---

Kniha o Mistru Ježíši/Kapitola 7. Marie Magdaléna

---

Kapitola 7.
Marie Magdaléna

Pro lidi, kteří v současnosti čtou tyto řádky, bude těžké si něco takového představit, ale my, Ježíšovi nejbližší společníci, jsme s Ním někdy ne ve všem souhlasili… Jeho jednání nás někdy mátlo. Ačkoliv už tehdy jsme věřili, že On je Božský, že je Mesiáš, Spasitel světa!

Taková je však povaha lidské mysli, která ještě není ponořena do duchovního srdce, která si ještě neosvojila myšlení v lásce: přirozenou vlastností takové mysli je nejen si pamatovat, chápat, uvažovat, ale ona snadno dokáže i kritizovat to, čemu nerozumí, a dokonce i odsuzovat.

Pochopitelně jsme se snažili neukazovat Ježíši tyto naše občasné problémy… Ale Ježíš samozřejmě všechno viděl a věděl!

Někdy jsme mohli myšlenkově a emočně nesouhlasit s těmi Jeho činy, které neodpovídaly našemu tehdejšímu chápání! Někdy jsme o tom diskutovali mezi sebou, občas jsme se hádali… Někdy jsme se Ježíše vyptávali. A Ježíš nás trpělivě učil porozumění, přijetí, harmonii myšlenek, emocí a činů… Učil nás, někdy záměrně i beze slov, abychom odpovědi našli sami. On už věděl, jak těžké pro nás bude najít úplnou jednotu jednoho s druhým a s Bohem v myšlenkách a ve skutcích duchovního sloužení, když už s námi nebude Jeho tělo… Jak těžké pro nás bude rozhodovat, "kdo má pravdu?", "co dělat?". Ježíš nás již tehdy učil klást otázky Nebeskému Otci a přijímat odpovědi od Boha, hledat hloubku porozumění skrze rozplynutí vlastního "já" v Božské Lásce a Moudrosti!

* * *

Právě v souvislosti s Marií Magdalénou bylo takových situací našeho neporozumění v době, kdy s námi začínala žít, poměrně mnoho!

Žena s pochybnou minulostí se stala Ježíšovou společnicí a učednicí. Nechápali jsme, proč potřebujeme mít tolik nových problémů a pomluv, když už jsme i tak vystaveni tolika urážkám a pronásledování ze strany autorit, ať už duchovních nebo světských. Dokonce i obyčejní lidé se někdy dívali s nelibostí na Mariinu přítomnost u Ježíše..

To pro nás byla další zkouška, protože role ženy v tehdejším smýšlení měla vypadat jinak: místo ženy bylo v kuchyni, její povinností bylo sloužit, prát, uklízet…, tak to bylo zvykem, taková byla norma. Marie se samozřejmě snažila to všechno dělat pro Ježíše a pro nás všechny, považovala to za svou povinnost, ale nestačilo to k tomu, abychom se smířili s opakujícími se situacemi.

Na ten její příběh jsme nedokázali zapomenout. Vždyť jsme byli svědky oznámení, že Marie je "nečistá", protože se dopustila cizoložství s jakýmsi ženatým mužem, za což měla být ukamenována, ale Ježíš se jí zastal. No dobře, kdyby se jen zastal, – ale ona byla Jím přijata a stala se Jeho učednicí.

A my jsme byli velice uraženi tím, že ji Ježíš přijal na téže úrovni jako nás, a někdy dokonce vyzdvihoval její něžnou lásku, mírnost, pokoru, péči a oddanost – jako nejdůležitější vlastnosti duše, které se líbí Nebeskému Otci.

A tak teď ona s námi chodí, jí, odpočívá, naslouchá. A On ji líbá na rty, hladí ji po vlasech, schvaluje její slova nebo její mlčení, stará se o ni víc než o nás… Může ji, unavenou až k smrti, téměř násilím uložit k odpočinku a Sám začít připravovat jídlo a ubytování nebo nás požádat, abychom si sami vyprali či uvařili jídlo, když jsme předpokládali, že to je Mariina povinnost udělat to za nás všechny. Bolelo nás to, někdy jsme si to ani plně neuvědomovali, ale vnitřně jsme to nesli velmi nelibě.

A okolní lidé svými řečmi ještě přilévali olej do ohně: jak by mohl být prorokem, natož Mesiášem, když má po svém boku prostitutku a dovolí jí, aby se k Němu přiblížila.

Milovali jsme Ježíše a viděli jsme, že i Marie miluje Ježíše – a to nás chránilo, když nám náš rozum nedokázal dát odpověď ani souhlas.

A postupně se nám odhalilo to nejdůležitější poznání, které jsme se učili čas od času na základě zkušeností – jen láska nám pomáhá překonat všechny obtíže na duchovní Cestě.

Díky Mariině pokoře, jejím slovům a činům jsme se to také učili. Únava těla, obavy o budoucnost, nenávist druhých lidí vůči nám – toho všeho si Marie téměř nevšímala, protože ji přeplňovala láska k Ježíši.

Jednoho dne to můj bratr Šimon už nevydržel a řekl Marii docela tvrdě:

– Ty jsi žena, měla bys znát své místo, ale ty se pořád snažíš být v blízkosti Učitele!

– Ano, já vím… Já jsem jen zrnko písku, které se přilepilo k Jeho nohám… A Jeho milosrdenství spočívá v tom, že mě nese; že mě nesetřásá jako překážku…

– A ty se nebojíš, že tě Ježíš pošle pryč? Že ti dál nedovolí, abys byla stále takhle vedle Něho?

Marie se na okamžik zamyslela a pak odpověděla s něžným úsměvem:

– Ne…, nebojím se… Kdyby mě vyhnal, zemřu ještě tentýž den… Celý můj život je v Něm!

V tu chvíli přišel Ježíš a řekl:

– Ten, kdo Mě miluje tak jako ona, je vždy v Mém Srdci!

Vězte, že ti, kdo Mě tolik milují, nikdy nezemřou. A Já nikdy neopustím ty, kdo jsou Mně tak oddáni.

To bude pro tebe, Marie, a pro vás všechny velmi důležité, abyste si pamatovali až Mé Tělo nebude s vámi…, protože Já budu dál stále s vámi v Duchu!

* * *

Právě na Mariině příkladu jsme znovu a znovu viděli, že "láska je trpělivá, milosrdná, láska nezávidí, láska se nevychloubá, není pyšná, nedělá výtržnosti, nehledá svoje zájmy, není popudlivá, nemyslí na nic zlého, neraduje se z nepravosti, ale raduje se z pravdy; všechno přebíjí, … všechno vydrží."*

Jedna věc je slyšet tato slova a pochopit jejich hlubokou pravdu – druhá věc je skutečně se takovou láskou stát a žít tak!

Marie to předvedla, aniž by přemýšlela o tom, co dělá a jak to dělá. Ve své lásce k Ježíši úplně zapomněla na sebe. Tato naprostá oddanost Ježíši jí umožnila poznat Nebeského Otce, s Nímž je Ježíš Jedno.

Někdy nás její nebojácnost, oddanost a víra udivovaly a byly nám příkladem… Učili jsme se milovat Ježíše, učili jsme se milovat a přijímat jeden druhého, učili jsme se směřovat svou lásku k Nebeskému Otci. Naučili jsme se, že pouze láska umožňuje Splynutí, Rozplynutí se, bytí v Jednotě!

Na vlastní zkušenosti jsme poznávali, že každý problém v našem životě je spálen a roztaven Ohněm Božské Lásky!

* * *

Postupem času jsem si s Marií vytvořil velmi důvěrný vztah. Toto přátelství s Marií a její starší sestrou Martou bylo pro mě důležité, znamenalo pro mě velmi mnoho!

Získával jsem tehdy hluboké pochopení o ženách a mužích na duchovní Cestě.

Na Mariině příkladu jsem viděl, jak žena vedená nesobeckou láskou, kráčí po Duchovní Cestě.

Ježíš nás učil, že muži i ženy mají stejné právo a schopnost jít k Bohu, poznat Sjednocení s Nebeským Otcem.

A někdy to bývá pro majitelky ženských těl dokonce snazší, pokud je vede skutečně Božský Mistr.

Mariina láska k Ježíši byla čistá, bezmezná a nesmírná jako Nebesa.

Jednou jsem se zeptal Marie:

– O čem sníš, co očekáváš od budoucnosti?

– O ničem… Ježíš mi dal všechno, o čem bych mohla snít… a ještě mnohem více.

Víš, Ondřeji, vy všichni jste byli hodni Jeho Milosti, když vás povolal, ale já ne… Jak ti mám vyprávět o tom zázraku, který zažila hříšnice, když si štěstí a milost, které dostala, nezasloužila léty spravedlivého života? Aniž bych toho byla hodna, obdržela jsem tak mnoho… Velikých Darů Lásky se mi i nyní dostává každou chvíli!

Naučila jsem se pociťovat Jeho Lásku dokonce i tehdy, když Jeho tělo není se mnou!

Jeho Nebeské Světlo, které je nyní i ve mně, je zázrak větší než všechny vnější zázraky, které vidíme, když uzdravuje nebo rozmnožuje jídlo. Cítím Jeho přítomnost stále, ve dne i v noci… Slunce Jeho Lásky nyní stále září v mém srdci!

* * *

Ježíš nám jednou řekl:

– Nemyslete si, že nyní jsou Mně potřební jen velmi vážní a moudří posluchači. Přišel jsem pomoci těm, kteří pomoc potřebují. Jídlo je potřebné hladovým, voda žíznivým, uzdravení nemocným, útěcha trpícím. Dávám víru těm, kdo ještě nevěří, dávám porozumění těm, kdo hledají Pravdu. Dávám Vědomosti o Bohu Otci těm, kdo dozráli v Duchovní Lásce a kdo hledají jen Moudrost a poznání Vyššího Bytí! Ti, kdo dělají první kroky na duchovní Cestě, i ti, kdo odhodlaně směřují k Vrcholům, jsou mi stejně drazí.

Mám radost, když vidím ty, kteří si prostě jen rádi sednou a s důvěrou mi naslouchají, i když ještě všemu nerozumějí. To je klíč k jejich budoucím úspěchům! A jsem šťastný, že mohu otevírat dveře do Paláců Nebeského Otce těm, kdo jsou schopni a hodni vstoupit!

A to je úkolem rozsévače na duchovním poli – zasévat do půdy semena lásky a pěstovat je!

Bůh je LÁSKA! A pouze čisté a moudré lásce je dána možnost stát se Jedním s Nebeským Otcem!

Bůh Otec je to Nekonečné Prvotní Vědomí, Které dává vzniknout Samotné Lásce, a Které umožňuje Síle Lásky být, tvořit životy a vytvářet světy…