Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

EKOPSYCHOLOGIE/«Kořen»

«Kořen»

Ale Božský Oheň může být poznán i jinak: On se vždy vyskytuje v té části planety, odkud se započalo její stvoření — v jejím jádru.

Tam také může být přijat Ohnivý křest. A sejdeme-li podle škály mnohorozměrnosti ještě hlouběji — pod Ohnivou součást jádra planety — můžeme vstoupit do nejvyšší prostorové dimenze a poznat tam Prvotní Vědomí v Jeho Příbytku.

Průchodem do Příbytku Tvůrce je pro každého člověka jeho energetický «kořen», spojující jeho anáhatu s nejvyšší prostorovou dimenzí. Právě projitím po tomto «kořeni», může ten, kdo získal potřebnou sílu v jemnosti a naučil se pronikat do vyšších lok, poznat ve veškeré úplnosti Boha Otce.

O «kořeni» mluvil Krišna v Bhagavadgítě.

Čínští taoisté s touto strukturou pracují a nazývají ji «stonkem zlatého kvítku».

Po «kořeni» zvedají do těla Božský Oheň tibetští jogíni pracující metodou tummo [62-63].

O tom samém se mluví v Agnijóze (Listy Sada Morii. Zov [34].

Meditační způsob pro práci s «kořenem» nabídl Bůh prostřednictvím Pavla (Římanům 11:18).

Ale většina lidí věří, že se v Zemi nachází… peklo, a Bůh je… «nahoře» (vzhledem k naší kulaté planetě).

… Chápu, že je pro materialistu těžké si představit proniknutí do centra Země: vždyť v jeho mysli je Země spojena s «tvrdostí»…

Ale pro úspěšného mystika, který ovládá umění vcházet do nejvyšších — nejjemnějších — eonů, je naše planeta viditelná jako mnohovrstevnatá koule Živého Světla-Lásky, ve které může plavat z jedné vrstvy do druhé (z eonu do eonu), rozpouštět se v každém z nich, znovu se shromáždit do shluku individuálního vědomí, nabývat různých forem a rozměrů, vylévat se za hranice «ostrůvku» planety do Vesmírného Oceánu Bezmeznosti, rozplývat se v něm…

Ale aby se to stalo, musíme se, jak bylo výše popsáno, odtrhnout od guny tamas, projít skrz rádžas a sattvu a poté vejít do přímého kontaktu s Bohem — jako nesmrtelné vědomí osvobozené od těla, které směřuje k milostnému Splynutí s Hlavním Milovaným.

Tato religiózní Cesta, nazývaná Bohem Přímou Cestou (Vadžrajánou), se ve skutečnosti ani trochu nepodobá obřadním formám náboženství, kde se lidé bojí smrti těla a oplakávají ty, kteří těla opustili, kde jsou natolik zamilováni sami do sebe a zotročeni obžerstvím, že považují za své nezpochybnitelné právo zabíjet zvířata a pojídat jejich těla…

… To, kde nejprve poznáme Boha v Jeho Ohnivé Tvářnosti: jestli prostřednictvím Ohnivého jádra naší planety, nebo v Ohnivém «Mahádublu», — to nemá význam. Ale poznání jednoho i druhého je nezbytné.