---

Kniha o Mistru Ježíši/Kapitola 6. Uzdravení hluchého

---

Kapitola 6.
Uzdravení hluchého

Rád bych vyprávěl všechno o životě s Ježíšem — hodinu po hodině, den po dni, — ale to by bylo příliš mnoho. Zahltilo by to čtenáře přemírou informací, které by nemohl zpracovat. Ať tedy jen několik epizod poodhalí to, jak jsme tehdy žili.

Doufám, že tyto stránky budou více než jen životním příběhem, více než jen popisem událostí a zázraků, které nás provázely na cestě s Ježíšem. Když budou Ježíšova slova, pronesená v oněch dobách, zaznamenána, budou moci znovu a znovu zaznívat v duších lidí, kteří je budou číst nebo poslouchat. Tímto způsobem se Ježíšova přítomnost v životech těchto lidí znásobí.

Pokud se my snažíme dodržovat Ježíšovo Učení, pak je On s námi a v nás…

Slova Božských Učitelů jsou velmi zvláštní! Když jim lidé naslouchají, mají možnost se přímo dotknout té Veliké lásky a Moudrosti Dosáhnuvších, pocítit a zapamatovat si stavy Jejich Klidu a Blažené Něhy.

Vždyť Ježíš právě teď dává Svou Lásku každému člověku! Můžete se otevřít a přijmout toto Vyzařování Božské Lásky.

Co to znamená přijmout? — To znamená pocítit to živě, plně, vědomě, a poté tak žít a snažit se dávat takovou lásku druhým… Je to, jako by se prázdné nádoby naplnily Božskou Blahodatí a člověk pak mohl z těchto nádob naplňovat poháry ostatních lidí. A poté znovu a znovu Blahodať sestupuje, naplňuje a přeplňuje jak ty, kdo svou lásku dávají, tak i ty, kdo ji přijímají! Takové duše pak rostou v Božském Světle!

Je štěstí přijímat Lásku od Ježíše a od Nebeského Otce. Když člověk vnímá, že se Bůh zaradoval z jeho lásky, pak velmi živě pociťuje tu blaženost Odvetné Lásky od Boha — Nebeský Otec ho zahrnuje svou Něhou! A on tak může poznat, jak krásné je z této duchovní plnosti darovat lásku druhým!

Tohle je největší štěstí: když se Láska dává druhým spolu s Nebeským Otcem! Když můžeš dávat Boží Lásku společně s Bohem a nechat Proudy Světla-Blaženosti protékat duší a tělem, — je to nezapomenutelný zážitek! Tak se člověk sjednocuje s Bohem!

Toto štěstí je údělem Božských duší, ale je také dostupné všem, kdo upřímně slouží Nebeskému Otci a učí se práci takového dávání ve spojení s Velikou Vůlí již na prvních krocích duchovní Cesty!

A pak, postupně, v určitém okamžiku, začíná být tvoje duchovní praxe a tvoje meditace, zvláštní, " konání" ustane a nastoupí nekonání. A ty se stáváš podobným poslušnému nástroji v Božích Rukách. Nebeský Otec svou štědrou rukou vylévá Svou Lásku na druhé a ty jsi jen nástrojem v Jeho Ruce. Stokrát blažený je ten, kdo je schopen dávat druhým nejvyšší Blaženost ve spojení s Nejvyšší Vůlí! Je-li člověk naplněn Božskou Láskou, pak jeho nejvyšší štěstí spočívá v rozdávání této Bezpodmínečné Lásky.

Ale odbočil jsem k úvaze…

Budu dál pokračovat v příběhu o tom, jak jsme se učili životu s Bohem po boku Ježíše.

* * *

Téměř každý den naše putování doprovázely zázračné události a uzdravení. Pokud se lidé shromáždili, aby si poslechli Ježíšovo kázání, vždy se našli nemocní, kteří se uzdravili jen díky tomu, že byli v Jeho blízkosti. Nějaké nemocné téměř vždy přivedli nebo přinesli k Ježíši a On je takto často uzdravil. Když se lidé o takových zázracích doslechli, shromáždily se velké zástupy těch, kteří zatoužili uvidět to na vlastní oči nebo se sami nechat vyléčit ze svých nemocí.

A to se stávalo opakovaně mnohokrát.

Hluchoněmí znovu nabývali sluchu, aby slyšeli slova od Boha, a poté, když mohli mluvit, vydávali svědectví o skutečnosti Božské Lásky a Milosti. Slepí znovu získávali schopnost vidět, nepohybliví začínali chodit, vážná onemocnění mizela beze stopy… Někdy byla tato uzdravení okamžitá, jindy tato proměna těla úplná nebo okamžitá nebyla, ale probíhala postupně po delší dobu. Nejdůležitější však bylo uzdravení duší, které sice není navenek viditelné, ale proměňuje osudy a pomáhá zamířit k Božskému.

Já jsem tuto vnitřní proměnu velice zřetelně pochopil na příkladu příběhu o uzdravení hluchého muže.

Pozorovali jsme, jak nás tento muž, který po těžké nemoci v mládí ztratil sluch, tři týdny neodbytně následoval. Během Ježíšových kázání si sedal poměrně daleko, ale přesto jsme viděli, že naslouchá Pánovým slovům.

Velmi mě zajímalo, co se s ním děje, jak to všechno vnímá, když jeho uši neslyší slova. Ale z výrazů, které se mu měnily ve tváři, jsem poznal, že všemu rozumí. Smál se vtipům a veselým historkám, které Ježíš někdy vyprávěl, nebo ronil slzy lítosti, když Ježíš svými slovy duším pomáhal uvidět jejich neřesti a dodával jim odhodlání a sílu k očištění a proměně.

A po uplynutí tří týdnů přišel ten člověk za Ježíšem a pronesl slova díků za zázrak uzdravení.

Ne všichni přítomní této proměně věřili, protože jsme za tři týdny cesty odešli daleko od míst, kde všichni věděli, že tento člověk je hluchý.

Když se dav kolem nás rozešel, přistoupil jsem k němu a zeptal se ho, co se s ním v těchto dnech dělo.

Pomalu vyprávěl, pečlivě vybíraje slova, že už zpočátku pociťoval takovou lásku a blaženost, že už nemohl odejít, ale musel jít za námi, v povzdálí, ale nezadržitelně. Pak začal chápat smysl toho, co bylo řečeno. Uměl číst a psát; studium svatých textů bylo jeho největší životní radostí. V Ježíšově přítomnosti však pochopení toho všeho, co se snažil předtím pochopit, začalo zvláštním způsobem přitékat z jeho nitra a naplňovat ho. Toto uvědomění si Pravd ho ohromilo. Bylo to, jako by mu každou hodinu, každou minutu, padaly z duše těžké příkrovy. A pak se v něm ozval Ježíšův Hlas. A on začal stále jasněji a jasněji slyšet Učitelova slova. Stále ještě neslyšel jiné zvuky, řeči lidí kolem něj zůstávaly jeho sluchu nedostupné, ale Ježíšova slova zněla jasně a zřetelně v jeho nitru. Začínal chápat, jak žít s Bohem. Rozhodl se, že bude žít tímto způsobem. Nemodlil se za uzdravení, nemyslel na to, že by to mohl dělat, jen prostě vnímal neustálé Božské Působení. A potom se mu v jednom okamžiku navrátil sluch… A on pak šel k Ježíši a děkoval mu za zázrak, který mu umožnil pochopit Boží Slova a přeměnil jeho život a osud.

Na tyto úžasné jevy jsme si zvykli poměrně rychle. Obvykle jsme byli více překvapeni vnější než vnitřní proměnou, protože jsme ne vždy chápali a viděli, co se děje v duších těch, kteří naslouchali Ježíšovým slovům. Teprve postupně jsme si uvědomovali, že stejně jako v příběhu tohoto člověka začíná ta proměna zevnitř, a pak začne být možné uzdravení. A to se může dít stejně jak s tělesně zdravými, tak i s nemocnými lidmi!

* * *

Zázraky, které se kolem Ježíše děly, přitahovaly stále více nových lidí. Zástupy kolem nás při kázáních postupně rostly. Přicházeli jsme do nových vesnic a měst a tam Ježíšovo dílo pokračovalo ve vzdělávání těch lidí, kteří přicházeli a přijímali do svých životů Učení Živého Božího Vyslance.

Jednoho dne přišel za Ježíšem muž s prosbou o pomoc.

— Už jsem tě jednou uzdravil! — řekl mu Ježíš.

— I na to si vzpomínáš, Učiteli! Jak se na to můžeš pamatovat? Ano, je to tak, ale nemoc se mi opět vrátila… Už je mi zase špatně…

— Víš, proč se ti to děje?

— Ano, vím, opět jsem zhřešil… Zhřešil jsem, i když jsem věděl, že hřeším… Je to moje vina… Neřídil jsem se Tvými pokyny…

— Ale, co teď vlastně chceš?

— Znovu prosím o Tvé milosrdenství! Zachraň mě!

— Kdo hřeší z nevědomosti, je vinen. Kdo však zná spravedlivou cestu, ale znovu a znovu se prohřešuje proti svému svědomí, hřeší před Bohem opakovaně.

— Ano, to jsem si nyní uvědomil, Ježíši, a činím pokání.

— Nebojíš se, že znásobíš problémy ve svém osudu tím, že Mne žádáš, abych tě znovu uzdravil?

— Ano, bojím se, ale věřím, že mi pomůžeš zdolat mé neřesti…

— Proč ale nevidíš pomoc v tom, že se ti nemoc znovu vrátila? Takto Bůh lidem občas připomíná Sám Sebe… Je smutné, že teprve utrpení učí většinu lidí pamatovat na Boha a důvěřovat Mu. Vždyť je přece možné, bez toho, že bychom čekali na bolest a utrpení, přeměňovat své životy a napravovat nedostatky svých duší!

Nu co, Já ti tedy zase pomůžu… Ale nezapomeň, že nad svými neřestmi máš moc a můžeš jim zabránit, aby vyklíčily. Naslouchej hlasu svého svědomí a nečiň nic špatného.

Muž padl Ježíši k nohám v slzách vděčnosti.

Ježíš ho zvedl:

— Kéž se tvoje vděčnost projeví ve spravedlivém životě a pomoci všem, které k tobě Bůh přivede. Nyní znáš přikázání Dobra a Božskou Sílu z vlastní zkušenosti. Můžeš pomoci ostatním, aby to pochopili…

Potom Ježíš řekl:

— Pro dnešek toho bylo řečeno a uděláno dost! Vy všichni jste ustavičně před Tváří Nebeského Otce a Jeho Milost a Láska jsou stále
s vámi!

Pak jsme odešli do chýše, kde nás nechali přenocovat.

Mnoho lidí to všechno slyšelo a vidělo. Někteří se začali modlit k Bohu za splnění přání, avšak jiní děkovali za pochopení a připomínku toho podstatného skrze těžkosti…