---

Podobenství Lao-C’/Podobenství osmé: Hodiny léčitelství Chuanga-Di

---

Podobenství osmé:
Hodiny léčitelství Chuanga-Di

Tentokrát Chuang-Di zastavil Laa-C' před vstupem do vesnice. Ukázal na chudou, stářím schýlenou chatrč na kraji osady a řekl:

— Tady dnes přenocujeme.

— Proč? Vždyť jsme vždy odcházeli dál od vesnice, abychom byli o samotě: vždyť přece klid života s Tao nesmí být narušován shonem světského života!

— To, co bylo dobré v určitém období, nemusí být nutně dobré vždy. Nesmíme se příliš připoutávat k přesně určeným pravidlům — ani v meditacích, ani ve všedním životě!

Poprosíš o nocleh v tomto domě — a dozvíš se příčinu, kvůli které jsme sem spolu přišli. Nadešel čas něco změnit v tvém životě: můžeš se teď učit pomáhat lidem.

Lao-C' zaklepal na dveře, ale odpovědí bylo ticho. Až po dlouhé době se ozvaly šouravé kroky, a sedřený starý člověk mu otevřel dveře.

Lao-C' vešel a uviděl ženu, zřejmě staříkovu manželku, jak sedí u postele nemocného mladíka.

Jak si Lao-C' domyslel, byl to jejich syn, který byl těžce nemocný.

Stařík, který otevíral dveře, řekl:

— On je naše jediná naděje a opora v našem stáří… A teď nám umírá. Modlili jsme se u všech bohů, které známe, vzývali jsme duchy našich předků, všechny naše úspory jsme dali léčitelům, ale nikdo mu nepomohl… Skutečně Nebesa nakonec vyslyšela naše prosby — a ty jsi přišel, abys ho zachránil?

Lao-C' v žádném případě nečekal takové přivítání a takový vývoj situace…

Obrátil se k Chuangu-Di o pomoc a uslyšel odpověď:

— Dej mu Můj nápoj a sám se ponoř do meditace: Já tě naučím, jak mladíka vyléčit…

Lao-C' vytáhl ze svého cestovního vaku nádobu s odvarem z horských bylin, který ho Chuang-Di naučil připravovat, dal ho mladíkovým rodičům a přikázal, aby mu dali trochu napít.

Staří lidé hostu děkovali tak, jako by se už stal zázrak!

— Co pro tebe můžeme udělat, svatý poutníku?

— Já se teď budu obracet o pomoc v léčení k Chuangovi-Di. Jestliže se postaráte o mého oslíka, budu spokojený…

A Lao-C' se ponořil do meditace Splynutí s Chuangem-Di…

Jenže, místo přímých pokynů, jak vyléčit nemocného, uviděl znovu obrazy ze své minulosti. Současný svět úplně zmizel z jeho vnímání…

* * *

Byli na hodině v diskuzní místnosti.

— Proč tu dnes s námi není Liu? — zeptal se Chuang-Di.

— Onemocněla mu manželka a on zůstal s ní, — odpověděl jeden ze žáků.

— Ale vždyť, jestliže by přišel sem, Ty bys mu pomohl, a naučil ho, jak ji vyléčit. Ale co s ní bude teď? — řekl druhý.

— Pomůžeš Liově manželce, Chuangu-Di? — zeptal se třetí.

— Pomohu, ale ne hned teď… Všechny události: jak neštěstí, tak i radosti — nepřicházejí do života člověka náhodně, ale v souladu s Vůlí Tao a prostřednictvím Te! Ony mohou mnohému naučit toho, kdo je připraven se učit.

A dokud člověk nevytěží učební lekce ze všech těchto situací, — není vůbec jednoduché mu pomoci…

Vždyť Liu už znal velice mnoho o Vyšším, a jeho volba je jeho právo. Ale následky takové volby pak budují jeho další osud.

Dokud je člověk připoután svojí láskou ke svým pozemským společníkům více, nežli k Nekonečnosti Tao, musí pobývat uprostřed «pozemského», v kruhu zrození a smrtí…

Ale, pokud chce najít opravdovou Nesmrtelnost, musí ta laskavost a něžnost, péče a pomoc ve vztahu k druhým bytostem získat novou Oporu — Božské Prvotní Tao.

Jestliže teď někdo z vás začne Lia ujišťovat, že jeho láska k Tao musí být silnější, nežli jeho láska k ženě, a jestliže on dokonce tu radu poslechne a opustí «pozemské» díky ponaučení, ale ne podle vnitřní volby duše, — pak se podobné situace budou v jeho životě znovu opakovat.

Není možné lidi k Tao táhnout! Každý kvítek rozkvétá, když přijde jeho čas! A v souladu se stanoveným časem se objevují i plody!

Tao umí trpělivě čekat na ten okamžik, kdy tato doba nastává pro každou duši!

… Ale teď tu máme objekt pro výuku léčitelství.

A Chuang-Di ukázal Rukou Vědomí na místo, kde se pastýř zřítil ze srázu a těžce si poranil nohy.

— Uvidíme to místo všichni společně! — řekl Chuang-Di.

A za okamžik byli Sílou Chuanga-Di přeneseni na to místo v horách a ocitli se vedle těla pastýře.

Chuang-Di přistoupil ke sténajícímu muži a podržel nad ním ruku. Ten ztichl…

« On zemřel? — zeptal se jeden ze žáků.

— Vůbec ne! Podívej se pozorněji: on jen «ztratil vědomí», duše na čas opustila tělo, ale není to smrt. Teď jen nebude cítit bolest.

Teď prohlédněte tělo nemocného svými vědomími a určete místa zlomenin a dalších poškození.

… Chuang-Di dohlížel, jak žáci spojují polámané kosti…

Když to bylo uděláno, řekl:

— Teď se dívejte: tělo je protkáno spoustou energetických kanálů, kterými proudí životní energie. Spojte tyto kanály v poškozených místech rukama duše. Dosáhněte volného protékání uvnitř všech těch kanálů.

… Chuang-Di pokračoval ve vysvětlování, žáci pracovali… — a… za půl hodiny už pastýř stál na nohách!

Vyléčený začal starostlivě shledávat svoje stádo. Když uviděl neznámé lidi, trochu se polekal. Ale, když mu jeden ze žáků ukázal na strkající se stádo koziček, pastýř mu poděkoval a s poklonou odešel…

— Chuangu-Di, proč jsi to udělal tak, aby si nezapamatoval zázrak uzdravení?

— Teď mu to nepomůže: nestane se prostřednictvím toho lepším, poněvadž jeho rozum nemůže pochopit to, jak by vyléčen.

Tato lekce byla prospěšnější pro vás, než pro něho.

Vy jste uviděli možnosti ovládání Síly Te pro léčení.

Ale při tom pamatujte na to, že to není možné udělat bez souhlasu s Vůlí Tao!

… Pak se vrátili do diskuzní místnosti — opět tím samým zázračným způsobem.

* * *

Tam už čekal Liu…

Provinilý a smutný, padl k nohám Chuanga-Di.

— Chuangu-Di, pomoz mi! Má manželka je těžce nemocná, žádné prostředky jí nepomáhají! Zachraň ji, jestli je to možné!

— Vstaň, Liu! Ty jsi ještě dosud Můj žák, proto buď tak hodný a chovej se důstojně!

Liu vstal, utíraje si slzy, a ze všech sil se snažil uvést do pořádku svoje emoce. Nakonec to dokázal. V hlubokém vnitřním tichu stál s poklonou před Chuangem-Di.

— Teď už je to lepší…

Láska k jednotlivým bytostem je skutečně překrásná, Liu.

Ale ona může vyrůst do nekonečné Božské Lásky, zbavené připoutaností a lidských konvencí!

A taková Láska nezná překážek! Její možnosti jsou ohromné!

Ale smrt těla, jak jsi nejednou slyšel, není rozloučením s někým nebo koncem něčího života. Teď to můžeš náležitě pochopit…

— Ano, Chuangu-Di! Zatímco jsem na Tebe tady čekal, jsem mnohé pochopil…

— Ano, mnohé jsi pochopil, a to je dobře! Ale vynechal jsi hodinu léčitelství, Liu. My všichni ji budeme muset zopakovat ještě jednou s tebou.

Dívejte se, — obrátil se Chuang-Di ke všem žákům, — my se nutně nemusíme tělesně nacházet vedle těla nemocného… Stačí se Rukou Vědomí — ve Splynutí se Světlem-Sílou Velikých Te — přiblížit zespodu k tělu nemocného…

Tady je Liova manželka…

Pracujte pozorně! Všechny energie, zasažené nemocí, teď můžeme vypudit z jejího těla, a nahradit je Světlem. Na to máme Vůli Tao…

* * *

V té chvíli Lao-C' pochopil, že se teď znovu ocitl v místnosti, kde sedělo jeho tělo a ležel nemocný mladík…

— Teď dělej to samé sám, — uslyšel schvalující hlas Chuanga-Di. — Sám — to znamená, že sám sebou — jako duchovním srdcem s něžnýma rukama — pociťuješ Nekonečnou Božskou Sílu, Která protéká a působí skrz tebe. A neobávej se: Já ti pomohu pochopit, co a jak máš dělat…

Lao-C' se dal do práce.

Za půl hodiny mladík otevřel oči a pronesl první slova.

… Jeho rodiče uvěřili, že se stal zázrak, něčeho vyššího zatím nebyli schopni. Ale uctivá láska k Tao a vděčnost k Chuangu-Di a Lao-C' — odteď naplňovaly a osvěcovaly jejich životy.

A sám Lao-C' chtěl následující ráno opustit dům, kde vykonal své první uzdravení, ale Chuang-Di ho zastavil:

— Tomu mladíkovi tvým prostřednictvím Te prodloužili život v těle. Teď ho budeš muset naučit něčemu z toho, čemu jsem tě učil Já. Je to zvlášť důležité kvůli tomu, aby nezůstal dlužníkem před Tao a Te.

… Tak získal Lao-C' svého prvního žáka.