Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

EKOPSYCHOLOGIE/«Každé vystoupení ze stavu lásky…»

«Každé vystoupení ze stavu lásky…»

«Každé vystoupení ze stavu lásky vede ke hromadění negativní karmy», — to mi jednou řekl Bůh před mnoha lety. Tuhle frázi je možné zařadit jako druhý bod hned za «Bůh je Láska».

O čem je tu řeč? Co je to — zase výhrůžka? On mě potrestá? Pošle na mě těžkou nemoc? Nebo mě odsoudí k utrpení při následujícím vtělení? Ne, takhle postavená otázka není správná.

Bůh nikdy nikoho netrestá. Ale On učí. A svoje osudy si děláme sami. Například, my sami odkládáme štěstí setkání s Ním. A budeme nadále trpět kvůli svojí oddělenosti od Něho, pokud v sobě nemáme lásku. A různá neštěstí si také k sobě přitahujeme sami. A přitom nás Bůh vůbec netrestá.

Uvedu jasné příklady z vlastního života.

Kdysi jsem uviděl nejnovější nezákonné vydání mojí knihy o Davidu Copperfieldovi: nejen bez mého souhlasu a finanční kalkulace, ale tentokrát dokonce s překroucením obsahu — s nějakým nesmyslným schématem uprostřed textu, přičemž pod mým jménem…*

A to ve mně «přeplnilo číši trpělivosti»: vystoupil jsem ze stavu lásky, naladil se na «vyjasňování vztahů» s podvodným vydavatelem…

A hned ten samý večer jsem onemocněl zánětem jícnu: spastické bolesti mi nedovolily ani slinu polknout…

Ale k ránu jsem prohlédl: velký černý duch mě chytil rukou za krk, dotírá na mě, nechce pustit. Vrátil jsem se do Příbytku Tvůrce — a najednou jsem si vzpomněl: «Každé vystoupení ze stavu lásky…»… A duch zmizel, zánět skoro hned přešel.

Mechanizmus děje je takový. Pokud se nacházíme v jemných stavech — jsme nedosažitelní pro hrubé duchy: oni nejsou schopni pronikat do jemných eonů. Ale pokud zhrubneme emocionálně — pak se najednou přibližujeme k jejich stavu a stáváme se vhodnými cíli pro jejich agresívní útoky.

Ale před třiceti lety se mi přihodilo něco mnohem «krutějšího». Tenkrát moji spolupracovníci v Moskvě začali provádět nepřístojnosti za mými zády [9]. Podle mě to vypadalo, jako když zradili Boží dílo. Bůh Sám tehdy přikázal neprodleně uzavřít duchovní centrum, které bylo vytvořeno v Moskvě.

A tím měla být také celá událost ukončena. Ale já jsem upadl do těžkého stavu hněvu na ně. A tím jsem si k sobě přitáhl ďábelské síly: bez jakéhokoli vnějšího důvodu jsem byl napaden bandou násilníků a potom jsem velmi dlouho trpěl v krutých bolestech, dvakrát jsem byl v klinické smrti a po několik let jsem byl skutečným invalidou.

Až «prožehnutí» rozbitých kostí páteře energií kundalíní, když jsem se tomu naučil, mi přineslo téměř úplné vyléčení…

… Tak si každý z nás k sobě přitahuje štěstí nebo utrpení sám: vstupujeme do stavu Božské Lásky — a sbližujeme se s Bohem, vstupujeme do hrubých stavů — a na naše těla «dotírají» démoni a ďáblové, potom onemocníme, trpíme.

Tak právě my sami odsuzujeme sami sebe za nevyplňování Vůle Boha.

A tu Vůli nejzřetelněji vyjádřil Ježíš: milujte Boha, milujte jeden druhého, bez ohledu na cokoli! [10,18].

Dokonale lživé je domnívat se, že Bůh je povinen zajišťovat nám různé pozemské blaženosti. Ne, On nikdy nesliboval, že to bude pro všechny lidi dělat… On vůbec není náš sluha! On je Hospodin, Pán!

On nás miluje a snaží se nám pomoci. Ale — vůbec ne v získávání pozemských blažeností, ne v realizaci našich egoistických chtění.

Jeho Láska se projevuje v tom, že nás zaměřuje k našemu konečnému štěstí Sjednocení s Ním.

On je Hospodář, Absolutní Vládce. Musíme se naučit, přijmout a plnit Jeho Vůli, Jeho Zákon. Pak budeme žít v harmonii s Ním. Ten Zákon je takový: Cesta ke Splynutí s Bohem — to je nekompromisní Láska, a kdo z ní vystupuje — ten vystupuje z Božího příkrovu a stává se kořistí obyvatel pekla.

Poslechněme tedy: vždyť je to v našem zájmu — jít k Bohu a přijmout Jeho Zákon!

Vždyť celé Stvoření On nevytvořil vůbec jenom pro nás, ale pro Sebe Samotného a také každého z nás. V tom je Jeho Evoluce, Jeho Život. A On hodlá přísně vykonávat Svoji Vůli: chceš jít ke Mně — žij v lásce a buď šťastný, nechceš — trp ve svojí oddělenosti ode Mne!