---

Podobenství Lao-C’/Podobenství sedmé: Zkoušky nekončí do samého konce Cesty

---

Podobenství sedmé:
Zkoušky nekončí do samého konce Cesty

Šel čas. Každodenní meditace se pro Laa-C' staly obvyklou prací.

Ale v určité chvíli najednou zjistil, že jeho vytrvalé úsilí mu už nepřináší předchozí radost a uspokojení…

A v té době se ještě k tomu změnilo i počasí: už několik dní nepřetržitě pršelo…

Ani oslíkovi se nelíbily poryvy větru a rozměklá hlína pod kopyty.

Chlad pronikal Laovi-C' promoklým oblečením až na kůži. Nocování pod širým nebem už neposkytovalo potřebný odpočinek.

Meditace se mu dařily stále hůře, přestože usilovně pracoval.

Lao-C' nechápal: čeho tím chce u něj Chuang-Di dosáhnout, a když se na to vyptával — bylo mu odpovědí jen mlčení Učitele…

Lao-C' se snažil nepodléhat únavě, ale…

Konečně Chuang-Di promluvil:

— Nu co? Už tě to všechno omrzelo? Chceš se vrátit ke svému předchozímu životu a zapomenout na Cestu k Tao?

— Ne! Pochopitelně, že ne! Ale proč se mi všechno tak špatně daří?…

— Vyčerpanost nebo nemoci těla překáží duševní práci. Je nezbytné udržovat energii těla v úplném pořádku.

Vejdi do domu — a odpočiň si! A potom probereme tvoje problémy.

… Před unavenými poutníky se náhle se objevilo staré zpustlé stavení.

Lao-C' vešel dovnitř a rozhlédl se. Bylo tam sucho a ticho. Déšť a vítr dovnitř nepronikaly, jenom sem skrz stěny, na některých místech poškozené, doléhalo jednotvárné šumění deště.

V koutě byla velká hromada čerstvého sena. Ať tak či onak, ale Lao-C' získal teplou postel, a oslík slušnou večeři pod střechou…

— Děkuji ti, Chuangu-Di!

— Přijímám tvoje díky. A odpovídám na tvoji otázku: tohle byla — všehovšudy malá zkouška.

— Ale já jsem si myslel, že zkoušky už měly dávno skončit! Vždyť já jsem naprosto s Tebou!

— Zkoušky nekončí až do samého konce Cesty. Možnost odpadnout, přestat se snažit nebo udělat nesprávnou volbu — to je také část Božského «vypalování», kterou musí duše projít, aby získala Božskou Dokonalost!

Nu, a teď — odpočívejte!

… Oschlý oslík se dal do večeře.

Lao-C' také povečeřel rýžové placky ze svých zásob a usnul.

Zdálo se mu o prostoru blaženého Světla, ve kterém kroužil jako pták a odpočíval duší. A tělo v té době také obnovovalo síly…

* * *

Nad ránem se Lao-C' uviděl mezi svými přáteli z učení na hodině u Chuanga-Di.

Znovu se sešli v diskuzní místnosti.

Chuang-Di se obrátil k žákům:

— Dnes si pohovoříme o některých důležitých aspektech a podmínkách poznání stupňů Cesty. To se bude hodit jak vám samotným, tak i vašim budoucím žákům.

Všednodennost a jednotvárnost ve vykonávání duchovních cvičení a úsilí v sloužení — Mně mohou duchovnímu praktikantovi zakrýt. Je to podobné tomu stavu, který vzniká, když souvislá šedá oblačnost velmi nadlouho zakrývá světlo Slunce…

Ale i v takových situacích se nikdy nesmí zapomínat, že všechna duchovní úsilí mohou přinést pravé plody jen v tom případě, když se vykonávají duší, houževnatě se přeměňující v Lásku!

Vždyť tomu, kdo Mne nemiluje, Já vstříc nevycházím!

A ten, kdo zapomíná na lásku, bude v meditacích objímat jen mrtvou «prázdnotu»… A on z toho nezíská uspokojení, a může dokonce začít pokládat za chybné i metody, a dokonce i samotné stanovení cíle a úkolů duchovních snažení…

Neštěstí v takových případech tkví ve ztrátě lásky k Tao. Stačí třeba jen nakrátko ztratit stav takové lásky — a ten Poklad, který, jak mu se předtím zdálo, už skoro držel v rukách, se stane nepostižitelným.

«Já» duše a Nekonečnost Tao se mohou spojit v nerozlučné Jednotě. Ale jediným způsobem tohoto sjednocení je láska!

Proto je nutné se ke stavu lásky — obzvlášť v těžkých situacích — navracet znovu a znovu.

Výsledkem může být to, že se stav Splynutí s Tao stane obvyklým.

Ale na cestě k tomu se musíme naučit žít tak, že se nebudeme v ničem stavět proti Jeho Vůli: ani ve velkém, ani v malém!

A poté, už v následujícím velkém stupni zdokonalování, nás čeká žít tak, že budeme konkrétně vycházet z Nekonečnosti Tao. Ale to se také v žádném případě nepodaří hned.

Zpočátku se každá duše rozvíjí jako individualita. To je nezbytné pro kvalitativní zdokonalování a kvantitativní růst vědomí.

A pouze duše, která se stala velmi velkou a naučila se všem Božským vlastnostem se může naplno rozplynout v Mém Průzračném Klidu!

Ti, kdo poznali Tao, přicházejí zpočátku do Příbytku Tao jako hosté. Ale Velicí Te vcházejí — a v Tao mizí: vždyť Oni se přece navracejí do Svého Domova! To znamená, že se stali Domácími — to jest, naučili se být v Jednotě s Tao! A Oni také mohou z Příbytku Tao vycházet — aby působili ve světě hmoty.

Podotýkám ještě, že pokud lidské tělo nezískalo dokonalé naplnění Božským Klidem Tao, podléhá vlivu nepříznivých faktorů.

Zničení a smrt těla — samy o sobě — duši neškodí, a proto smrti těla není třeba se bát.

Vždyť těla nám přece byla dána pro růst a zdokonalování v nich. A proto bychom měli usilovat o to, abychom je udrželi zdravá a silná. Únava, nemoci — všechno tohle bychom měli odstraňovat, nepoddávat se tomu.

Materiální tělo je pro člověka nezbytné k tomu, aby dokázal zdolat duchovní Cestu. Proto se k tělu musíme chovat šetrně: jako k oděvu, vydanému Tao na celý pozemský život.

* * *

V té chvíli se Lao-C' probudil. Naplňovala ho radost ze získaného porozumění!

Venku svítilo slunce. Kapičky vody se třpytily na dosud mokrém listí.

Lao-C' si umyl tělo pod vodopádkem, proudícím z horského výstupku.

Pocítil se opravdu probuzeným, a právě tak, jako vodou, začal promývat sebe celého proudy Světla-Lásky, tekoucími z Nebeského Pramene. Zářivé proudy, dávající Blaženost, se lily a lily — skrz jeho tělo a kolem něj…

Lao-C' si znovu uvědomil, jak velkou pomoc jsou vždy připraveni darovat Te — všem těm, kdo se snaží o očištění!

Světlo-Láska naplnilo jeho tělo, i duši! Lao-C' pocítil neuhasitelnou potřebu darovat toto Světlo — všemu živému, všem bytostem kolem, zejména všem lidem, kteří žijí, a přitom neznají Veliké Světlo všech Te! Ale Oni jsou přece vždy připraveni přinášet jim uzdravení a přeměnu jak těl, tak i duší — a otevírat zájemcům Velikou Cestu poznání Tao!

A on uviděl broskvoň v květu. Kvítky, které se otevřely vstříc slunečnímu světlu, rozdávaly svoji krásu a vůni. Lao-C' se pocítil podobným stromu, který ještě včera stál holý a jen vstřebával kořeny vláhu z hlubin — a dnes rozkvetl voňavými květy!

Umožnil tomuto obrazu stát se základem meditace: vkročil do hlubin jím už poznaného Světla-Ohně, rozplynul se v Něm — a začal prorůstat, vystupovat Světlem-Ohněm do svého těla.

Potoky životodárné Božské Lásky se rozproudily uvnitř něho a začaly se rozvíjet v dutinách čaker jako poupata tvořená blažeností a čistotou.

A potom se tím Zářením naplnily i ty nejmenší energetické kanály jeho těla. Podobalo se to tomu, jako by do každého koutku těla vteklo jaro a vůně! Světlo-Oheň svobodně protékalo všemi energetickými kanály těla.

Lao-C' pocítil, že je zaplněný Světlem — a že toto Světlo nezadržitelně usiluje vyzářit se ven!

Už nemladé tělo Laa-C' získalo neuvěřitelnou lehkost, mladistvou pružnost a pohyblivost. Začalo vyzařovat Světlo: aureola Lásky-Blaženosti zaplnila celý prostor kolem!

Chuang-Di Svého žáka pochválil:

— Jsi chlapík! Projevil jsi tvořivost a důkladně jsi přistoupil k osvojení meditace 'Strom'.

Teď se podívej, jak všechny bytosti žijící na Zemi dostávají životní sílu od Tao, podobně jako rostoucí rostliny. Tuto meditaci musíš provádět tak, že začneš z moře Světla-Ohně Te nebo z Velikého Klidu Oceánu Tao. A pak, podle míry osvojení, můžeš pociťovat všechny bytosti Podnebeské — jako větvičky velikého Božského Stromu.

Tak je možné obnovit i práci vnitřních orgánů svého těla, vrátit jim harmonické fungování. Tak je možné vyléčit i druhého člověka.

Ale pamatuj, že energie, protékající uvnitř energostruktur těl různých lidí jsou rozdílné v úrovni jemnosti. Ta odpovídá stavu duší, žijících v tělech.

Jestliže zjemnělost těchto energií uvnitř těla člověka bude odpovídat Průzračnému Klidu Tao, pak se postupně přemění i samotná hmota těla.

Když jsou čakry a základní meridiány těla očištěny, když jsou všechny tři dantiany rozvinuty a zjemněny — můžeme už zaplnit všechno, dokonce i ty nejdrobnější energokanály těla s využitím obrazu stromu. Pak Božská Síla Tao prosycuje celé tělo zevnitř, jakoby ho prorůstá, a přitom ho nasycuje Božským stavem.

A za nějaký čas se tělesná hmota takového duchovního praktikanta úplně přeměňuje, stává se Božskou. Tělo pak získává Nesmrtelnost, a sám takový Člověk má všechny vlastnosti Tao: Lásku, Všudypřítomnost, Vševědoucnost, Všemohoucnost!

Tak Tao získává možnost nejefektivněji působit prostřednictvím našich těl v materiálním světě.

Ale než si tohle osvojíš, máš před sebou ještě hodně práce.