Anatomie Boha/Přímá Cesta k dosažení duchovní Dokonalosti

Přímá Cesta k dosažení duchovní Dokonalosti

Desítky let nepřetržité soustředěné práce nás — skupiny vědců, zkoumajících mnohorozměrný prostor a formy života, zaplňující jeho vrstvy (eony, loky), nám dovolily získat ucelenou představu o tom nejdůležitějším, co je nutné položit jako základ světonázoru každého současného člověka. Neboť toto poznání dává vyčerpávající odpovědi na nejdůležitější filozofické otázky: co je to člověk, jaká je podstata Božského, jaké mají být vzájemné vztahy člověka s Bohem, v čem je smysl života každého z nás a jak ho realizovat? Popisovali jsme to v desítkách publikací, kde jsou tyto poznatky vylíčeny jednoduchým jazykem, přístupným každému intelektuálně dostatečně rozvinutému člověku.

Kupříkladu, za dobu naší práce v daném směru jsme prošli učením u desítek Božských Učitelů — Představitelů Prvotního Vědomí. Mezi nimi je Ježíš Kristus a někteří z Jeho Apoštolů, Krišna, Huang Di, Bábadží z Haidakhanu, Satja Sai a mnozí Druzí. Jedni z nich jsou v současnosti značně proslulí, o druhých vědí jenom poměrně nevelké skupiny v současnosti vtělených lidí, a ti třetí — vůbec nezanechali viditelnou stopu v historii [8].

Co mají společného, co dovoluje mluvit u nich o Božskosti? Je to něco, o čem mluvil ve Svém Evangeliu osobní učedník Ježíše Krista — Apoštol Filip [8]. Jmenovitě to, že Oni všichni někdy předtím našli Cestu do Příbytku Prvotního Vesmírného Vědomí a Splynutím s Ním se stali Jeho neoddělitelnými Částmi natrvalo.

Ale existují mezi Nimi i rozdíly. Například, Božské Učitele je možno rozlišovat podle jemných odstínů jejich Božské Lásky. Oni se od sebe odlišují také podle «věku» přebývání v Příbytku Prvotního Vědomí: osobní zdokonalování Božských Osobností nekončí dostižením Božskosti, ale pokračuje. Satja Sai nám o tom řekl tohle: «Od semínka, které vyklíčilo a zakořenilo ve Mně — k Vesmírnému Stromu, dávajícímu život všemu jsoucímu, čeká ještě dlouhá Cesta».

… Z hlediska metodologie duchovního zdokonalování je důležité vyčlenit z ohromného množství pravdivých i lživých metod duchovního zdokonalování, které existují a v minulosti existovaly mezi vtělenými lidmi, — to nejdůležitější, co skutečně dovoluje člověku dostatečně rychle se přibližovat (jako duše, vědomí) k Božskosti a poté se stát Částí Prvotního Vědomí.

Pro nás, kteří máme obrovskou zkušenost živého kontaktu s Obyvateli nejvyššího eonu mnohorozměrného prostoru, a s představiteli druhých eonů, — je absolutně zjevné, že v dohledném časovém intervalu mají šanci dostihnout duchovní dokonalosti a Splynutí s Prvotním Vědomím pouze ti lidé, kteří si pro sebe zvolili Cestu Duchovního Srdce. Jinými slovy, jenom Ti, Kteří rozvíjeli a rozvinuli Sebe ve vtěleném stavu jako velká a do Božskosti zjemnělá Duchovní Srdce, to se reálně ukazuje mezi Dosáhnuvšími. Oni také i tvoří v souhrnu Jednotné My Tvůrce.

… Prozkoumejme teď podstatné etapy duchovní Cesty trochu podrobněji.

Na počátku musí člověk přijmout a prakticky realizovat ve svém životě základní etické principy, které nám předkládá Bůh:

— Odmítnutí libovolné formy způsobení zbytečné škody ostatním bytostem, včetně rostlin. Také princip «Nezabiješ!», který nám byl dán prostřednictvím Mojžíše, je nutné vztahovat nejen na zabíjení lidí, ale i na zabíjení zvířat a zbytečné (bez nutnosti) zabíjení rostlin.

— Péče o blaho druhých, usilování o nezištnou pomoc všem ve všem dobrém. Jmenovitě prostřednictvím nezištné (a nevtíravé) pomoci druhým — my nejen poznáváme psychologické zvláštnosti druhých lidí, stáváme se «znalci duší», ale také v sobě pěstujeme lásku. «Bůh je Láska», — tak učil lidi Ježíš Kristus. To znamená také to, že abychom se přiblížili k Bohu, musíme přednostně rozvíjet v sobě tuto kvalitu.

Ale, co je to — láska? Láska — to je právě celé spektrum emocionálních stavů. A rozvíjet je můžeme jednak «obyčejnými» způsoby emocionální slaďování s harmonií přírody, s odpovídajícími uměleckými díly různých směrů umění, vzájemnými vztahy s harmonickými lidmi a zvířaty, harmonickými a egoizmu zbavenými sexuálními kontakty atd.), tak i prostřednictvím speciálních duchovních cvičení, přímo rozvíjejících «orgán» emocionální lásky — duchovní srdce. Takové speciální metody dovolují důstojným lidem tisíckrát urychlit svoji osobní evoluci a dosáhnout Dokonalosti už v daném konkrétním vtělení. A to jim samozřejmě dává možnost nesrovnatelně úspěšněji pomáhat v budoucnosti — z jejich nového evolučního stavu — vtěleným bytostem.

Mezi nejdůležitějšími etickými principy je třeba vyjmenovat:

— Vnesení pochopení priority jmenovitě duchovní evoluce do svého života — jako protiváhy soutěživosti ve vzájemných vztazích s ostatními lidmi a usilování o vlastnění nadbytečného (pro duchovní Cestu) pozemského blahobytu.

— Odmítnutí hrubých emocionálních stavů; řízení svých emocí lze snadno dosáhnout prostřednictvím námi vypracovaného systému metod psychické autoregulace [9].

… Takže, duchovní srdce rozvíjené až do kosmických měřítek — to je základ duchovního postupu člověka. V Příbytku Prvotního nejsou žádní, kteří by sem přišli jinak, například dávali hlavní důraz na rozvinutí silového nebo intelektuálního aspektu. Oba poslední jsou také důležité, ale musí hrát právě jen nápomocnou roli.

Rozvíjení duchovního srdce se začíná v čakře anáhatě — cestou jejího pročištění a rozšíření alespoň do rozměrů hrudního koše.

Potom růst duchovního srdce pokračuje už za hranicemi těla. Zvláště úspěšným se tento proces stává za pomoci speciálních meditativních tréninků na odpovídajících místech síly.

Zvětšení rozměrů duchovního srdce vede k úměrnému získání zjemnělé síly individuálního vědomí. Adept, úspěšně se rozvíjející v tomto směru, postupně získává schopnost žít teď ne v materiálním těle, ale být totožným s duchovním srdcem, tisíckrát a poté i miliónkrát převyšujícím rozměry jeho fyzického těla. To dovoluje, konkrétně, vydávat se lehce na prozkoumávání mnohorozměrného prostoru, a přecházet přitom hranice mezi eony. Přičemž se tohle dělá při plném uvědomění sebe a při kontrole svých stavů i místa pobytu.

V těchto etapách rozvoje dochází k obohacení vědomí adepta energií kundaliní — individuální «rezervou» Átmické energie nahromaděné předtím. To také dovoluje zformovat Dharmakáju — plnocenné ohromné a zjemnělé vědomí, sestávající ze všech tří dantianů. A čakry se poté slévají s Prvotním Vědomím.

Souběžně jsou nutné tréninky v rozplynutí sebe-vědomí ve vyšších (jemnějších) eonech. To je známé jako dosažení Nirodhi — jedné z nezbytných variant Nirvánických stavů.

V procesu takových tréninků si člověk lehko osvojuje nejen život v ráji (jednom z jemných eonů mnohorozměrného prostoru), ale i ve třech «zazrcadlových» («akášických») eonech, včetně eonu protomaterie (protoprakriti), poté eon, zaplněný «stavebním materiálem» pro budoucí duše (protopuruša), a také Átmický eon (Čidakáša). Osvojení posledního předchází následnému poznání Paramátmanu — Prvotního Vědomí v Jeho Příbytku.

Zdokonalování v sobě musí zahrnovat také mnohé jiné aspekty rozvoje individuálního vědomí, včetně intelektuálního a silového. Tomu napomáhá služba ve formě pomoci druhým vtěleným bytostem.

Prostřednictvím uvedené metody duchovní práce je na této Cestě lehké dosáhnout kontaktu se Svatými Duchy, s Ježíšem Kristem. Ježíš a druzí Představitelé Tvůrce se stávají osobními Učiteli — a vedou k Bohu Otci, do Jeho Příbytku.

Pokud vycházíme z ústní tradice, použité Krišnou, která potom vešla do lexikonu buddhistů, je možné konstatovat, že lidé obou pohlaví, dostatečně připravení předchozími zkušenostmi, právě takovým způsobem lehce dosahují Nirvány v Bráhmanu (Svatém Duchu), Nirvány v Íšvarovi (Bohu Otci) a Nirvány v Absolutnu.

Pokud budeme mluvit o tradici islámu, stává se nám plně srozumitelnou podstata Alláha (Tvůrce, Prvotního Vědomí), hovořícím o Sobě prostřednictvím Mohameda, jednak jako o «Já», tak i jako o «My». Vždyť Alláh — není Osobnost, ale Souhrn Vzájemněslitých Osobností! I když existují i Jeho Osobnostní Projevy.

Stává se srozumitelnou také metodologie Přímé Cesty, vyznačené v Koránu — Cesty poznání Alláha a Splynutí s Ním prostřednictvím pokorné a oddané lásky, zaměřené k Němu. O tom je možné si mnohem podrobněji přečíst v knize [8], kde o Přímé Cestě podrobně mluví Grand-Mistr súfizmu a ti Velcí Súfiové, kteří už prošli tuto Cestu.

…Materiály knihy [8], sestavené ve značné míře z výroků Představitelů Tvůrce, kteří v minulosti dosáhli Božské Dokonalosti prostřednictvím různých náboženských tradic, zřetelně ukazují, že Bůh — je jednotný pro všechny lidi (ačkoli Ho lidé nazývají v různých jazycích různě) a že metodologie dosažení duchovní Seberealizace — je také jednotná.

Tohle také výborně dokazují životopisy Dosáhnuvších, Kteří vedli Svůj „vnitřní džihád“ (svatou válku za Dokonalost), a vtělovali se v Atlantidě, i v Africe, i v Jihovýchodní Asii, i mezi americkými Indiány, i v zemích evropské kultury, i v Rusku.

Má smysl specielně podtrhnout to, že úspěch na duchovní Cestě se vůbec nedosahuje «bohotvořivostí» a poté uctíváním vymyšlených «bohů», a také ne prostřednictvím obřadů a nekonečným doprošováním před Bohem, ale reálným úsilím o přeměnu sebe jako duše, vědomí. Přičemž tu přeměnu je nutné začít jmenovitě od etiky; v opačném případě Bůh nenechá k Sobě přiblížit!

… Můžete vyzkoušet použít tyto znalosti, darované nám Božskými Učiteli. I když nemohu zaručit, že projít celou tuto Cestu bude bezpodmínečně lehké… Ale, dokonce jestli se podaří ve zbývajícím čase v daném vtělení projít třeba jen některou důležitou část Cesty, — přesto už tohle předurčuje příznivé podmínky v dalším rozplétání osudu.

Obraťme také pozornost k tomu, do jaké míry je důležité předat základy takových znalostí dětem — jmenovitě toho, co se týká mravnosti, odpovědnosti za svoje činy, slova a dokonce myšlenky — před Bohem, Který požaduje, abychom se stali jako On, Dokonalou Láskou, Dokonalou Moudrostí a Dokonalou Sílou!