---

Eseje/O "kokonech" a "upírech"

---

O "kokonech" a "upírech"

Upíry jsou nazývána zvířata, která se živí převážně krví jiných živočichů.

A také se ve špatné fantastické mystické literatuře vytvořil obraz lidí-upírů (vampýrů), kousajících jiné lidi do krku a pijících jejich krev. Následkem toho jejich oběti nejenže přijdou o určité množství krve, ale stávají se také upíry.

Ale nás teď bude zajímat skutečně existující jev, nazývaný bioenergovampýrizmem.

Proč bychom o tom měli mluvit? Odpovídám: Vůbec ne proto, abychom rozsévali mystický strach, jako v těch filmech. Ale proto, abychom se nestali — následkem své nevědomosti, nedobrovolně — sami upíry a nemrzačili tak nejen vlastní osudy, ale i osudy dalších lidí.

… Bioenergie jsou pohyblivé jak v hranicích těla, tak i za jeho hranicemi.

Také existují bioenergetické "kokony", které běžně obklopují těla všech vtělených bytostí, včetně rostlin. Hranice "kokonů" jsou nejčastěji vzdáleny od těla přibližně 50 cm. Ale v některých případech i mnoho metrů.

Kvalita bioenergií uvnitř „kokonů“ může být radikálně rozdílná: od rajských energií a energií Božské čistoty a zjemnělosti — až k pekelné hrubosti. To závisí na obvyklém emočním stavu každé bytosti.

Vzpomínám si, že mi byl přidělen škůdce-psychiatr, aby mě špehoval — a přistihl mě při nějaké chybě — za kterou by mě mohli politicky potrestat.

Když jsme se v zimě koupali — „mrožovali“, byl vždy blízko nás, chodil kolem sem a tam, a předstíral slabomyslného.

Když jsme žili v letním lesním táboře, postavil si svůj stan na druhém břehu malého jezírka — a pozoroval dalekohledem, zdali mezi námi neuvidí známky užívání drog, či neprovozujeme-li „skupinový sex“?… Ale my jsme ničím takovým nehřešili.

Když jsme meditovali a leželi na pláži, on také přicházel, a nesl kolem svého těla tu pekelnou hrůzu — dosahující vzdálenosti 50 metrů… Spoustě lidí, opalujících se kolem, se udělalo špatně — a odešli domů. Ale pokud by si uvědomovali podstatu toho, co se děje — stačilo by prostě odejít kousek dál od tohoto ďábla v těle.

Vyprávěli mi o něm, že měl dokonce schopnost zabíjet na dálku a skrz zeď malá zvířata…

… Avšak pobyt v "kokonech" lidí, kteří se přiblížili k Bohu nás noří do blaženého klidu a může i uzdravovat.

… Ale takové procesy a jevy existují nejen uvnitř "kokonů", ale i za jejich hranicemi. Můžeme se například naučit přenášet se velkým a silným vědomím i na mnoho tisíc (a více) kilometrů — a konkrétně tam pomáhat druhým lidem postupovat po duchovní Cestě. Takovou schopnost mohou mít jak Svatí duchovní asketi, tak i služebníci pekla.

Co musíte udělat, abyste nebyli mezi posledními?

Musíte:

a) nastudovat principy Učení Boha — a žít v souhlasu s nimi,

b) osvojovat si techniku psychické autoregulace, o které se můžete dočíst v "Ekopsychologii" a našich dalších knihách, a také shlédnout ve filmech.

Ale tento "lékař", který neměl představu o Bohu, a o smyslu našich životů na Zemi, a nepřál si to ani poznat, sebevědomě kráčel svojí cestou do pekla, a přezíral a nenáviděl všechny a všechno kolem sebe.

A my jsme se tvářili, že jsme si ho nevšimli, a šli jsme na opačnou stranu.

* * *

Dlouho jsem váhal, jestli mám vyprávět ještě o dalším monstru: protože by mě mohli další, jemu podobní "psychiatři" začít "stanovovat diagnózy".

Ale Bůh mi řekl: "Piš! Ten článek Já potřebuji!"

Nakonec jsem se ho rozhodl napsat: koneckonců už mi nejspíš nezbývá moc času, kdy budu spojený se současným tělem: už je mi přes 76 let. A pro většinu mých čtenářů bude prospěšné dozvědět se víc o takovém druhu lidí.

… Dotyčný měl vyšší vzdělání, byl právníkem. Byl vysoký, urostlý, pohledný.

Ale měl etické nedostatky, kterých jsem ho nedokázal zbavit.

Zejména vždy a v každém domě čural na záchodě zásadně mimo mísu… Dělal to jak v domě svých rodičů, tak i na návštěvě; v Rusku i v zahraničí…

Čurání mimo — to byla pro něho taková hra, jako u dítěte: zároveň přitom vydával svým hlasem dlouhý bzučivý zvuk. Patrně si takovým způsobem hrál "na letadélko"…

A nebylo mu trapné, že někdo po jeho vyčurání je nucen klečet na záchodě na podlaze a vytírat po něm hadrem kaluže jeho moči…

Jak takové chování označit — z etického hlediska? Jako groteskní pohrdání ostatními lidmi? Karikaturní nadřazenost? Ano.

V reakci na moje pokusy vysvětlit mu jeho nesprávné chování se mnou vždy souhlasil, mnohokrát přikyvoval hlavou… Ale… dál se choval tím svým tak odporným způsobem.

Když jsem s ním mluvil na jiná témata, došel jsem k závěru, že je schopen přijímat pouze ty rady, které mu lichotí, a všemu ostatnímu — že nevěnuje pozornost.

Říkal jsem mu o Bohu — ale k čemu je zapotřebí Bůh, když existuji já? Říkal jsem mu, že duchovní Cesta spočívá v etické sebenápravě a zušlechťování a zjemňování vědomí — on přikyvoval hlavou, ale ta pravda v něm vůbec nezůstávala.

A místo v duchovním srdci si začal dovolovat pobyt v bioenergeticky špinavé hlavě.

A potom — kvůli tomu — jeho hlava úplně energeticky zčernala a začala ho bolet… Bolest sílila…

Pak začal volat o pomoc…

Ale jak mu pomoci, když odmítá všechno, co nelichotí jeho samolibosti a co mu brání obdivovat se sobě samotnému?

Všechny moje pokusy mu pomoci nepřinášely žádný pozitivní efekt.

Musel jsem přestat odpovídat na jeho dopisy…

On se pak začal pokoušet uzdravit se "o mě". K tomu spojoval svoji energeticky špinavou a nemocnou hlavu — s mojí čistou a zdravou. Moje pokusy přemluvit ho, aby to nedělal — přinášely opačný efekt. A jelikož jsem s ním musel začít rozhovor — začal on intenzívně chtít ode mě pomoc.

Ale, jak mu pomoci, když nevnímá ani to, co bylo napsáno v knihách, ani to, co jsem se mu pokoušel vysvětlit osobně?

On odmítal přijímat rady — ale dál naříkal: "Pomozte! Potřebuji pomoc!".

* * *

Hybateli našich bioenergií jsou emoce. A emoce se generují v čakrách. Svoje emoce se můžeme naučit ovládat, pokud si osvojíme techniku psychické autoregulace.

Proudění svých bioenergií — k druhým lidem a jiným bytostem musíme pečlivě sledovat. My "máme právo" dělit se s ostatními — pouze o lásku, klid a zdravou veselost.

Avšak intenzívní chtění — něčeho od někoho jiného — je zakázáno! Právě takové chování spouští patogenní jev vampýrizmu!

… V mém případě tato situace každodenního bioenergetického vampýrizmu netrvala jen několik dní, ale asi dva roky.

Každé ráno jsem se probouzel vyčerpaný. S obtížemi jsem se musel přidržovat zdí a riskovat přitom pád, abych došel do kuchyně a posnídal to, co bylo možné sníst bez vaření nebo ohřívání. Pak jsem znovu ležel; vstřebával energii z toho jídla. Potom jsem se ještě jednou pracně došoural do kuchyně a pil kávu. Znovu jsem ležel…

Neustálé působení jeho bolavé hlavy mi způsobilo chronický nízký tlak, s arteriálním tlakem krve jako v kómatu. Musel jsem se naučit žít tak, že jsem nevycházel z domova, a jen s obtížemi jsem se pohyboval po bytě.

Přitom, ač se to může zdát divné, trpělo tímto životem jen tělo, ale co se týče možnosti rozvíjet se jako vědomí meditačně, — pak se mi podařilo za tu dobu velmi významně pokročit.

A také jsem pomáhal druhým, kteří k tomu měli chuť a schopnosti.

* * *

Dvakrát se mě pokoušeli zabít.

Poprvé to bylo "mimosoudní vyřizování účtů", když mě obvinili ze zločinu, kterého naprosto nejsem schopný.

A podruhé — přičiněním bioenergoupíra, popisovaného v této eseji.

Obě tyto situace mi pomohly stát se lepším člověkem: opravdu jsem začal jasněji rozumět lidem, hodnotit jejich vlastnosti.

Také jsem se učil přijímat od Boha svůj osud, a nemstít se.

A teď jsem se o tuto životní zkušenost podělil i s vámi.

Dodávám ještě, že se při kontaktu s "upíry" nesmíte v žádném případě na ně soustřeďovat svým vnímáním: to jenom posílí jejich aktivitu.

Takže, všechno, co jsem měl v osudu, mi bylo k užitku!