---

Anatomie Boha/Co je Pravda?

---

Co je Pravda?

Touto otázkou máme na mysli očekávání seriózní a závažné filozofické odpovědi na to nejdůležitější v našem bytí: jaká je podstata Vesmíru, v čem spočívá smysl našich životů na Zemi a jak ho máme nejlepším způsobem uskutečňovat? Nejstručněji můžeme odpovědět takto:

Ve Vesmírném Organizmu Absolutna probíhá Evoluce. A každý z nás by měl směřovat k tomu, aby se co nejharmoničtěji «zapsal» do tohoto Procesu.

A kvůli tomu se musíme snažit:

— Stát se dostatečně velkými, pohyblivými a silnými vědomími (dušemi) — abychom získali schopnost libovolně se přemisťovat z jedné prostorové dimenze mnohorozměrného prostoru do druhé v celé jejich škále; osobně prakticky poznat tuto mnohorozměrnou strukturu Absolutna — od hranic s peklem až do Příbytku Tvůrce.

— Naučit se stabilně přebývat ve vyšší prostorové dimenzi: v Příbytku Tvůrce — ve splynutí s Ním.

— Přivyknout si na stav Splynutí, Sjednocení s Tvůrcem, poté dosáhnout schopnosti být jednotnými i se vším Absolutnem.

Z těchto dosažených vyšších stavů se bude možno neúspěšněji, na Vyšší Úrovni kompetence, podílet na Evolučním Procesu, včetně pomoci vtěleným lidem v jejich duchovním zdokonalování.

Po odložení těla, se ti, kteří dosáhli Dokonalosti Individuality, stávají Svatými Duchy. A když se znovu vtělí podle Své Vůle do lidské společnosti, stávají se Božskými Mesiáši, Avatary.

Ale i každý, kdo dosud ještě nedorostl do vyššího stupně zdokonalování, si také už může v současnosti najít pro sebe záslužnou činnost — nejen v osobním zdokonalování, ale i ve službě, spočívající v přiměřené spoluúčasti v rozpoznávaném Evolučním Procesu.

A ať se každý zamyslí: jak můžu pomoci, čím můžu být už v současnosti prospěšným nebo prospěšnou?

Vždyť přece pečování o rostliny a zvířata, zaopatření druhých lidí jídlem, oblečením, obydlím, účast v reprodukci lidského druhu, ve výchově dětí atd. — tohle všechno je také nezbytné. Existuje ještě spousta jiných možností. Ale hlavní princip výběru z nich ať je takový:

Pomáhat všem ve všem dobrém a snažit se, podle možností, nikomu v ničem neškodit: ani činem, ani slovem, dokonce ani myšlenkami a emocemi.

* * *

A teď pohovoříme o tom všem podrobněji. Dokonce i mezi nábožensky uvažujícími lidmi je velmi těžké najít ty, kteří přinejmenším chápou význam slova Absolutno. Ale právě tak je v současné době málo těch, kteří vědí o mechanizmech správného růstu vědomí a tím více — o přechodu z jedné prostorové dimenze do druhé a o poznání Tvůrce v Jeho Příbytku!

Jelikož jsme uvedené otázky už mnohokrát posuzovali z různých úhlů pohledu v několika desítkách dalších knih a ve filmových přednáškách (viz seznam základních z nich na konci této knihy), teď se omezím jen na krátký výklad.

Takže, co je to Bůh?

Pod tímto slovem obvykle chápeme Tvůrce (jinak ho také nazývají Bohem Otcem, Jehovou, Alláhem, Išvarou, Tao, Prvotním Vědomím, Adibuddhou, Svarogem a dalšími jmény v různých lidských jazycích). Tvůrce — to není stařeček, sedící na obláčku, jak Ho někdy zobrazují, ale v rozměrech prostoru a času nekonečný Oceán Nejjemnějšího Prvotního Vědomí, existující ve vyšší prostorové dimenzi.

Slovem Bůh lidé také jmenují konkrétní Představitele Tvůrce, sjednocené s Ním, — nevtělené nebo vtělené. Takoví nevtělení Představitelé Tvůrce se nazývají Svatými Duchy; a Jejich souhrn — a to také je «Svatý Duch» (tj. poslední termín má takzvaný hromadný význam). Ale je důležité také chápat, že právě Tvůrce a Jeho Stvoření tvoří Jednotný Mnohorozměrný Vesmírný Organizmus. A to také je Absolutno, to znamená Absolutně Všechno.

Nachází se ve stavu neustálého, nepřetržitého rozvoje, Evoluce. Právě kvůli zabezpečení tohoto Procesu Tvůrce vytváří «ostrůvky» hmoty v Oceánu Sebe — planety, na které následně vtěluje do materiálních těl rostlin, zvířat a lidí, jednotky vědomí (individuální duše).

Konečným výsledkem jejich rozvoje je jejich dosažení (jmenovitě v závěrečných lidských vtěleních) Dokonalosti a Splynutí s Tvůrcem.

Z toho, co zde bylo řečeno, musí být jasné, že člověk — to vůbec není tělo, o čemž je přesvědčeno tolik lidí. Ale člověk je duše, vědomí, jenom na čas vtělované do materiálních těl za účelem procházení pravidelných etap svého rozvoje.

Při tom je každý z nás je obdařen svobodou vůle — právem přijímání řešení v různých drobných i závažných životních situacích, což se projevuje na našich dalších osudech. (To znamená, že svoje osudy si tvoříme sami. Ale realizují je Svatí Duchové — naši Božští Vychovatelé a Učitelé).

Analýzou procesů formování osudů v závislosti na eticky důležitých řešeních, námi přijímaných, by se měl zabývat směr vědy, nazývaný etika. Přičemž etiku se sluší pokládat za neoddělitelnou součást ekologie — vědy o vzájemných vztazích organizmů se životním prostředím. A pod posledním termínem je třeba chápat nejen svět hmotných předmětů, ale i nehmotné formy života, včetně všech nevtělených bytostí a Boha.

Ale na co se my, pokud žijeme na Zemi, musíme zaměřit ve svém snažení a skutcích (kromě základního zabezpečení životních potřeb sebe a svých nejbližších)?

Je pochopitelné, že naše těla musejí být zdravá. Proto je prospěšné mít zdravotnické znalosti, zejména ovládat pravidla hygieny. Také se — od dětství — otužovat, rozvíjet sílu, vytrvalost.

Je důležité přidržovat se takzvané «nezabíjené stravy» (áĺçóáîéíîăî ďčňŕíč˙, tento termín byl zaveden do literatury Lvem Nikolajevičem Tolstým): jídlo, připravené z těl zvířat, vede právě ke znečištění organizmu hrubými bioenergiemi; ono také neodpovídá principu LÁSKY, přikázanému nám Bohem. Ale denní porce při nezabíjené stravě musí být obohaceny bílkovinami: mléčnými produkty, houbami, ořechy a dalším; podrobněji viz v [9]). Ještě je zásadně důležité pochopit, že podstatný úspěch na duchovní cestě není možný bez rozvinutého intelektu. Lidé, kteří toho nedosáhli, nejsou, jak se zdá, schopni pochopit to, o čem teď diskutujeme! Dokonce, pokud se stávají «věřícími», jejich religióznost, pokud se hned neocitnou ve zdravém náboženském prostředí — se zvrhne na uctívání materiálních předmětů (různých druhů model atp.) a na mystický strach před čaroději, upíry, «koncem světa»; to je — cesta k schizofrenii, ke zhrubnutí vědomí a, následně, k peklu…

… Ale k Tvůrci je možné postupovat jenom prostřednictvím zjemnění vědomí a rozvíjení lásky v sobě. Jenom rozvinutá láska, zaměřená na Tvůrce, je schopná zabezpečit sblížení a následné Splynutí s Ním!

Proto je velmi důležité postarat se o to, aby děti obdržely plnocenné vzdělání, aby se i dále — přiměřeně k dospívání — proces intelektuálního obohacování nezastavoval! Výběr povolání a konkrétního místa práce ať tomu také napomáhají!

Každému člověku je prospěšné neustále se snažit o pokud možno nejširší a nejhlubší osvojení těch principů, které nám Bůh doporučil pro spravedlivý život na Zemi. Nejdůležitější z nich je princip LÁSKY.

Přičemž úplné etické bezchybnosti není možné dosáhnout bez osvojení techniky psychické autoregulace, jejímž základem je práce s vlastními reflexogenními zónami emocionálně-volní sféry — čakrami a některými základními meridiany.

Bůh je Láska — to bylo řečeno Jím pro nás. Ale nemáme ta slova chápat tak, že «to znamená, že Bůh nám odpouští všechny naše hříchy». Ne, o tom tady vůbec nemluvíme. Ale o tom, jak realizovat naše usilování k Tvůrci: k přiblížení k Němu, ke Splynutí s Ním — nemůžeme jinak, nežli usilováním o kvalitativní podobnost Jemu, stát se také LÁSKOU!

Láska — to je souhrn řady odpovídajících emocionálních stavů. A pro každého z nás je žádoucí přivyknout si k neustálému pobytu v nich. A hrubé stavy vědomí, které nás programují do pekla, ať se pro nás stanou natolik cizími, že do nich za žádných okolností nebudeme schopní vejít!

Opakuji, že se to stane reálným pro ty, kteří používají uvedený systém tréninků v psychické autoregulaci [9].

… Takže, hlavní z čaker ať se pro nás stane čakra anáhata. Vždyť právě v ní začíná růst nejdůležitější část člověka — duchovní srdce. Ať se naučíme žít v této čakře: dívat se, poslouchat, vnímat okolní svět z ní, z ní také — mluvit, přijímat řešení.

Tak se postupně staneme duchovními srdci — a poté, co se jimi staneme, začneme růst za hranice svého těla. A tento růst — po letech — vede k tomu, že se stáváme duchovními srdci, rozměrově srovnatelnými s naší planetou, a poté — také ještě mnohem většími. Přičemž rostoucí duchovní srdce musí bezpodmínečně mít rozvinuté ruce vědomí, neoddělitelné od duchovního srdce. Těmato rukama vědomí, teď můžeme hladit, laskat, uzdravovat…

Vědomí rozvinuté takovým způsobem se ujímá funkce plnocenného myšlení — vně materiálního těla.

Odmítnutí hrubých emocionálních stavů a kultivování emocí jemné něžné lásky — souběžně s kvantitativním růstem sebe jako duchovního srdce — tohle nám také dává možnost reálně vnímat (vidět, slyšet, objímat) Svaté Duchy, Kteří se stávají našimi skutečnými duchovními Učiteli. Vcházení vědomím do Jejich gigantických Forem (Formy Vědomí) nám dovoluje začít s osvojením Splynutí s Nimi. A v budoucnosti — Oni přivádějí Svoje Učedníky toho hodné i do Příbytku Tvůrce.

* * *

Rozumí se, že rychle, najednou — toho dosáhnout nelze: vyšší duchovní stupně jsou dosažitelné jenom v tom případě, pokud celý svůj život beze zbytku zasvětíme jenom Bohu — rozvíjení sebe za účelem Splynutí s Ním a službě Jemu.

Chápu také, že pro někoho bude dokonce těžké vůbec uvěřit, že to, co přečetl, je reálné, to se může přihodit těm, kdo ještě nezačali seriózní práci na zdokonalování sebe na duchovní Cestě. Ale používání postupně na sebe navazujících technik zdokonalování popsaných v našich knihách a předvedených ve filmech — to dovolí učinit zjevným.

Poukazuji také, že to, o čem teď mluvím, není originální. Ale o tom samém — třebaže jinými slovy, což je úplně přirozené, — mluvili Tot-Atlant (On je také Hermes Trismegistos), i Pythagoras, i Krišna, i Lao-c‘, i Gautama Buddha, i Ježíš Kristus, i Bábadží z Haidakhanu, i Satja Sai, i druzí Velikáni [8]. Tomu vždy učil a učí Bůh! A v našich pracích se pouze odehrává soustřeďování těchto znalostí a detailní rozluštění toho, jak projít duchovní Cestu a dosáhnout těch výšin, které nám mnohokrát manifestovali Poslové Tvůrce.

Na závěr ještě jednou zdůrazňuji, že hlavním «proudem» rozvíjení sebe na této Cestě je rozvoj duchovního srdce. Všechny seriózní duchovní úspěchy se dosahují jenom prostřednictvím toho!

… Tak takové je v krátkosti schéma úplné duchovní seberealizace člověka, přímá a nejkratší Cesta k Tvůrci. Pojďme tedy tou cestou — a už velmi brzy se náš život naplní štěstím obcování s Bohem v blaženém klidu, bez nemocí a dalších neštěstí a utrpení!