---

Kniha o Mistru Ježíši/Kapitola 8. Symboly a obrazy, ticho duše

---

Kapitola 8.
Symboly a obrazy, ticho duše

Tiberiadskému jezeru jsme tehdy říkali Galilejské moře…

Rybářská lod'ka byla často naším nejpohodlnějším způsobem cestování.

Někdy kázal Ježíš lidem shromážděným na břehu vestoje na loďce.

Bylo to úchvatně krásné: přírodní amfiteátr zátoky, posluchači posedávající na břehu, klidná voda. Postava Učitele na loďce se odrážela ve vodě…

Vždy Ho bylo dobře slyšet, i když se shromáždily tisíce lidí.

… Při našem putování s Ježíšem jsem si vodní prostranství zamiloval zvláštní láskou. Vodní hladinu, rozkládající se až k obzoru. Vnější ticho a zvláštní ticho duše.

Rovnoměrné lehké šplouchání vln vždy napomáhá vstoupit do tohoto ticha.

Moře člověka snadno a přirozeně učí mnoha věcem: pochopit mlčenlivost duše, pochopit nicotnost lidských těl ve srovnání s vodní hladinou až k obzoru a poznat stavy Božství prostřednictvím rozšiřování zjemnělé duše na těchto prostranstvích.

Ježíš nás na těchto březích učil mnoha věcem. Často používal symboly a obrazy vody v řekách, mořích, oceánech. Mluvil k nám o věcech, které jsme teprve začínali chápat a až později jsme si uvědomili celou hloubku toho, co nám říkal.

Po mnoho úsvitů a západů slunce jsme se s Ním setkávali na břehu moře. Někdy to bylo v naprostém tichu, jindy jsme naslouchali slovům Učitele o Božském. Tato Jeho slova, všechny tyto epizody života s Ním, v poli Jeho Vědomí, se do našich duší vtiskly tak živě, že nám později pomohly ponořit se do Splynutí s Ním dušemi a hluboce pochopit to, co jsme tehdy slyšeli, ale ještě si to úplně neuvědomovali.

Ježíš mluvil tak, že mnohé věci vysvětloval na živých příkladech.

Mimo jiné nám ukazoval, jak snadno a přirozeně nám příroda demonstruje zákony Nejvyššího Božského Řádu.

Například, že řeka se vlévá do moře a jejich vody se slévají v jedno.

Nebo můžeme vidět podstatu vlny, její jednotu se všemi vodami celého nesmírného moře. Mořská voda se na chvíli stane vlnou, která nese sílu moře. Vlna se neodtrhne od moře, ale zůstává jeho součástí. A pak opět nastane klid a žádné vlny nejsou — je jen hladina a klid moře.

Zde je další příklad: kapka vody v hlubinách moře, kapka, která navždy ztratila své hranice, znající a uvědomující si veškerou sílu neomezenosti moře…

Ježíš nám vysvětlil, že duše se také tak učí poznávat Jednotu s Bohem, rozplývá se jako kapka v mocnosti vod nebo vtéká do Božské Jednoty jako veliká řeka a nachází tam Jednotu v Hlubinách. Hovořil také o tom, že Božská Duše Se může projevovat tím, že se na chvíli zjeví jako Velká Vlna, spojená s celým Oceánem, aniž by se oddělila od Jednoty Božského, a pak Se opět rozpustí v Nesmírnosti Prvotního Božského Vědomí.

Ježíš také mluvil o tom, jak je důležité pochopit, že bez zkušenosti prožití těchto stavů Splynutí s Bohem jsou tyto obrazy jen symboly v mysli, podobné podobenstvím, jejichž smysl je třeba teprve rozluštit..

A samozřejmě nás Ježíš učil duchovním praktikám, abychom získali pravé Poznání, protože žádná slova, ať už v ně věříme sebevíc, nemohou nahradit zkušenost duše, která v tomto prožitku pocítila jinou Živou Božskou Skutečnost.

Sám Ježíš byl často ponořen do Splynutí s Nebeským Otcem. Viděli jsme, že On je Tam, kam my ještě nesmíme vstoupit, nejsme ještě vpuštěni…

A snili jsme o tom, že přijde i náš čas.

* * *

Na duchovní Cestě je velmi důležitý klid mysli a schopnost rozplynout se.

Ponoření vědomí do ticha duchovního srdce je nejdůležitějším krokem.

Ježíš nás učil takovému tichu, které nahrazuje běžnou lidskou mysl vnímajícím, milujícím, vidoucím a slyšícím stavem duše.

Takové ticho nám umožňuje zakusit jako nepopiratelnou skutečnost Klid, Lásku a Něhu Nebeského Otce. Je velmi podstatné tuto zkušenost prožít a pak do tohoto Božského ticha znovu a znovu vstupovat.

Pro mě byla v té době velkou pomocí zkušenost, že jsem žil a byl učedníkem Jana Křtitele, protože jsem již znal techniky a způsoby, jak vstoupit do vnitřního ticha, a to mi umožnilo účinněji pracovat na své duši. Mnozí z nás se však dovednosti vstupovat do ticha duše tehdy teprve začínali učit.

Mnohokrát jsme se Ježíše vyptávali, jak bychom mohli snadno zastavit běsnění myšlenek a bouře emocí, jak se naučit přebývat neustále ve stavu lásky. Teprve když nás Ježíš Sám ponořil do Božské Lásky a Klidu Svou Silou, jsme to snadno zažívali…

Jednou se Filip zeptal Ježíše:

— Jak se máme naučit žít vždy ve vnitřním tichu duše? Hned jak nám přestaneš pomáhat, znovu nás přemůže neklid naší mysli a marnost našich myšlenek.

Ježíš na nás, kteří jsme Mu naslouchali, upřel láskyplný pohled:

— Cožpak jste dosud nepocítili, jak je to jednoduché? Tohle — Svaté ticho — je přítomné vždy a všude! Ve vás, mimo vaše těla, všude, ticho je všudypřítomné, věčné. Ať už se kolem vás děje jakýkoliv hluk a shon, toto nehybné průzračné ticho je přítomné — nemizí. Teprve když se vaše pozornost zcela přesune na to, co se hýbe, dělá hluk uvnitř vás nebo upoutává vaši pozornost venku, přestanete prožívat samotný prostor věčného a krásného ticha, v němž se nacházíme stále!

Zavřete teď na chvíli oči… — a poslouchejte. Toto je Můj hlas ve vás i mimo vás. A ten pták v dálce…, slyšíte ho? A to lehké šumění olivových listů, slyšíte? Celý prostor průzračný a tichý teď zaplňujete sebou-duší kvůli tomu, abyste ho slyšeli. Nevyvíjejte zvláštní úsilí, abyste ticho slyšeli — přichází samo, vstupuje do vašich duší. Zde se na chvíli odmlčím a průzračné ticho se stává slyšitelným, projeveným. Je vnímatelné, když klidně a pozorně jen pozorujete prostor Božského Bytí. Bůh je zde ve všem! Právě teď je zde se vší Svou Láskou. Průzračnou krásu ticha lze objevit, poznat ji právě teď. A to právě teď je tu vždy!

V právě probíhajícím okamžiku jste jako duše zaplnili těly celé toto malé údolí ve všech směrech od těl. Tady v dálce šumí řeka, vítr občas přináší zvuky vzdálené vesnice…, a dál je moře, celá jeho rozlehlost… A tam je odměřený zvuk vln… Kde se tyto zvuky projevují? - Znějí ve vašem tichu jako duší…

Byli jsme ohromeni a ohlušeni tichem. Už jsme neměli žádné myšlenky, žádnou touhu se hýbat nebo cokoliv dělat.

Otevřel se prostor jiné dimenze bytí: prostor ticha, věčného a bezmezného klidu, v němž se zjevuje Bůh!

* * *

Samozřejmě jsme se museli do Božského ticha vracet znovu a znovu. V tomto tichu jsme se učili naslouchat Ježíšovu hlasu a rozumět Jeho slovům, vnímat Poznání svými dušemi. Naučili jsme se ponořit do ticha před spaním, a rozjímat přitom nad rozlehlostí hvězdné oblohy nebo nad táborovým ohněm, naučili jsme se vnitřnímu mlčení uprostřed hluku lidských davů… — a postupně se v tomto tichu stále více projevoval Bůh!

Právě takové ticho nám umožňuje uslyšet hlas Nebeského Otce. Nemusí to být nutně slyšitelný lidský hlas jako v běžném životě. Tam mohou působit jiné Zákony a Pochopení může přicházet beze slov, komplexně… Když dosáhneme vnitřního ticha a klidu mysli, projeví se Boží Vedení!