Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

EKOPSYCHOLOGIE/Práce v materiálním světě

Práce v materiálním světě

Pro každého člověka, dokonce, i když ještě nedorostl k pochopení náboženských pravd, jsou ve vztahu k jeho práci podstatné dva principy. Je to slušnost, a snaživost naučit se toho co nejvíce. Druhý princip má na mysli nejen usilování o učení, ale dost častou změnu uplatňování svojí práce, změnu pracovních míst. Na každé nové místo v takovém případě už přicházíme obohaceni zkušenostmi práce na všech předchozích místech. To významně obohacuje životní zkušenost, intelektuálně rozvíjí a vytváří objektivní předpoklad pro uctivý vztah ze strany druhých lidí.

Ale u religiózního člověka vztah k vlastní práci předpokládá ještě serióznější přístup. A jmenovitě on se musí dívat na svoji sociální aktivitu — jako na službu Bohu.

To se nazývá karmajógou. Karmajóga je cesta zdokonalování sama sebe prostřednictvím pomoci Bohu v Jeho Evoluci. Konkrétně se to projevuje v různorodé pomoci druhým lidem — pomoci v tom, co je jim skutečně prospěšné, včetně duchovní pomoci.

Přitom se musíme přičiňovat sloužit zejména svými vyššími schopnostmi. A také musíme usilovat o ovládnutí stále vyšších dovedností, potřebných pro svoje sloužení. [10,18]

Osobní hmotná zainteresovanost je při takovém vztahu k práci odsunuta na vzdálené místo. Vždyť taková služba je vyjádřením a projevením svojí lásky k Bohu a k lidem. Bylo by správné prodávat svoji lásku za peníze?

Krišna o tom říkal toto: «Hleďte na práci, a ne na výhodu z ní!… Nešťastni jsou ti, kteří činí — kvůli odměně za svoji činnost!» [10,18] (Bhagavadgíta, kapitola 2:47,49).

Avšak karmajóga vůbec není princip bezplatné práce. Ale karmajogín se živí «zbytky svých přinášených obětí», jak to obrazně vysvětloval Krišna [10,18] (Bhagavadgíta, kapitola 3:13).

Ostatně i ti, kterým je pomoc prokazována, nesmějí zapomínat, že jejich pomocník také musí za něco nakupovat jídlo, něčím platit za dopravu, bydlení a další. Připomeňme si slova Ježíše Krista pro tento případ: «Dělník je hoden svého pokrmu» (Mt 10:10), «Dělník je hoden své mzdy» (L 10:7). A — ještě závažnější slova Krišny z Bhagavadgíty: «Zloděj je ten, kdo na obdržené dary neodpovídá dary vlastními» [10,18] (Bhagavadgíta, kapitola 3:12).

Prostřednictvím intenzívního duchovního hledání a ne jinak, než sloužením podle principů karmajógy — v sobě člověk rozvíjí Lásku, Moudrost a Sílu.

… O Lásce jsme už hodně mluvili, pohovoříme si teď o Moudrosti — vlastnosti, bez které není možné se stát dokonalými, není možné dojít ke Splynutí s Bohem.

Moudrost je znalost toho ze všeho nejdůležitějšího: jaký je On — Bůh, co je to člověk, co je to Evoluce Vesmírného Vědomí. Je to také — znalost různorodosti duší, umění rozlišovat lidi podle jejich vlastností, schopností, možností podle psychogenetické vyspělosti. Je to také — znalost Přímé Cesty k Dokonalosti a rozličných variant odchýlení od ní. Je to — znalost toho, jak je možné pomoci v Evoluci každému člověku, stanovit pro něj jemu dostupnou formu duchovní pomoci.

Moudrost se získává teoretickým výzkumem a praktickou zkušeností. To první spočívá v prostudování instrukcí, které Bůh nejednou dával vtěleným lidem, a také v poznávání zkušeností lidských hledání a bloudění na Cestě k Němu. Ale praktické znalosti člověk obdrží prozkoumáváním sebe i Boha na duchovní Cestě, a také v procesu duchovního sloužení a v duchovní tvorbě.