English Español Français Deutsch Italiano Český Polski Русский Română Українська Português Eesti 中文

Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

 
Kapitola osmá: V občině
 

Pověst o Radě a Alexejovi/Kapitola osmá: V občině


Kapitola osmá:
V občině

Rada přivedla Alexeje do nevelké chýše.

Alexej se zeptal:

— Proč mi stařešina, tvůj dědeček, říkal, že se musím rozhodnout: zda se zřeknu víry?

— Neboj se, Alexeji! Nebudeš muset pronášet slova nějakého zřeknutí se, nebo provádět nějaké nové obřady!

Všelijaké obřady, zřeknutí se, nové křty… všechno tohle jsou jen lidské konvence… Vždyť ty sám jsi o tom mluvil u stolu! Vždyť Živé Poznání a Živého Boha není možné vměstnat do lidských obřadů a pravidel!

Ty se nemusíš zříkat svojí víry v Ježíše! Vždyť Ježíš skutečně žil na Zemi a učil Božskému Poznání!

Ale jestli budeš chtít poznat, jaké jsou zákony Božského života, podle kterých se uskutečňuje všechno bytí a rozvoj ve všech světech, pak budeš muset poznávat to, co služebníci církve považují za hřích a herezi, poněvadž v církevních knihách se nezachovalo dokonce ani Učení Ježíše Krista ve vší úplnosti!

A je ještě mnohé v Učení Boha, co není zapsáno v knihách!

Dokonce, i pokud se naučíš všemu tomu, co znal a uměl Ježíš, myslíš si, že tě sluhové obřadů uznají za svatého? Myslíš, že tě začnou poslouchat? A jestliže začneš kázat to, že podle Ježíšových přikázání by se měl každý člověk učit žít tak, aby se stal dokonalým, jako Otec Nebeský, — co si myslíš: že pak o tobě řeknou? Z čeho tě pak obviní?

— To znamená, že ty znáš úplně všechno, čemu Ježíš učil? — Alexej upřel na Radu jasný, zářící pohled. Slyšel teď v jejích slovech pro sebe to nejdůležitější.

Rada se usmála; laskavě, něžně:

— Ale vždyť o Bohu učil nejen Ježíš! Bylo mnoho Těch, Kdo byli Ježíšovi podobní. A přicházeli v různých epochách na Zemi, aby lidem vyprávěli o Jednotném Božím Učení!

A byly časy, kdy na Rusi žilo podle Božských Zákonů velmi mnoho lidí, a… ne jen jeden Božský Vyslanec, Který nesl lidem slova od Boha… Lidé o Bohu věděli, slyšeli Ho, viděli Ho, Rozuměli Mu a učili se u Něho projevovat dovednosti a síly, které byly Bohem každému člověku darovány — jako příležitost! Ale nyní se většina lidí něčeho takového ani nedomýšlí…

— A ty můžeš a dovedeš dělat všechno, co dokázal Ježíš?

— Ne, ještě úplně všechno nemohu a neumím… Ale učím se…

— Ale ty jsi přece uzdravila chlapce! Uzdravila jsi ho přece Sílou Boha?

— Ano, Alexeji. Tohle já už částečně umím — napomáhat Bohu projevovat Jeho Sílu přes toto mé tělo.

To nejdůležitější, čemu se teď učím, — je žít tak, abychom se já a Otec Nebeský, jak to říkal Ježíš, stali Jedním, aby se to, co objasňoval Ježíš, — stalo podstatou duše…

— Pověz mi: v čem je vaše víra?

— To se slovy nedá vypovědět. Dokonce to vůbec není víra, je to sám život ve sjednocení s Božským světem a světem pozemským, stvořeným Bohem!

Ty máš víru v to, co je napsáno v Novém Zákoně. Přečetl sis to — a věříš, že to tak bylo. Mnohé z toho, co je tam napsáno, tak skutečně bylo. Ale něco — dodatečně dopsali. A velkou část — vůbec ani nezapsali…

Jakmile jsem tě tehdy uviděla, rozhodla jsem se přečíst si všechno, co je napsáno v Bibli. Evangelia jsem četla zvlášť pozorně. Četla jsem a doslova jsem viděla — jako živé — všechno, co se tam tehdy událo.

— Ty můžeš Ježíše vidět?

— Mohu… A ty přece — také můžeš Božské Světlo vidět a pociťovat Ježíše! Vždyť se ti občas něco takového podařilo! Nemám pravdu?

— Nevím… Myslel jsem, že to jsou vidiny… Neodvažoval jsem se doufat, že je to skutečnost…

— Ale vždyť jsi přece našim lidem vyprávěl o svojí víře, a Ježíš byl přitom vedle tebe! Cožpak jsi Ho sám nepociťoval?

— Neviděl jsem Ho… Nemyslel jsem si, že je to možné…

— Ale dědeček Ho viděl. A druzí, kdo to už umějí, Ho také viděli. Díky tomu uznali čistotu a upřímnost tvých slov!

Ale ty ses ptal na naši víru.

Pro tebe je Bůh — Sám Ježíš, a také — Otec Nebeský, a také ještě — Království Nebeské, které může duše poznat a získat až po odloučení od těla, pokud si to zaslouží…

Ale já vidím všechno kolem jinak. Ve všem vidím a pociťuji Božskou Přítomnost: v břízkách, v borovicích, ve stéblech trávy, v květinkách, i v té Boží Síle, Která všechno tohle a dokonce i naše těla — tvoje a moje, i těla ostatních bytostí — oživuje!

Já tu Sílu-Světlo vidím duší. A Ty, Kdo tuto Sílu do tohoto světa posílají, — také vidím. Je jich velice mnoho! Můžeme Je také nazývat Bohy! Oni jsou právě takoví, jako Ježíš!

Ježíš učil lidi o mnohém! Ale téměř nikdo ho tehdy nepochopil, kromě nemnohých učedníků. A teď toho lidé chápou o Ježíšově životě a o Jeho Učení ještě méně.

— A ty? Ty všechno chápeš?

— Jen se, Alexeji, nerozčiluj! Jsem připravena ti povědět mnohé z toho, co sama znám a chápu, bez utajování. Ale vysvětlování jen slovy má malý význam. Pouze trochu otřese tvojí vírou…

Jestli budeš chtít — naučím tě všemu, co umím.

Až budeš slyšet nejen slova ode mne, ale naučíš se vidět a jednat svobodnou duší, — pak začneš všechno vnímat jinak!

Ale teď je na tobě se rozhodnout: budeš-li to chtít?

— Budu! Jak by to mohlo být jinak?! Celý život jsem o tom snil! Ježíše jsem o to prosil!

— A nepolekáš se, že tě «okouzlím nějakými čáry» záhadnými?

— Nepolekám! Vždyť vím, že mě sem k vám přivedl Bůh!

A léčit jakékoliv nemoci zázračným způsobem, jako Ježíš, mě naučíš?

— Naučím tě všemu tomu, co jsem se už stihla naučit… Ale není radno uzdravovat všechny bez výjimky. Vždyť Ježíš také neuzdravoval všechny nemocné!

Ježíš uzdravoval Sílou Otce Nebeského. Aby bylo možné tak uzdravovat, k tomu je zapotřebí, jak to vysvětloval Ježíš: «Otec, přebývající ve Mně, — On to činí…».

Začnu tě tomu učit tak, jak umím.

— A ty můžeš s Ježíšem mluvit?

— Mohu…

— Tak se Ho zeptej…

— Počkej, Alexeji!… Jestli budeš chtít, můžeš si později sám s Bohem promluvit! A pak nebudeš mít pochybnosti o odpovědích!

Ale teď by ses měl umýt.

… Rada podala Alexejovi bílou košili, vyšitou kolem výstřihu a na rukávech vzorem, kalhoty, onuce a tkaný pásek:

— Tady máš čisté oblečení… Doufám, že ti bude dobře!

A tvůj oblek vyperu a usuším…

Alexej zrozpačitěl:

— Ale — já sám! Jen mi ukaž — kde?

— Mikula, náš kovář, už roztopil lázeň, pojďme: umyješ se!

A já ti zatím ustelu.

… Po lázni se Alexej, oblečený do čistého, doprovázený Mikulou, vrátil do chýše, kde ho čekala Rada.

Chtěl se ještě na mnoho věcí zeptat, ale únava posledních dní si vybrala své. Alexej usnul blaženým a šťastným spánkem.

Zdálo se mu o Radě, o jejích očích, rukách, laskavém hlase…

… Ráno potvrdil své pevné přání se učit.

— To je výborné! — Rada neskrývala svoji radost, která jí zaplnila srdce, ani štěstí z toho, co se událo! Usmála se na Alexeje: — Pojďme k dědečkovi! Musíme mu povědět o tvém rozhodnutí. Ale dědeček tě hned do občiny nepřijme. Musíme promyslet: jak to všechno udělat…

* * *

Blahoslav přivítal Alexeje laskavě:

— Nu, posaď se, hoste! Mám radost z toho, že se chceš učit, že ses nepolekal!

A o tom, jak budeš dál žít, jsi přemýšlel?

— Zatím nevím… Jakoby můj předchozí život skončil, ale nový — ještě nezačal…

— A proč je vůbec život člověku dán? Přemýšlel jsi o tom, Alexeji?

— Hodně jsem o tom přemýšlel, ale odpověď jsem nenašel… Zřejmě proto jsem začal hledat odpovědi u Boha, a ne u lidí…

— Dobře mluvíš!

Dobrá, a teď musíme popřemýšlet o našich záležitostech.

… Blahoslav vysvětlil potíže, které musejí vyřešit, aby mohli uskutečnit, co chtějí:

— Jsme teď nuceni žít v krutém světě, Alexeji!

A ty, poněvadž víš o naší občině, třeba vyslovíš při zpovědi nějaké svoje myšlenky o nás nebo něco podobného, a prozradíš nás tak těm, kdo hledají, jak vymýtit všechny lidi, kteří nevěří a neoslavují Boha tak, jak je to správné… A co bude pak?

Ale nechat tě tady v občině navždy, je také nebezpečné… Možná tě začnou hledat…

— Neprozradím vás! Ani když mě budou mučit — neprozradím! Radši přijmu smrt!

— Člověk o sobě málokdy ví, jakou bolest je schopen snést a jaký bude mít strach před novým mučením… Kati jsou teď už vypracovaní…

* * *

Blahoslav, Alexej, Rada a občiníci dlouho posuzovali, jak Alexejovu výuku co nejlépe zařídit.

Nakonec rozhodli, že se Alexej vrátí do své poustevny, aby nevyvolával ani nejmenší podezření u lidí ve vesnici. Může jim předem ohlašovat svoji nepřítomnost — a oni ho pak nebudou hledat. V těch časech odcházeli někteří mniši do jeskyní nebo si dělali úkryty v lesích, aby se prostřednictvím asketického života ještě více přiblížili Bohu. Takhle jim to může Alexej vysvětlit o sobě.

Rozhodli také, že ho Rada začne učit, ale do vesnice ho vezme, jen pokud to bude obzvlášť nutné. A pro setkávání najde místo, kde bude moci nepozorovaně o samotě Alexejovi vypovědět a ukázat to hlavní. A potom se už uvidí, co s ním bude dále…

<<< >>>
 
Hlavní stránkaKnihyČlánkyFilmyFotogalerieScreensaversNaše stránkyOdkazyO násKontakt