English Español Français Deutsch Italiano Český Polski Русский Română Українська Português Eesti 中文

Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

 
Kapitola čtvrtá: Společná meditace
 

Pověst o Radě a Alexejovi/Kapitola čtvrtá: Společná meditace


Kapitola čtvrtá:
Společná meditace

Tradicí občiny bylo pořádání společných meditací.

V tento den se všichni shromáždili na louce.

Pro Alexeje to bylo všechno nové. A proto pro něj bylo velice zajímavé zúčastňovat se všeho, o čem mu dříve jen trochu vyprávěla Rada.

Blahoslav v nové bílé košili vyšel k lidem a poklonil se až k zemi na všechny světové strany.

Mlčky chvíli postál, dokud v prostranství kolem nezačalo houstnout jakési průzračné ticho.

Alexeje obzvlášť ohromilo to, jak se změnil sám Blahoslav, když pořádal pro všechny tuto meditaci. Z člověka, obdařeného velkou osobní sílou a mnoha vědomostmi, se na chvíli změnil — v pouze hlásajícího od Boha. Všechno osobní z něho zmizelo, rozplynulo se — a otevřel se průchod pro Božská slova a proudy nemateriálního Světla-Ohně. On — sám sebou — otevřel prostranství Božských světů: a doslova se tím otevřely brány do jiných vrstev Univerza!

Alexej si už přivykl na ta Projevení Velikých Božských Duší, majících mužské i ženské Podoby, Které byly netělesnými Účastníky toho, co se dělo. Staroslovanští Božští Učitelé se pro něho stávali postupně právě tak jasně vnímatelnými, jako i Ježíš.

Když zpočátku Rada učila Alexeje, snažila se používat jemu srozumitelná pojmenování Božských Projevení, a potom mu jak ona, tak i Blahoslav vyprávěli mnohé o starodávných Vědomostech, uchovávaných po tisíce let, a o mnohých Božských Duších.

To, že jedny a ty samé Božské Posly mohly různé národy pojmenovávat různě, a že po dobu historie Země takových Poslů k různým národům přicházelo mnoho — už pro Alexeje nebylo omračujícím překvapením.

… Blahoslav, stojící před lidmi a hlásající od Boha, byl překrásný!

Plavně se řinula jeho řeč! Z veliké Hlubiny, kde došlo ke Splynutí, se pozvedala slova, která naplňovala posluchače hlubinným klidem a pocitem sjednocení všech. Tato slova… — s pomocí Blahoslavova těla pouze jen získávala zvuk.

Beze stopy zmizel ten předchozí, občas přísný stařec: jeho tvář, oči, i celé tělo teď zářily zvláštním Světlem, viditelným pouze pro zrak duše, ale pociťovaným všemi, dokonce i těmi, kdo ještě nezískali celou úplnost jasnovidění.

On mluvil od Boha, a ne od sebe, a ve zvláštním tichu ho s hlubokou úctou a pokorou vnímali všichni přítomní.

On byl otevřeným průchodem pro Proud Božské Síly, Lásky a Moudrosti.

Blahoslav plynule všechny vedl do jednotné meditace, ve které se vědomí občiníků sjednocovala s Božským Světlem v té Hlubině, která byla dostupná jmenovitě každému konkrétnímu z nich.

Bylo to, jako by tekla mohutná a plynulá řeka Světla, do které každý vcházel na svou úroveň, na dostupnou hloubku. A těm, kdo už byli připraveni k vyššímu, ten Proud Světla umožňoval vtékat do Oceánu Božské Všejednoty a rozplývat se v Něm.

Při společném vykonávání meditace obzvlášť živě a intenzivně zesilovalo vnímání každé duše toho, co se dělo v meditaci.

Živý Bůh byl zjeven všem, On naplňoval jejich těla, a prosycoval Sebou celé prostranství kolem.

V prostranství Univerza intenzivně zářil průchod do Božského světa, který sebou otevíral Blahoslav, — a skrz tento průchod bylo snadné se ponořit do Božské Zjemnělosti a Zářivého Světla.

Dokonce i ti, kdo dosud nebyli zvlášť velkými dušemi, zažívali největší Blaženost z kontaktu s Božským Vědomím — Majestátním, Všemocným, Všemohoucím a zároveň i dobrým a něžným — , které nazývali Prvopočátečním Rodem, Svarogem…

Láska a sjednocení Božských Duší a duší, směřujících k Božskosti, byly tak překrásné! Prostřednictvím takové společné meditace mohl každý přítomný pokročit ve svém vlastním rozvoji, protože získával zkušenost přebývání v Božských zjemnělých stavech.

… Když meditace skončila, ještě dlouho se udržoval tento stav velikého průzračného ticha prostoru…

… Pak se občiníci postupně rozcházeli a odcházeli z louky.

Alexej se ale stále ještě snažil neztratit ten podivuhodný pocit sebe-duše, která odhodila «pozemské okovy». Ten stav se mu zdál natolik blízký, rodný…

Sedl si na kraj louky a přitiskl se zády ke kmenu stromu.

* * *

Najednou si vzpomněl, že zažíval něco podobného tomuto sjednocení duší ve společné meditaci už dříve… Ale kdy?

Obrazy vyplouvaly jakoby samy od sebe, a Alexej byl jejich účastníkem právě tak reálně, jako se to občas pociťuje ve snu. Ale tohle nebyl sen…

… Viděl sám sebe v jedné z občin prvních křesťanů. Byl to on, ale zároveň to nebyl on úplně…

Alexej se ocitl v jiném čase a prostoru a současný materiální svět kolem úplně zmizel z jeho vnímání.

Ten, kým tehdy Alexej byl, se účastnil shromáždění křesťanské občiny.

Alexej se pocítil starším urostlým mužem s podivuhodně jasným pohledem.

Před shromážděnými mluvil vůdce občiny, kázající Kristovo Učení.

Božské Záření objímalo řečníka a všechny jeho posluchače. Světlo teklo skrz jeho tělo. To Světlo naplňovalo duchovní srdce posluchačů a napomáhalo ke spojení duší v jednotném Srdci Krista…

Avšak jak zářila každá taková duše od kontaktu s tímto Velikým Světlem! Jak se oni všichni naplňovali štěstím ze zjevného pociťování Přítomnosti Boha — ve svých tělech a všude kolem!

Alexej se pociťoval jakoby trochu jiným člověkem, ale přece jen to byl on sám…

Byl tam jedním z křesťanů, milujících Krista a snažících se žít podle Jeho Učení!

Oni všichni byli také ozářeni tímto oduševnělým usilováním.

… Ožily obrazy té doby: lidé, jejich obydlí…

Byli oblečeni v prostých čistých oděvech, jejich způsob života by se dal označit jako chudý, ubohý. Ale vůbec to tak nebylo. Jejich život byl plný: nasycený potravou pro duše a usilováním k životu s Kristem v každém duchovním srdci! Právě duchovní naplnění dělalo takový jejich život šťastným!

V občině byli muži, ženy, i děti — a oni všichni byli navzájem jako jedna rodina, třebaže nebyli příbuznými podle těla.

… Po vystoupení hlavy občiny se lidé po řadě káli přede všemi občiníky za své nesprávné myšlenky nebo skutky, které sami považovali za nedůstojné. Všechno, co v sobě zpozorovali, bylo odhalováno, aby to mohlo být odstraněno. Občas prosili za odpuštění i za takové svoje skutky a úmysly, které by většina lidí ani nepovažovala za hříšné. Takové křišťálové čistoty a čestnosti před Bohem a jeden před druhým se oni všichni snažili dosáhnout!

Každý, kdo poslouchal zpovídajícího se, v sobě hledal i ty nejmenší stopy posuzované neřesti, které by mohly vyvolat podobný hřích, a snažil se také očistit od takové možnosti sebe-duši.

Jak upřímně oni všichni milovali jeden druhého! A jak on miloval je všechny! A jak oni všichni společně usilovali o dosažení života v Království Nebeském!

… A potom uviděl vojáky s kopími a meči…

Uslyšel křik: «Římané!»

Panika nevznikla. Lidé se nebránili. Byli připraveni přijmout smrt — následovat Krista…

Ale když je vojáci začali hrubě, jako stádo dobytka, všechny shánět a svazovat, začaly některé děti plakat, a několik žen podlehlo strachu a začalo křičet.

Vůdce občiny začal mluvit, pokoušeje se slovy přivést k rozumu útočníky a uklidnit svoje lidi. Ale byl hned zabit.

Ten, kým se pociťoval Alexej, se vrhl, aby svým tělem zakryl před ránou bičem ženu, tisknoucí k prsům nemluvně. Pokusil se něco říci, aby zastavil útočníky, ale jeho tělo bylo probodnuto kopím jednoho z jezdců.

… Uviděl svoje zkrvavené tělo svrchu… Potom s největší láskou pomyslel na Ježíše — a uviděl Ježíše, vztahujícího k němu Ruce k Objetí…

* * *

Alexej se vrátil do reality toho dne: «Co to bylo? Je to skutečnost? Tohle se mi doopravdy přihodilo? Ale jak je to možné?»

Přišel k němu Blahoslav:

— Tak co, teď už víš, jak jsi žil dříve v jiném těle?

— Cožpak je možné takhle uvidět minulost?

— Je to možné… To teď sám víš!

Schopnosti postižení a poznávání reality má člověk-duše dost velké. Může uvidět jak svoji minulost, tak i minulost druhého člověka, i minulost celých zemí a národů…

Ale příliš se nechávat unést rozvíjením těchto schopností nyní nepotřebuješ. Musí ti stačit to, že jsi poznal, že je to reálné. Až to bude zapotřebí, Bůh ti ukáže všechno, co je nezbytné. Teď už jsi to poznal na vlastní zkušenost — a to zatím stačí!

Lidé musejí vždy hledat — ve věčnosti a nekonečnosti — Jednotný Božský Počátek! A ty bys nyní měl věnovat svoje úsilí hlavně rozvíjení umění být ve Sjednocení s Ním, rozpustiv v Něm svojí oddělenost!

<<< >>>
 
Hlavní stránkaKnihyČlánkyFilmyFotogalerieScreensaversNaše stránkyOdkazyO násKontakt