English Español Français Deutsch Italiano Český Polski Русский Română Українська Português Eesti 中文

Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

 
Kapitola pátá: O víře nezničitelné a o víře zničené
 

Pověst o Radě a Alexejovi/Kapitola pátá: O víře nezničitelné a o víře zničené


Kapitola pátá:
O víře nezničitelné a o víře zničené

Alexej hodně přemýšlel o tom, co se mu podařilo uvidět a poznat za poslední čas. Přemýšlel o církevním rozkolu, o nesčetných neshodách v náboženských představách dokonce i mezi těmi, koho teď nazývali «rozkolníky», o tom, jak jsou napsána nařízení o «vymýcení kacířství» a o tom, jak je vykládají a dokonce ještě hrozněji zpřísňují lidé, obdaření mocí je vykonávat, o slabošské a bezstarostné poslušnosti jedněch lidí a o krutosti druhých, vymykající se pochopení… Přemýšlel o připravenosti člověka přijmout smrt za svoji víru…

Přemýšlel i o tom, jak by bylo možné zastavit pronásledování, které teď probíhá: «Je zapotřebí jednotná víra pro všechny? Je možné dosáhnout toho, aby mezi lidmi nebylo nepřátelství a nesnášenlivost ve víře? A co to vůbec víra je?

Jednou se Alexej zeptal starce Nikolaje:

— Proč je tak mnoho nepřátelství mezi lidmi, tak mnoho nenávisti právě kvůli víře? A co je to vůbec — víra?

— Víra — to je veliká síla! Ta síla prorůstá z mysli — do duše.

Kdo má pevnou víru — tomu se žije lehce! On je jako malý lístek na větvi stromu — pociťuje se jednotným s celým stromem!

Víra je ta síla, co ten lístek udržuje jednotným s větvičkou a se samotným stromem. Ale jestliže je víra slabá, pak je člověk jako takový lístek, spadlý z větve a proháněný větrem: hned ho přinese na jedno místo záhuby, hned na druhé…

Prosté je naše mnišské štěstí: musíme žít vždy duší s Hospodinem! Duše se prostřednictvím hluboké víry a čisté lásky sjednocuje s Bohem!

A Láska Boží je ta podivuhodná Síla, co duši živí, a nechává ji srůst se Stvořitelem!

A lidské tělo je i doslova jako lísteček na tom Božím Stromě.

Lístečku-tělu je dán čas, aby se rozvinul, zazelenal, zežloutl a zahynul… A duše — neodtržitelná od Boha zůstává, jestliže se láskou k Hospodinovi za svůj život naplnila a přirostla k Bohu! Ale pokud duše nepřirostla k Pánu Bohu — pak také, jako tělo podléhající rozkladu, jako opadlé listí hyne…

A to, jaký užitek měl strom z lístku, to už není tvoje starost.

Ve svou hodinu ses narodil, ve svou hodinu přijmeš i smrt! A podle zásluh Bůh rozsoudí: jsi-li hoden Království Nebeského — nebo ne…

— A jak mám poznat: co si Bůh přeje, a co — ne?

— Právě v tomhle je i tajemství srdečné modlitby! Když pociťuješ v srdci Boha — pak i chápeš Jeho Vůli! Právě z toho se objevuje i radost — když děláš co se Mu líbí! Sám jsi to už nejednou zažil…

A jestli nejde hladce, co sis usmyslel — pak jako by se nebe zatáhlo mraky. Pak — také pocítíš: nic kloudného jsem nevymyslel, Hospodin to nechce!

Nad námi všemi je On! I nad tvým životem, i nad osudem!

— A vyplývá z toho tedy, že na člověku v jeho osudu nic nezávisí? Nic nezmění, nikomu druhému nepomůže? Měl by jen prostě věřit, milovat — a to je všechno? A takhle — jako rostlina — žít a zemřít?

— Jak to, že nezávisí? Závisí! Může svoji pýchu odstranit, neřesti v sobě vymýtit, nehřešit ze slabé vůle a pokušení svých chtíčů, a ještě se může naučit lásce srdečné a Vůli Boží vnímat!

Tohle právě závisí jedině na člověku!

A je stanoveno začít žít tak — aby všechno bylo jen pro Boha! A ostatní — On už zařídí!

Radostný je takový život s Bohem — když žiješ podle Jeho příkazů!

Taková radost vzniká — když je Bůh ve tvém duchovním srdci! To už není prostě jen víra!…

Když láska Boží přeplňuje duši — pak nejsme odděleni od Boha: On je s tebou a ty s Ním! A tvůj život zcela patří Jemu!

A ať se s námi stane všechno podle Jeho Vůle! A pak není nic smutné, ale všechno je radostné, jestliže chápeš, že všechno přichází od Něho! A nebylo by vhodné, abychom se protivili této Vůli!

— Ale jak vždy vědět, že správně chápeme Jeho Vůli, že se nemýlíme? Kolik jen výkladů pro každé slovo Písem si lidé navymýšleli! Kolik zla se koná — jakoby pro Boha!…

Ale ty, Alexeji, nerozumuj zbytečně!… Ty — pociťuj srdcem! Vždyť to už umíš! Takhle pokaždé vycítíš srdcem Pravdu Boží dokonce i tam, kde je tvé pochopení nemohoucí!

Víra a láska k Bohu umožňují nepolekat se ani smrti těla. A všechny zkoušky, které se v životě přihodí, důstojně projít. A dělat — to dobré, co je v tvých silách, a kvůli tomu, co změnit nemůžeš, se nermoutit.

A ještě je důležité — pamatovat vždy na hodinu smrti. Je třeba chápat, že se každý ve svou hodinu za sebe bude zodpovídat Hospodinu.

Život má velkou cenu! To je pravda!

A světský člověk si často myslí, že neexistuje nic vyššího, než život těla… Ale duchovní člověk ví, že je možné i samotný tělesný život dát za spasení duše. A mnozí to vykonali!

Existuje zvláštní stav lidské duše, ve kterém je víra tak silná a hluboká, a ve kterém víra a láska natolik přeměnily duši, že se člověk už o sebe nebojí.

Přestoupit dohodnutá dogmata a pocítit Boha Živého — právě tohle je to hlavní v nezničitelné víře! V duchovním srdci — jen tam je to možné pocítit! Pak už duše nezapochybuje, že Bůh existuje, a že Bůh je Láska, jak tomu učil Ježíš!

A pak je možné přestat «bát se o sebe»: bát se o život svého těla.

Je možné přestat se bát i toho, co si o tobě budou lidé myslet a mluvit… Ať už je to sláva, nebo hanba, odsouzení davu… Hanby a pokárání se bojí ti, ve kterých je silná pýcha! Pochvalná slova jsou naší pýše příjemné! Ale výtky jí působí bolest…

Všeho toho se bojí člověk, který uvažuje a má starost hlavně sám o sebe! Ale duše, posílená vírou a láskou k Bohu z toho už nemá strach!

Existuje víra, se kterou se člověk stává natolik plně oddán Bohu, natolik přijímá Jeho Vůli k sobě, že se už víc o sebe nebojí!

Vždyť — sám Ježíš přijal smrt na kříži, jaká byla určena zločincům za zločiny. Pro nás ji přijal. Abychom viděli Velikou Sílu Ducha! Abychom si zapamatovali Jeho slova! Abychom věděli, že smrt pro duše neexistuje, a že za tím prahem — Království Nebeské přijme toho hodné!

A křesťané byli připraveni přijmout s radostí mučednickou smrt, aby následovali Pána!

Tak může víra jakékoliv utrpení proměnit v očištění a přeměnu duše. Tedy — taková je síla víry!

— Ale k čemu jsou nutná muka, utrpení, smrti, kterým není konce?

— … Nevím… Kdovíproč to v hříšném světe jinak nebývá… Zdá se, že prostřednictvím toho získáme očištění od hříchů, z tohoto světa zaměříme pohled k Nebesům, a pokusíme se v pokoře pochopit Boží Moudrost…

… Starec Nikolaj se odmlčel a pak dodal, jako by odpovídal na myšlenky, které Alexej nevyřkl nahlas:

— Ano, máš pravdu, Alexeji, ve svých úvahách o tom, že lidé ve své většině věří hloupě… Ve slepé a fanatické víře někdy konají strašné zločiny… A tím, co nazývají «svojí vírou», ty zločiny ospravedlňují…

Víra takových lidí není zaměřena k Otci Nebeskému, ani k Ježíši, ale k jakoby «spasitelným» pravidlům a obřadům…

Víra, která vzniká ze strachu — dělá z člověka nemyslícího otroka, slepý nástroj těch, kdo mu ten strach vštěpují!

Ale víra, která vyrůstá z lásky k Bohu, — přibližuje člověka k Hospodinovi!

A neštěstí na zemi vznikají právě z toho, že víra většiny lidí vyrůstá ze strachu. Oni si myslí, že když vykonají nesprávný obřad, — že je čeká záhuba…

Ale ještě horší věci si mnozí myslí, že popravovat ty, kdo jsou jiné víry, — že to je hrdinský čin, za který se hříchy odpouštějí…

A existují ti, kdo tuto šílenost v hloupých lidech podporují a prostřednictvím toho upevňují svoji nadvládu nad světskými bohatstvími a rozlehlými zeměmi. A právě to je strašný zločin, ten největší hřích!

A nejen mezi pravoslavnými se taková neštěstí množí… I Latinové ve svých zemích zřídili inkvizici…

Slabá duše — ta se bojí «nesprávně uvěřit» a za to věčně hořet v pekle! A proto se zločincům snadno rozkazuje těm, kdo jsou ovládáni strachem a předsudky!

A zničená, zlomená víra někdy rozvrací celý život člověka, mění ho v beznaděj a nesmyslnost. Vždyť člověk věřil a věřil, a potom mu řekli, že to, čemu věřil, není pravda, že jeho víra byla nesprávná a že musí věřit nově, jinak… — a víra je zničena…

A lidé se chytají alespoň nějaké «spasitelné», z jejich pohledu «správné» víry …

Slabí dušemi a chudí rozumem se pociťují ztracení, jestliže to, v co věřili, je najednou nazýváno kacířstvím, blouděním, zločinem. Takový člověk se ocitá před volbou, která je nad jeho síly: komu teď má věřit — neví. Protože víra takového člověka nebyla hluboká. A takový člověk chce co nejrychleji změnit tu víru za novou a jít za novým vůdcem, a co nejrychleji začít věřit ve «spasitelnost» nových obřadů…

Snadno se víra zničí, jestliže v ní není láska k Bohu a hloubka pochopení!

Ale Podstata víry nezničitelné — to je sám Bůh! S takovou vírou není nic strašné!

<<< >>>
 
Hlavní stránkaKnihyČlánkyFilmyFotogalerieScreensaversNaše stránkyOdkazyO násKontakt