Podobenství Lao-C’/Podobenství čtvrté: Nahlédni za obzor!

Podobenství čtvrté:
Nahlédni za obzor!

Lao-C' pokračoval ve své cestě.

V tento den vstal ještě před svítáním a uvelebil se co nejpohodlněji na hřbetě svého dobrého bílého oslíka. Jeho ušatý přítel si přes noc dobře odpočinul, a teď vesele klusal po cestičce.

Brzy vyjeli na krásnější místo — na vrcholek mírného kopce, podobného krunýři ohromné želvy.

Otevřela se před nimi překrásná prostranství!

Z vrcholku kopce byl vidět východ slunce!

Lao-C' se zastavil, aby se pokochal krásou východu slunce, a sesedl s oslíka.

Pomalu se začalo zvedat slunce a ozařovalo svým něžným světlem mlhavé dálky…

Chuang-Di promluvil:

— Ano, před mnoha tisíci let viděli lidé východ slunce právě tak, jako teď ty…

Ale dnes ti Já navrhuji, abys začal nový život se Mnou! Proto Mě musíš ještě lépe poznat!

Dívej se, co chci, abys dělal, a při tom Mě po celý čas pociťuj: ať ruce duchovního srdce žáka trvale objímají Učitele! A Učitel důstojnému žáku otevírá průchody do světů jak Průzračného Klidu, tak i nemateriálního Ohnipodobného Božského Světla, podobného barvou a něžností světlu ranního slunce, které teď pozoruješ.

* * *

— Podívej: tam, v dálce, kde se obloha jakoby dotýká země, je očima viditelná, ale ve skutečnosti neexistující linie. Je to obzor. A ty se můžeš jakkoliv dlouho pokoušet přiblížit se k němu tělem, ale takovým způsobem na “okraj země” nikdy nedojdeš.

Zároveň ale může tato linie otevřít duši průchod do světů Světla, do těch prostranství, kde žijí Te.

Jestliže duší, zformovanou z duchovního srdce, nahlédneš právě tam, za obzor materiálního světa: tam, odkud jakoby vychází slunce, pak se ti otevírá průchod do nemateriálního světa jemnosti a Světla! Je to Božské Světlo!

Lao-C' se pocítil duší, osvobozenou od “oděvu” materiálního těla — a ocitl se tam, odkud… se rodilo Světlo! Toto Světlo se zvedalo jakoby z “propasti za okrajem ploché Země”. Tam, v té “propasti”, v hlubině, byla — Nekonečnost Božského Světla, podobná ohromnému Slunci, nemajícímu hranic…

— Co mám teď dělat?

— Skoč do toho Světla!

… Nekonečné Světlo ho objalo… Hlouběji, hlouběji — s pomocí ohromných rukou teď už veliké duše… On sám se stal tím Světlem — a díval se teď z Něho, byl Jím, a díval se tím směrem, kde na hranici světa hmoty — a světů Te stálo jeho materiální tělo…

… Lao-C' vynaložil úsilí a podíval se znovu očima těla. Propast nebyla vidět… Vycházející slunce ho laskalo a zahřívalo…

… Pak se znovu vrátil do stavu meditace, darované Chuangem-Di. Zářící Nekonečnost vyvstala před ním. Když se do Ní ponořil a stal se Jí, mohl on sám být zdrojem toho Živého Božského Ohnipodobného Světla-Lásky!

… Lao-C' se vynasnažil tento stav neztratit, ani když poté pokračoval ve své cestě.