---

Podobenství Lao-C’/Podobenství desáté: O pýše, pokoře, umění rozplývat se a o Splynutí s Tao

---

Podobenství desáté:
O pýše, pokoře, umění rozplývat se a o Splynutí s Tao

Lao-C' pokračoval ve své cestě.

Teď se nezřídka zastavoval ve vesnicích nebo městech, na které mu ukazoval Chuang-Di. Jeho sláva — jako léčitele a mudrce — rostla a šířila se…

Chuang-Di poučoval Svého žáka:

— Není záhodno odhalovat veliká tajemství před nedůstojnými!

Neměl by ses také příliš radovat ze slávy, která tě obklopuje kvůli tvým dovednostem: vždyť jsi toho nejdůležitějšího, co umíš, dosáhl prostřednictvím kontaktu se Mnou, díky Mně!

Jenom veliká pokora a veliká láska umožňují získat Velikou Sílu, souhlasnou se Sílou Tao!

Žák nesmí nikdy ztratit bezvýhradnou pokoru! To je záruka velkých vítězství nad sebou, to je základ potřebných úspěchů v přeměně duše!

Nelze souhlasit s Tao napůl: to vyvolává nebezpečnou trhlinu.

Jestliže člověk začíná vydávat svoji vůli — za Vůli Tao, je to cesta k záhubě, která nepozorovaně pohlcuje všechny předchozí úspěchy duše.

Jenom úplná pokora před Vyšší Vůlí je lékem na tuto smrtelnou nemoc — pýchu.

Pyšný a samolibý je «těžký»: on se utápí v neřestech, spoutávajících ho svou tíhou, a on utrpí porážku v nejdůležitější bitvě svého života!

Avšak pokorný a nezištný je «lehký». A proto nic pro něho nemůže být vážnou překážkou! Rychle může získat průzračnost těla a zjemnělost duše.

Zármutek a hněv jsou společníky pýchy.

Klid a radost jsou společníky bezvýhradné pokory.

Ve stavu velikého klidu — přijímej neodvratné.

Všechno ve světě hmoty je podřízeno Člověku, žijícímu ve Splynutí s Tao.

On nemá přání, odlišující se od Vůle Tao, nemá názory, rozcházející se v něčem s názory Velikých Te.

Jsou mnozí lidé — ti, kteří pouze slyšeli o moudrém a prospěšném, ale stejně to neudělali základem svých životů, — a už se považují za vědoucí a pyšní se; myslí si, že jim není rovno… Podívej se, nakolik je jejich pýcha směšná ve Světle Pravdy!

Pyšný člověk, ovládaný neřestnou myslí, má sklon vidět neřesti v druhých a odsuzovat všechny lidi okolo sebe. Ale nedostatky v sobě samotném nepostřehne!

Avšak doopravdy rozumný člověk, pokud uvidí nedostatky druhého, bude odstraňovat ty samé neřestné vlastnosti v sobě, jako by se podíval do zrcadla, nastaveného před ním Tao.

Pomoci druhým je možné pouze tehdy, pokud se oni sami snaží o svou přeměnu.

K těm, kdo jsou připraveni uslyšet, — má smysl mluvit, obracet se k nim.

Ale není radno vměšovat se do osudů těch, kdo zavrhli ponaučení Tao.

Dokonale moudrý hledí na všechny bytosti z pozice Tao — očima, naplněnýma láskou. On koná, a přitom zachovává Splynutí s Tao — v Jeho Velikém Klidu. Jeho činy jsou bezchybné, poněvadž vycházejí z Tao, a proto se Ho pohana od lidí neřesti nedotýká.

On je nezranitelný pro nenávist a odsuzování, poněvadž se Ho takové emoce nemohou zmocnit: vždyť On žije v Tao!

Dokonce i Jeho tělu mohou lidé zla ublížit jen v tom případě, pokud na to mají Vůli Tao.

Domlouvat lidem je těžká a nevděčná práce. Ale slouží ve prospěch Tao.

Ať tě třeba z devíti tisíc lidí jen devět skutečně uslyší a jen jeden dokáže vyplnit, co bylo řečeno — ale i tehdy z toho bude velký užitek! Poněvadž ten jeden dosáhne větších úspěchů, nežli všech devět tisíc ostatních.

* * *

Jednoho dne Chuang-Di řekl:

— Teď pro tebe nastal čas vrátit se k životu v osamění. Vydáme se do hor…

— Ale Chuangu-Di! Vždyť ještě tolik lidí potřebuje moji pomoc!

— Nu co, dělej si, co chceš…

… Lao-C' nasměroval oslíka do údolí — tam, kde byla v dálce vidět nejbližší vesnice… Začal se nořit do meditace, ale najednou si všiml, že oslík sám změnil trasu — a beze spěchu vystupuje nahoru po svahu.

Lao-C' se obrátil k Chuangovi-Di:

— Ty neschvaluješ moje přání pomáhat lidem? Ale vždyť Ty Sám jsi mě o tom nedávno poučoval!

— Jsou různé způsoby a možnosti, jak to dělat. Já to například teď také dělám. A dělám to — nejen s tebou. Já mohu pomáhat současně mnoha lidem, protože ovládám Velikou Sílu Tao ve vší úplnosti.

Nelze být v rozporu s Tao, dokonce ani v drobnostech! Je důležité — naučit se pociťovat Vůli Tao stále!

Úplné podřízení rozvinutého lidského rozumu Vůli Tao — je jeden z bodů učení.

Jestliže úplně vypneš schopnost myslet — budu se ti smát: vždyť Já hlupáky nepotřebuji! Ale pokud tvoje mysl bude odporovat Moji Vůli — pak Já odejdu stranou a budu čekat na to, až se ty, konečně, zatoužíš se Mnou sjednotit…

— Je třeba najít «zlatou střední cestu»?

— Ano. Pouze pokud budeš pečlivě dodržovat «zlatou střední cestu», udržíš se na Cestě k Tao! Na tomto základě tě učím pociťovat ty nejmenší nuance Vůle Te a Tao!

Vždyť právě teď přichází tvůj čas úplně se sjednotit s Mojí Velikou Sílou!

Ale pro to, aby bylo možné získat úplnost takového Splynutí, je nezbytné osvojit si umění rozplývat se. Je třeba umět mizet v Bezbřehém Oceánu Tao!

Právě tak, jako když kapka vody, spadlá do vody, ztrácí svoje hranice a stává se neoddělitelnou součástí vody, právě tak, jako když řeka, vtékající do oceánu, ztrácí svůj proud a břehy, — tak i duše musí umět naplno ztratit svoji individualitu a oddělenost, když se vlévá do Tao: aby zůstaly jen jednotná Láska, jednotná Moudrost a jednotná Síla!

Ty jsi se naučil rozplynutí ve Splynutí se Mnou.

Teď musíš jít do hloubky — ve srovnání s tvým obvyklým vnímáním Mne!

Já jsem — Sám Sebou — proložil Cestu od srdce člověka do Příbytku Tao! Když ji projdeš, můžeš už navždy žít ve Splynutí s Nejjemnějším!

Pociť — jaký jsem Já! Všechno, co nejsem Já, je podobné oděvům Mého Neohraničeného Vesmírného Těla Vědomí!

Pociť Můj Vesmírný Majestát a Sílu!

Nejmenší pohyb Mých Rukou je schopný měnit světy! Ale, pokud to není bezpodmínečně nutné, Já zachovávám Veliký Klid.

Tao přebývá ve stavu Velikého Klidu. A jenom z Příkazu Tao vychází z Jeho Příbytku pohyb, vytvářející novou skutečnost.

Tento pohyb je Tvořivý Božský Oheň Velikých Te. On je Síla, projevující nebo ničící součásti Univerza, a také kontrolující a usměrňující všechno, co se děje.

Takhle Já všechno řídím, a přitom zůstávám ve Splynutí s Průzračným Klidem Oceánu Tao, v Hlubinách pod Tvořivým Plamenem.

Ať už mám materiální tělo nebo ho nemám, Já vždy Sám Sebou pociťuji veškeré Absolutno.

Moje Tělo — pokud ho Já stvořím — je podobné maličkému prstu na jedné ze spousty Mých Rukou. Já mohu konat s pomocí tohoto prstu, ale nezužuji pociťování Sama Sebe do tohoto natolik malého fragmentu života vesmíru.

Ty také můžeš postupně rozšiřovat svoje vnímání v tomto světě a ve světech jemnějších — sebou-duší, když budeš obemykat láskou a klidem stále větší objem mnohorozměrného Univerza.

Zpočátku ještě nebudeš v úplné míře slit se Sílou. Ale, získávej stále větší zkušenost života ve Splynutí s Tao, a vzrůstej v Lásce a Moudrosti! Prostřednictvím toho budeš postupně získávat stále větší možnosti projevovat Velikou Sílu Tao.

Zůstávej Jedno — s nekonečným průzračným nejjemnějším stavem Prvotního Tao!

Nepřestupuj hranice Oceánu Tao, dokonce ani když vejdeš do slupky svého těla!