English Español Français Deutsch Italiano Český Polski Русский Română Українська Português Eesti 中文

Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

 
Kapitola druhá: O rozlišování, o síle duše a lákadlech pýchy
 

Pověst o Radě a Alexejovi/Kapitola druhá: O rozlišování, o síle duše a lákadlech pýchy


Kapitola druhá:
O rozlišování, o síle duše
a lákadlech pýchy

Teď měl Alexej spoustu příležitostí k besedám se stařešinou Blahoslavem. Často s ním diskutoval na téma možné přeměny náboženského života země.

Pro Alexeje to nebyly jen rozhovory, ale pokusy pochopit, jak by se to všechno dalo vykonat ve skutečnosti, s využitím těch znalostí, co nyní získával.

Blahoslav se rozhovorům nevyhýbal, naopak, vyprávěl o tom, co znal sám o minulosti v dějinách země. A občas i vyjadřoval své mínění k současné situaci na Rusi.

Když se díval na Alexeje, nezřídka se mu stávalo, že jakoby poznával svého Radomíra. Sbližovala je snaha aktivně nahrazovat tmu duchovní nevědomosti — světlem pravdivých vědomostí o Bohu, vyprávět lidem o podstatě dobra a zla, a o tom, jak se na tomto základě vytváří osud každého člověka.

Občas, když se Blahoslav snažil «spustit snílka na pevnou zem», viděl, že se naopak v Alexejovi stále silněji upevňuje jistota, že může překonat i překážky, zdánlivě nepřekonatelné.

Skončit s pokusy ovlivnit události v zemi viděl Alexej jako nesprávné:

— To by znamenalo, žít takhle roky? A nic neudělat pro pomoc lidem: pro ukončení té hrůzy, těch krutostí, které nyní mnozí provádějí jakoby ve jménu Boha?

— Ale, jak tě, Alexeji, napadlo vstoupit do mnišského života, když máš takovou péči o světské pořádky a o lidské blaho? Máš přece významný původ, mohl ses stát carským rádcem…

— Ale já nemluvím o světském blahobytu, — usmál se Alexej, — ale o duchovním zákoně — spravedlivém jak pro světské lidi, tak i pro lidi, kteří složili církevní sliby a chtějí sloužit Bohu! Bez toho nemůže ve státě žádný mír a blahobyt nastat! Bez pravdivého duchovního vědění je přece světský život natolik nesmyslný! A opravdový pořádek v církevním životě není za takových podmínek možný!

— To znamená, že chceš přidat ještě jednu novou víru k těm, co už existují? Myslíš si, že ji přijmou všichni lidé, když ji dobře vymyslíš?

Ale tohle se nestává! Vždyť oni všechno převrátí naruby — a vznikne jen nová válka s «heretiky»!…

Právě teď se bouří Baškirové… Oni sice nazývají Jednotného boha Alláhem, ale doposud věří svým šamanům a «dřívějším bohům»!

A kolik ještě žije v zemi rozmanitých národností, a každá hlásá svoji víru! Pomýšlíš na to?

Ty jim všem — také nabídneš novou víru? Myslíš si, že všichni zatouží věřit po tvém?

A doufáš, že rozkol v pravoslavné církvi dokážeš odstranit pouze jednou svojí knížkou?…

— Nevím ještě, jak bych měl postupovat…

Jednou vírou všechny sjednotit se nezdaří, to říkáš správně: jenom z toho vzejde nové násilí!…

Ale bylo by možné vydat takový zákon, aby lidé věděli, že za všemi náboženskými představami přebývá Jednotný Bůh! A aby se už neděla pronásledování a zabíjení kvůli víře!

Říkají, že mladý gosudar se nyní chystá ve všem zavést nové pořádky. Začal skvěle měnit život v zemi! Nemohl by i v duchovních záležitostech udělat něco prospěšného?

— Ano, jsi dobře informován!… On nařídil bojarům oholit si vousy, nosit oblečení jako Latinové — mužům, i ženám… Nicméně, nevidím v tom nějaký velký smysl!…

A ještě nařídil stavět vojenské lodě, a vede válku, aby všemu světu ukázal majestát a sílu velmoci… Ale cožpak to povede k dobrému, když se začnou mocné země bát všechny ostatní státy?… Nemyslím, že je to dobré!

— Právě proto je nutné mu navrhnout reformy duchovního života! Je nutné mu povědět i o tom, že otrocké nevolnictví, které dovoluje lidi prodávat jako dobytek, je ostudné pro velikou mocnost!

— Nu, vymyslel jsi to! Ale, kdo tě bude poslouchat?! Zabijí tě — a konec pohádky!…

Ani sílu ještě nemáš takovou, abys mohl řídit země a vládcům přikazovat, jak mají správně vést státní záležitosti!

— A co, existuje taková síla?

— Existuje… Ale jen zřídkakdy ji využívají k dobrému…

Je dobré, když Bůh člověka ochraňuje před mocí, kterou ten člověk ještě není schopný si uvědomit a snést!

Každému přece Bůh dává sílu pro život a dobré činy podle jeho rozumu — a to je dobré! Ale když síla člověka převyšuje jeho rozum — pak se z toho mohou stát velká neštěstí: jak tomu samotnému člověku, tak i druhým od něho!

Teď ti o tom něco povím, a ty pak dál přemýšlej sám!

Byly velice dávné časy, kdy se Volchvové, kteří byli obdařeni silou a dovednostmi, museli rozhodnout: jak postupovat, aby se ty znalosti neztratily ve tmě nevědomosti…

Vyprávěl jsem ti už dříve, že někteří z nich, ti moudří, — odešli do lesů, začali žít skrytě, a z generace na generaci ty znalosti předávali důstojným spravedlivým pokračovatelům a ochráncům…

Ale byli i ti, kteří se rozhodli mnohým lidem poskytnout alespoň částečky těchto znalostí a dovedností. «Naoko» přijímali věrouku nových vládců, a pokoušeli se včlenit útržky znalostí do nových obřadů a pravidel…

Někteří z nich vládli velkou silou duší… Ale kde je síla — tam se objevuje i spousta lákadel, aby ta síla byla použita.

Záludná pokušení pro lidskou pýchu! Existuje spousta nebezpečí, z kterých je možné ztratit čistotu vnímání Božského!

Tak například, někteří z nich přijali jen «naoko» jinou víru — jakoby kvůli zachování lidských životů a cenných znalostí… Ale lež — vešla do jejich života!… A čím dál, tím silněji ta lež nepostřehnutelně zotročovala takové duše: zde pravdu trochu přidusíme — jakoby pro lidské blaho, a tady — ještě k pravdě připojíme trošičku výmyslů…

Někdo se kvůli tomu stal i úplně nečestným…

Ale oni to ospravedlňovali tím, že to dělají pro blaho lidí a zachraňují mnohým životy…

Další z nich se nechali zlákat pozemskými bohatstvími…

A někdo si vydobyl vliv v novém náboženském uspořádání…

Někomu se zas zachtělo získat vítězství v boji pro svůj národ nad «cizím» národem…

Stává se, že duše, vládnoucí velkou silou lehce dosahují žádaného… Ale výsledek toho je často žalostný… Nečistá mysl takového člověka překrucuje pochopení Pravdy!

Dokonce i Zjevení, přijímaná od Boha, může egoistická mysl falšovat ve svůj prospěch a dokonce i «připisovat Bohu» vlastní názory…

Obvykle to člověk, oslepený pýchou a samolibostí, sám na sobě nezpozoruje. Nepozorovaně se tak mísí lež s pravdou!… A člověk, který má velkou a silnou duši, zřídkakdy o sobě pochybuje. Stává se nadmíru přesvědčeným o vlastní «správnosti»!

Právě tak se mezi lidmi objevuje vůdce, který sám vůbec nepochybuje o tom, že Bůh působí jeho prostřednictvím… A všechny o tom ubezpečuje…

Od takového, převelice vzrostlého sobectví a pýchy, bývá velice blízko k pádu do hrubosti, nenávisti a tyranie!…

Magie bílá a magie černá — jaký je mezi nimi rozdíl? Co si myslíš? Dobré cíle, že má bílá magie, a černá — jakoby zlé? Ale kdo v tom vyznačí tu hranici? Chápeš?

— A jak se v tom tedy vyznat? Jak nechybovat? Vůbec se nedotýkat vědění o Božské Síle? Nepoužívat to vědění?

V pravoslaví tohle nazývají pokušením nebo «prelestí», to znamená, podlehnutím úkladům ďábla… A všichni mají veliký strach z takových lákadel! Považují to za záhubu pro duše — že budou věčně hořet v pekle za trest!

Kněží se teď bojí připustit i pouhou myšlenku, že je Boha možné slyšet a vidět… A pokud by někdo takové vidění a slyšení v sobě rozvinul — muselo by to být — «od nečistého»!…

Ale Ježíš přece — zjevoval Sílu Boží! A dělal zázraky, aby Mu uvěřili! A lidem bylo zřejmé, že je Jeho síla od Boha!

— Ano, taková byla Ježíšova Mise… Nicméně, ani Jeho přece tehdy všichni neuznali. Mnozí pochybovali: je-li On od Boha?

Ale podívej se: Ježíš měl Sílu — aby unikl smrti ukřižováním, a aby potrestal katy před tváří všeho lidu… Co myslíš: proč tak nejednal?

— Aby byla naplněna proroctví… A kvůli tomu, aby lidem ukázal sílu lásky a víry…

A ještě — On zjevil lidem velikost odpuštění těm, kdo Ho hnali a zabíjeli Jeho tělo.

Vždyť by zázrak Vzkříšení — bez smrti Jeho těla — nemohl být zjeven!

— Ano, správně! Ježíš lidem zjevil mnohé — Lásku, i Pokoru a Sílu!

Ale co se to teď děje po celé Zemi s Jeho Učením?!

Ještě je toho mnoho, Alexeji, co tě čeká poznat ve sjednocení duší s Bohem! Nepospíchej! A potom se dostaví — i Moudrost a Síla!

Ta Síla přece není tvoje! Ona je Boží!

A není to jednoduché: žít, když jsou všichni lidé kolem — jako tvoje děti!

Pro mne jsou jen naši občiníci — jako rodní! A ostatní lidi se teprve učím milovat Boží Láskou. Ale — jak ty si troufáš: «pravoslavný kněz vší Rusi»!… Pochopitelně, žertuji! Ale kolik odpovědnosti taková láska ukládá — to tě teprve čeká pochopit!

Zatím se uč vážit každý svůj krok, každé slovo, každý čin! Ty jsi se už stal ne zrovna malou duší! A každá tvoje myšlenka, emoce, každé rozhodnutí a jednání — už nenechávají jen nepatrnou stopu v prostoru Univerza, která se hned rozplyne. Ty už můžeš významně ovlivňovat mnohé události a osudy, spojené do určitého řetězu… Přijmi za to veškerou odpovědnost! Jednej tak, abys byl připraven za každé svoje slovo a skutek položit život! A aby ses za ně nemusel stydět — ani před lidmi, ani před Bohem!

<<< >>>
 
Hlavní stránkaKnihyČlánkyFilmyFotogalerieScreensaversNaše stránkyOdkazyO násKontakt