží o Bohu potvrdit jenom to, co sami znají. A to, co neznají — se snaží vyhlásit za neexistující.

Teď zavážeme třem oči — a ať ohmatají slona. Přitom nikdo z nich slona předtím neviděl.“

A Mistr zavázal třem oči. A jednomu dal ohmatávat ocas slona, druhému — nohu, a třetímu dal chobot prozkoumat… A každý z nich zdařile hovořil o tom, jakým slona pocítil… A projevily se u nich rozdíly ve všem… Ale vždyť slon byl jen jeden! A ještě navíc, — společný!

A lidé pokračovali v pokládání otázek:

„Jaký je Bůh? Kde je? Ve kterém chrámu ho máme hledat? Čemu máme věřit, jak se modlit, jaké oběti Bohu předkládat?

A Mistr zopakoval slova prostá, která od věků do věků hlásají Mistři, aby je lidé uslyšeli a dokázali pochopit:

„Bůh je Láska! A učí On — milovat, ale ne prosit a ne se modlit!

Ani poklony, ani modlitby, ani oběti — nepotřebuje pro Sebe Stvořitel!

On — daruje: daruje život, lásku Svoji On daruje! A existenci všeho — vykonává sám Sebou On!

A chrámem pro Jeho poznání — ať se každému od nynějška stane jeho srdce duchovní! Vždyť srdce — může každý přeměnit na překrásný chrám, naplněný láskou a vděčností! Ten chrám bude ohraničený — ale časem — nebude! A bude růst rok za rokem!

Vždyť láska nemá hranice! Ona roste a rozšiřuje se, uvědomuje si více a více — sebe — ve všem, co miluje!“

A jestli opravdu nutně potřebujete vyslovovat slova, říkejte tohle: „Miluji Tě, Otče!“ nebo ještě: „Tobě — děkuji!“

* * *

Tehdy se žáci tázali Mistra na vděčnost Bohu.

A Mistr jim odpověděl takto:

„Nejjednodušší přikázání, které každý člověk dokáže splnit, — to je přikázání vděčnosti. Ať dostanete cokoli — děkujte! A darujte blaho díků — jako odpověď! Tehdy se budou měnit vaše duše i vaše současné životy, i vaše osudy, pokud se podíváme dopředu!

Ten, kdo umí být vděčným za všechno, co mu posílá Bůh, — získává najednou tři ctnosti: lásku, smířlivost a trpělivost. A ten, kdo se vždy snaží tohle vyplnit, — ten žije a roste v Jeho Lásce!

A nemáte důvod k zármutku: překrásné je vše, co vytvořil a stále tvoří Otec!

Za všechno vždy — děkujte Bohu!“

„A co si má počít ten, jehož život je plný utrpení? Co dělat: děkovat Otci za potrestání?“ — tak se tázal jeden žák Mistra.

Mistr odpověděl:

„Utrpení — duše očišťuje a břemeno předchozích prohřešků odstraňuje, pokud podstoupíme rozumné pokání! Takže, — se sluší, abychom za ně Stvořiteli také poděkovali!

Tím více si to máme připomínat, pokud nepěkné události a neštěstí přicházejí do našeho života!

My si tvoříme naše hrůzy sami! To nás netrestá Bůh, ale naše bývalé špatné skutky — ta neštěstí vytvářejí! Ale Bůh — Ten nám pomáhá očistit naše osudy, když k nám vrací to zlo, které jsme my jiným kdysi činili.

Včera jsem otevřel vřed, který jsi měl na těle. A bolest, kterou jsem ti způsobil, když jsem ho otevíral, ti přinesla blaho — uzdravením těla tvého. A ty jsi Mně děkoval za vyléčení! Tobě není divné, že jsi Mně děkoval za bolest, kterou jsem ti přinesl? Ale bylo to proto, že jsi věděl, že ta bolest přinesla blaho pro vyléčení těla tvého!

Budeme zachraňovat a léčit duše, pokud budeme schopni přijmout s vděčností bolest od Hlavního Léčitele všech duší!

Člověk, který přijde na Zemi, je povinen splatit dluh za svoje předchozí nesprávná jednání. A může nadále žít v blahu, pokud více nezanechává dluh u nikoho.“

„Ale čím splácet dluhy duše?“ — zeptal se ten žák.

„Láskou!“

Jsou tři přikázání — velmi prostá: „Miluj! Děkuj! Konej dobro!“ A ten, kdo se je vždy snaží splnit, — žije a roste v Lásce Tvůrce! Vždyť všechny problémy bytí je schopna překonat tvoje láska!

A pokud člověk žije tak, — že daruje, děkuje a navrací, — špatnou minulost svou láskou smývá!“

* * *

Žáci se tázali Mistra:

„Jedni učenci mluví o tom, že je člověk — Božský, druzí říkají — že není nic jiného — než prach, hromádka hříchů… Čemu máme věřit?“

Mistr zdvihl semínko se země a na dlani ho ukázal:

„Tohle — je semínko stromu. Jedni Mně říkají: tohle — bude stromem. Druzí říkají: tohle — je jenom zrníčko prachu, se kterým si hraje vítr. Kdo má pravdu?

Vždyť v semenu žije všechno to, co se může stromem stát! Ale, dokud semeno nevyklíčí, nezakoření a nepřetvoří svoji podstatu ze zárodku — ve strom, z možnosti bytí — v bytí, do té doby zůstane jenom maličkým zrníčkem prachu, se kterým si hraje vítr…

A tak je to i s člověkem. Božským se může stát ne jenom v důsledku toho, že jsou v něm vložena semena Božského. Ale proto, že v něm Božská Láska zakořenila, vzrostla a stala se stromem, a přitom přeměnila celou jeho podstatu!

Semeno stromu může vyrůst a přeměnit se ve strom. A člověk — může také růst a přitom dosahovat obrovské Přeměny — v Boha! A v každém člověku se nachází veliká možnost se tak přeměnit!“

Ale to je — jenom možnost!“

* * *

Jednou se noví žáci tázali Mistra:

„Jak máme zjistit, že, pokud budeme následovat Tvoje Učení, poznáme Pravdu? A proč máme Tvým slovům věřit?“

Mistr jim odpověděl:

„Tohle — je med z pláství. Je sladký. Ale pokud bych vám říkal o jeho sladkosti a pokud byste nevěřili Mým slovům, — nevzejde z toho prospěch. Ale vy poznáte s jistotou, že je to — sladkost, teprve tehdy, když med ochutnáte!

Takové je — Poznání! Není mnoho užitku v tom, když slepě věříte Mně nebo jinému, nebo se klaníte knize, která Poznání obsahuje, — a ne Bohu!

Svým zkušenostem máme důvěřovat! Slova — zůstanou jen slovy…

Hle — v temné místnosti sedí zbavený světla! A jakkoliv by věřil v existenci světla — přece se mu nerozjasní!“

Ale pokud pozná, že světlo existuje, začne jednat, a tím konáním — možná, pro sebe oheň ve tmě rozžehne. Tak — se zapaluje svíčka v temnotách. A najednou jsou v místnosti, předtím tmavé, vidět dveře, je možno vyjít.

Jenom ten, kdo hledá a jde, — jenom on najde průchod! A dveře do bezbřehého Světla — jenom on otevře!“

„Ale včera jsi nám přece říkal, že nás víra spasí; dnes říkáš, že ve víře není užitek. Jak Ti máme rozumět?

Mluvil jsem o té víře, ve které splynula láska k Tvůrci, důvěra k Němu a pamatování na to, že On je při nás vždy!

Pokud víš, že milující, pečlivý Otec je zde a vždy úplně s každým, a dá ti všechno, v čem máš potřebu a ty mu za to děkuješ — tohle Já nazývám vírou!

Jeho Láskou, Moudrostí a Sílou — je vše stvořeno! A všechno je Jemu podřízeno! A, jestli není všechno tak, jak chceš ty, — má to závažný důvod.

A Poznání je plod lásky a víry. Vzrůstá řadou úsilí a správných jednání!

Dokud nevidíš, že existuje Světlo, ale chceš vyšší zření získat, — jsi nucen věřit a pracovat! A víra je opora na Cestě! Vždyť jestli neuvěříš, že existuje Světlo, — tak nevyjdeš ze svých okovů, ze tmy!

Ale jestli budeš jenom slepě věřit — jenom ta víra tě nevyléčí… Jenom obrovská práce na sobě-duši, může tu tmu ve Světlo přeměnit!

Bez víry — na Cestě neobstojíš! Ale, abyste získali moudrost, musíte od víry — k Poznání vy všichni přejít!

A pokud projdete celou cestu, dokážete poznat Pravdu! Ten, kdo pozná Světlo Tvůrce — už nebude pochybovat a bát se! Vynaloží úsilí k tomu, aby se Světlem stal a v něm se naučil otevírat!

Ale ten, kdo dokáže… jenom pochybovat a bát se, — ať počká: pro něj ještě nepřišel čas, aby se vydal na Cestu!

Budu potom vyprávět, jak jsem šel sám, co jsem získal na cestě a jak jsem dosáhl Jednoty. A ten, kdo je také obrácen a připraven vynaložit všechny síly duše, — ať zkusí za Mnou projít!

Je Cíl!

Je Cesta!

Je Pravda!

Je Světlo na Cestě!

Ale každý musí jít sám — aby Jednotu s Bohem získal!“