Předmluva

V. V. Antonov

Pro ruskou skutečnost je charakteristické, že lidé nechápou smysl svých životů. Poněvadž ani ateizmus, vládnoucí v naší zemi už několik desetiletí, ani zvrácené náboženské představy nedokážou jasně vysvětlit: proč tady žijeme a co tu máme dělat — z filozofického hlediska. A proto lidé, zbavení duchovnosti, včetně dětí, masově a nezvratně propadají opilství a dalším narkomaniím, a zločinnosti, které se pro ně mění v obvyklý, normální způsob života. Přitom praxe ukazuje, že žádné výzvy k zdravému způsobu života” nemohou většině lidí vytvořit stabilní perspektivu — jestliže neexistuje řešení hlavní otázky filozofie: otázky po smyslu našeho života na Zemi.

O tom všem jsme podrobně mluvili v mnoha publikacích [3,5-16,26,28,41]. Ale dětem je to pochopitelně třeba sdělovat zjednodušeným, jim přístupným jazykem, a přitom nevtíravě, bez donucování; jenom je prostě informovat — tak, aby se jim to v pozdějším věku vybavilo, a mohlo to posloužit jako základ vnímání světa a chápání svého místa a své role — jak v nekonečných prostranstvích mnohorozměrného Absolutna, tak i mezi konkrétními lidmi, vtělenými na Zemi.

Ti, kdo pročítají tento sborník, mohou buď doslovně používat metody, v něm uvedené, a nebo si vytvářet vlastní improvizace podle tohoto podkladu, ale nezbytně přitom musí cvičení “prosycovat” hlavním tématem — tématem duchovní lásky: úcty k Bohu, dobra, soucitu, sloužení všem ve všem dobrém, péče o všechny bytosti, včetně lidí, zvířat a rostlin; vždyť my sami jsme duše, vědomí, vtělená v materiální těla, a přebýváme v nekonečném vesmírném Oceánu Vševidoucího a Všeslyšícího Božského Vědomí, Boha, Který je Láska a Který nás přijme navždy do Svého Příbytku, jestliže se také staneme, tak jako On, Láskou.

Také vyprávění o Božských Učitelích a činech duchovních hrdinů navždy zůstanou v paměti dětí jako obrazy k následování [24-25,27 a další].