Z besed s Božskými Učiteli/Jan Křtitel

Jan Křtitel

Měli jsme pozvání na konkrétní datum — na lesní místo síly Danish Lady (Dánské Paní).

Je ráno. Přicházíme — a nepoznáváme Ji… Není vidět Její obličej, a energetika je sice Božská, ale jiná, nežli má Ona…

Až po nějaké době jsme si to vyjasnili, a všichni, spolu s Ní, jsme se rozesmáli… Ukázalo se, že se s Ní spojil Vědomím Božský Apoštol Jan Křtitel!

— Jane, těšili jsme se na setkání s Tebou! Povídej nám, prosím, o sobě. Když jsi byl vtělený v Ježíšových časech — byl jsi už Božský, tak jako teď?

— Ne docela.

Byl jsem už rozměrově velice velkým vědomím, když jsem zvěstoval Izraelitům Kristův Příchod. Byl jsem také i prorokem: mohl jsem pociťovat a slyšet Boha. Ale nemohl jsem říkat o Sobě, tak, jako Ježíš: «Já i Otec jsme Jedno».

Potom jsem se vtěloval v Austrálii, byl jsem majitelem a kapitánem obchodní plachetnice…

… Jan ukazuje moře… Obchodní plachetní loď…

— Vy se ptáte, jak jsem Se dál rozvíjel? — «Foukal jsem do plachet»…

Naučit se dokonale «chytat vítr» se Mi velice hodilo na Cestě Mého dalšího duchovního růstu… Ze začátku jsem to dělal, abych ovládal plachty Své lodi. Ale potom jsem se i Sám — v meditacích — stával — «plachtou», vytvářel jsem ji ze Sebe. A Sám jsem také byl i «větrem», nafukujícím plachtu…

Vzpomínáte si, jak jste se učili Pranávě — splynutí s Proudem Svatého Ducha, a spojovali to s meditací «Plachta»?

Tak přesně takhle jsem i Já splýval s Pranávou: zpočátku s horizontálním Proudem nad povrchem moře nebo pevniny. A potom ještě z nakloněné roviny z jemnějšího eónu. A ještě potom — to samé téměř vertikálně.

Tak jsem se stal Proudem, vycházejícím z Příbytku Stvořitele.

A potom, když jsem se s tělem rozloučil navždy, — Mně Stvořitel přijal do Sebe…

Taková je v krátkosti Moje Cesta. A v současnosti pokračuji ve Své Práci z nevtěleného stavu — převážně v Austrálii a Oceánii. Tam jsou teď vtěleny a dorůstají mnohé perspektivní duše.

Takže, teď vy všichni všechno o Mně znáte.

— Tak to Ty jsi nás kdysi učil Pranávě?

— Ne, Já ne. Ale vždyť tyhle techniky jsou standardní. Jsou to prvky «povinného programu»…

— Jane, nechtěl bys teď našim prostřednictvím něco předat vtěleným lidem?

— Ano.

Já ve vás vidím pravé křesťanství — to které zplna odpovídá Učení Ježíše Krista, předanému tehdy Jím. A také — Jeho současnému názoru.

Ale proč se při vyslovení jména Ježíš obličeje spousty lidí utápějí v zármutku? Je třeba to změnit! Ježíš není ikona ani soška! On je Živá Božská Radost!

Nemůžu se dívat na ty sevřené rty, chladné oči a přísné tváře návštěvníků v kostelích! Bolí Mě, když ve jménu Ježíše zabíjejí, upalují, bijí, když, maskováni tímto svatým jménem, znesvěcují sexuální lásku — ve které lidé mohou dávat jeden druhému nejvyšší projevy něžnosti…

Oni říkají: «Bůh trpěl — i vy musíte trpět!» Ne! Bůh není utrpení! Bůh je Láska! Radost a Blaženost jsou Jeho podstatou! A vy musíte v sobě vytvářet jásání lásky a radosti! Při vyslovení jména Ježíš musí radostný a něžný klid zaplavit vaše srdce!

Ježíš nebývá v těch církvích, kde jsou zachmuřené tváře a zakalené oči. On je jen s těmi, v jejichž srdcích se rozhoří světlo lásky při vyslovení Jeho jména!