Kniha Zrozených ve Světle/Z pokladnice vědomostí Starověkého Egypta
Z pokladnice vědomostí
Starověkého Egypta
Dívej se srdcem, poslouchej srdcem —
a uslyšíš Hlas Boha, uvidíš "Slunce Boha",
zářící, nehasnoucí!
Bůh
Bůh je Otec i Matka všech lidí. On všechno tvoří Svou Sílou, aby zabezpečil život živých bytostí.
Bůh je Jednotný. Veškeré Množství Božských Duší mluví souhlasně — jako jedna Ústa.
Bůh neopustil svět, On je zde. On neustále dál tvoří — Svojí Vůlí. Nic neexistuje bez Něho!
On je podobný nekonečnému Oceánu Živého Světla, rozměrově nekonečnému Slunci.
Ten, kdo se dotkl tohoto Světla, — ten se dotkl Pravdy.
Dokonalost
Bůh je Dokonalý.
Ale Jeho Dokonalost vůbec není mrtvá nezměnitelnost. Naopak: Jeho Život spočívá v nepřetržitém rozvoji!
S každým, kdo dosáhl Jednoty se Stvořitelem, — vzrůstá Božské Vědomí!
Člověk může získat Božskou Dokonalost, poněvadž si to tak přeje Sám jeho Stvořitel!
Stát se dokonalým Člověkem — znamená stát se podobným Stvořiteli a splynout s Ním.
Světlo
Veliké Prvotní Světlo je jako Vzduch Svobody. Ten, kdo to Světlo vdechuje — ten zná Nekonečnost Hlubin!
Světlo se slévá se Světlem.
A tma — přitahuje tmu… Ti, kdo náležejí tmě— utíkají před Světlem… Temno je tam, kde je málo Světla. Tma vládne tam, kde zapomněli na Božskou Lásku.
Poznej tedy Sílu Světla!
Volba mezi tmou a Světlem záleží na tobě. Ale pochop, že ve skutečnosti existuje pouze Světlo! A tma je jen nepřítomnost Světla.
Přeměňuj se v Člověka Pravdy — a Světlo se ti otevře.
Najdi Lásku ve svém srdci — a budeš přebývat ve Světle!
Světlo se může stát tvým Domovem. Ale bude to možné uskutečnit až po tom, co se přeměníš v Lásku.
Slunce vychází ráno a zapadá večer, ale pro znajícího Boha — Slunce Boha svítí vždy. Dokonce i v temnotě noci svítí Nehasnoucí Slunce Boha tomu, kdo Ho poznal!
Srdce
Duchovní srdce člověka je místo, kde se mohou setkat dva světy: pozemský a Vyšší.
Duchovní srdce člověka je brána k Srdci Boha — Stvořiteli.
Jednotný Plamen Lásky může sjednotit duchovní srdce člověka a Srdce Boha!
Bůh hovoří s tím, kdo přebývá v srdečném tichu. Ale to není jen pouhé mlčení. Nepřítomnost zbytečných slov je jen první lekcí ticha. Ale opravdové ticho se poznává v prostoru uvnitř rozvinutého duchovního srdce, zaplněného Láskou.
… Když je duše ve zmatku, — stává se kalnou a těžkou.
Když v duši zavládne klid, — vyjasňuje se.
K dosažení čistoty a klidu duše je nutné mít čisté úmysly a myšlenky, stejně jako klid v mysli.
Naučit se klidu mysli je možné, pouze když ji odevzdáme k řízení duchovnímu srdci.
Duchovní srdce člověka se musí stát zjemnělým a ohromným jako Nebesa. Až pak se člověk může stát podobným Stvořiteli a projít skrz bránu do Jeho Domu.
Bůh vždy přichází na zavolání toho, kdo Ho miluje. Volej Ho takto:
Vládce světa! Moje srdce Patří Tobě!
Ty nás sytíš a hasíš žízeň po Tobě — Svými Dary Blaženosti!
Ty jsi Něžnost Lásky Otce i Matky pro toho, kdo Tě zná ve svém srdci! Avšak ti, Kdo Tě neznají, zůstávají sirotky, i když mají své rodiče…
Doušek vody pro žíznivého je jen samotné Tvé Jméno!
Vejdi do mého srdce, já ho očišťuji a rozšiřuji — pro Tebe!
Vdechuji Tě — jako Blažený Vzduch Svobody!
Mravnost
Na deskách duše musí být do kamene vytesána přikázání dobra!
Bohatý je pouze ten člověk, jehož jměním jsou dobré mravy a moudrost! Toto bohatství mu nemůže vzít zloděj, nemůže se vytratit ve stáří ani při smrti těla! Toto bohatství roste z konání dobra a zůstává s duší v netělesném světě.
Skromnost je jedna z nejlepších ozdob a ctností člověka!
Nestačí jen odpovídat dobrem na dobro. Konat dobro musíme vždy! Ale přitom je důležité naučit se chápat, co je dobré právě pro konkrétní duši.
Ten, kdo koná zlo, — přebývá ve tmě. Dokonce, i když je celá země zalita Světlem, nemůže uvidět Světlo ten, jehož myšlenky jsou plné zloby!
Znič v sobě emoce hněvu! Ten, kdo nenávidí, přináší destrukci jak druhým, tak i sobě!
Odstraňuj zlé myšlenky z mysli!
Straň se neřestných lidí!
Vyhýbej se lidem zla, ale nepociťuj k nim nevraživost. Souciť s nimi, vždyť víš, jak těžké pro ně bude převážit misky osudu konáním dobra…
Nekonej činy, které nejsou v souladu s principem lásky! Pěstuj ve svém srdci květy lásky!
Nechovej se nešetrně ani k jedné bytosti! Všechny jsou zde z Vůle Boha! Každého Božího stvoření bychom si měli vážit!
Každý, kdo chce pomoci lidem získat mravnost, jim musí být sám příkladem!
Kdykoliv tě rozčilují slova společníka — narušuješ harmonii, včetně své vlastní.
Sám hledej a napravuj své nedostatky, aby tě druzí nemuseli kritizovat!
Nesnaž se sám lidi kritizovat! Bude pro tebe velice škodlivé, — pokud se staneš podrážděně kritizující osobou. Lepší je snažit se uvidět všechny vlastnosti každého člověka — a podporovat nejlepší z nich.
Osud
Ze spojení muže a ženy se rodí dítě. Ale to, jaké tělo každá duše získá, řídí Bůh.
Bůh posílá do každého nového těla zcela určitou duši. Její osud je konkrétní příležitost, předurčená vlastnostmi této duše a jejími skutky v minulých vtěleních.
Člověk může mnohé ve svém osudu změnit. Vždyť osud je záměr Boha, zformovaný jako to nejlepší pro duši — na základě její minulosti. Ale realitu svého osudu si vytváří člověk sám — každým současným dnem.
Kdy tedy, jestliže ne hned teď, je zapotřebí se rozhodnout, že je nutné se změnit? Až se na nebeské klenbě tvého života přiblíží západ slunce, nemusíš už stihnout vykonat to nejdůležitější!
Neutrácej čas naprázdno! Tento čas tvého života se už nikdy nebude opakovat! Každý okamžik života má svoje předurčení, a ten, kdo ho nesplní, opouští tělo jako dlužník! Tak si ve svém osudu hromadí dluhy nesplněných povinností…
To, co nazýváš neštěstím nebo štěstím ve svém osudu, jsou následky tvé minulosti.
Když něčí zlý čin neobdržel odplatu, a dobrý — odměnu, nemysli si, že je Bůh slepý! Každý sklidí plody svého jednání v předurčeném čase, Bůh nic neponechá bez povšimnutí!
Zlo se nedotkne toho, kdo je čistý duší nyní, a byl jí i v minulosti, a zároveň správně plní své poslání. Neštěstí od něho odstoupí a problémy nebudou pronásledovat takového usilovného poutníka, směřujícího ke Světlu!
Soud nad duší je posuzování jejího života Bohem, a vážení všech jejích činů na váhách Spravedlnosti dobra a zla. Tak se získává výsledek každého pobytu v těle na Zemi.
Před tváří Boha každý odpovídá sám za sebe.
Opuštění těla není smrt člověka nebo jiné bytosti, ale přechod k jinému životu, k jinému způsobu existence duše.
A existuje možnost prožít život na Zemi tak, aby tento přechod vedl k pokračování života — ve Světle!
Moudrost
Prvním krokem k moudrosti je přání poznávat.
Neřestné a ještě nevyvinuté duše jsou k vědomostem lhostejné. Ony žijí a umírají, aniž by se probudily k vědomému životu.
Vědomosti jsou při výchově duše k moudrosti nezbytné. Je prospěšné mít různorodé vědomosti.
Ale nebuď pyšný na to, že mnoho víš. Vždyť ty sám jsi vyrostl díky znalostem, kterých dosáhli druzí lidé. Připomeň si to! A tak tvoje současné znalosti nepatří jen tobě, ale všem! Dávej je lidem, a pomáhej jim tím!
Moudrost vzrůstá postupně.
Podle míry svého rozvoje se můžeš dotýkat stále hlubších vrstev vědomostí, používat je, a přitom projevovat stále větší moudrost.
Moudrost nedostáváme jako dar, ale získává se zkušeností poznávání a lásky.
Moudrost získává jen ten, kdo osvítil nashromážděné vědomosti láskou srdce. Poněvadž ne mysl, ale duchovní srdce je hlavní podstata člověka.
Lenost vede ke zničení životní síly člověka. Nicnedělání nepřináší Svobodu. Zahálka nedává radost duši, ale jen ji spoutává řetězy nudy. Tvá životní síla může být vyplýtvána naprázdno, pokud nevíš, proč žiješ na Zemi…
Je zapotřebí se naučit rozlišovat, co je v životě nezbytné, a co zbytečné a škodlivé.
Svobody je možné dosáhnout pouze intenzivní prací! Musíte stále pokračovat v Božím díle: každý den pracovat a vytvářet překrásné věci. Skutky dobra pěstují moudrost!
A úspěch přichází k tomu, kdo koná v pravý čas.
Boží Vůle může být projevena prostřednictvím jakéhokoliv člověka. Ale znající Boha projevuje Vyšší Vůli zcela uvědoměle.
Řeč musí sloužit k tomu, aby říkala pravdu. Pronášení prázdných slov je porušení harmonie.
Řeč, naplněná klidem a nesoucí slova pravdy, — to je poznávací znamení moudrého.
Naslouchat je prospěšnější, nežli mluvit. Ten, kdo se naučil naslouchat, může získat schopnost slyšet Boha. Slyšící Boha dostává klíče k Jeho poznání.
Ten, kdo poznal Boha, může mluvit od Boha.
Umění slova může být veliké! Slova mohou nejen přinášet vědomosti, ale i pokládat posluchačům cestu ke Světlu.
Kniha v PDF
