Podobenství Lao-C’/Předmluva

Předmluva

Lao-C' jel na oslíku. Nikam nepospíchal. On — jel a poslouchal. A pokud přicházela slova a skládala se v dokončené věty, zapisoval, co uslyšel.

Lao-C' si cestu nevybíral. To přenechal Bohu a oslíkovi. Bezbřehý Božský Oceán obklopoval Laa-C' a jeho oslíka — a napovídal vnímavému oslíkovi, kudy má jít.

Srdce Laa-C' bylo naplněno Velikým Průzračným Klidem. A on tomuto Klidu naslouchal. Vždyť se Veliké Ticho, pokud to bylo zapotřebí, naplňovalo slovy Tao a Te*.

Tak Lao-C' poznával Veliké Moudro o smyslu života člověka a o zákonech, podle kterých mohou lidé žít, aby nenarušovali harmonii ani pozemského, ani Nebeského. A také — o stupních žebříku vzestupu “od země — k Nebi”. Anebo — přesněji — od “pozemského” — k Nebeskému, k Božskému, k Prvotnímu.

On poslouchal o Veliké Lásce, pod Jejímž Vedením probíhá vzájemná součinnost jin a jang, o tom, jak se projevuje Láska Tao ke každé bytosti, jak Te opatrují a vychovávají duše všech bytostí, o tom, jak poznat Tao a jak má žít ten, kdo chce všechno tohle poznat na základě vlastní zkušenosti a dosáhnout Velikého Předělu — stavu, ve kterém je pouze Prvotní Oceán, tvořící vše a zahrnující v Sobě úplně každého Dosáhnuvšího. A ten Živý Oceán Nejjemnějšího Prvotního Vědomí — to je Tao.

Lao-C' si zapisoval to, co slyšel. A tak postupně vznikala kniha 'Tao-Te Ting'…

… Lao-C' už dávno opustil svoji váženou funkci správce archívů — funkci, která mu přinášela úctu lidí a slušný peněžní příjem. Avšak teď začal vést osamělý život, který mu umožňoval být vždy se svým Učitelem Chuangem-Di.

A třebaže žil v materiálním světě, nedíval se na něj, ale do Hlubin. Díval se ze světa hmoty — tam, odkud bylo projeveno všechno materiální: do světů Božského Světla a Velikého Průzračného Klidu.

Tam na něho vždy čekal jeho nevtělený Učitel a Přítel Chuang-Di.

Lao-C' Ho neviděl očima těla, ale očima duše: očima rozvinutého milujícího duchovního srdce.

Vždyť pouze duše, která se stala Světlonosnou Láskou a Průzračným Klidem je schopná vidět Te a Bezmezné Nejjemnější Tao — a přímo s Nimi komunikovat.

Někdy Lao-C' Obličej svého Učitele Chuanga-Di viděl. Jindy — pociťoval Jeho přítomnost jako Lásku a Klid, Které objímají duši zvenku a prosycují zevnitř. Nebo — jako průzračný Proud Síly, zvedající se z Hlubin.

Oni teď byli vždy spolu: člověk jménem Lao-C' a Představitel Prvotního Tao jménem Chuang-Di.

Chuang-Di byl pro Laa-C' tím nejbližším Přítelem, nejmoudřejším Společníkem a hlavním Učitelem.

Někdy před Laem-C' vyvstávaly obrazy z dávné minulosti Číny. A on se pociťoval účastníkem toho svého dávného pozemského života, ve kterém byl osobním žákem Velikého Císaře — Chuanga-Di.

A jindy se jako řeka řinula slova Zjevení.

Ale stávalo se i to, že Lao-C' za celý den zapsal pouze jednu větu. Ale to mu poskytovalo příležitost nořit se na spoustu dní do meditace Splynutí s Te a Rozplynutí v Tao.

Lao-C' si postupně přivykal tak žít: stále s Chuangem-Di — v nerozlučné Jednotě s Ním.

On se teď díval na svět Očima Chuanga-Di, hodnotil lidi a události — z Jeho pozice.

Někdy spolu mlčeli… Jindy otázky střídaly odpovědi v živém dialogu…

Oni byli vždy spolu: žák a Učitel.

… Chcete se dozvědět, jak to všechno začalo, jak to pokračovalo a jak to skončilo?