English Español Français Deutsch Italiano Český Polski Русский Română Українська Português Eesti 中文

Knihy a články o evoluci Vesmírného Vědomí.
Pro zájemce o metody duchovní seberealizace, poznání Boha.

 
Vasilek
 

Bůh promlouvá/Vasilek


Vasilek

— Vasilku, napověz nám, prosím, co můžeme v současnosti dělat v plánu práce s dětmi.

— Poznávání Boha a Jeho Stvoření je přece tak zajímavé! Ale v současnosti na celé Zemi (s velice vzácnými výjimkami) slovo Bůh pro děti znamená… jen nudu od dospělých… Ale Já jsem přece jejich hlavní Přítel, Kamarád ve hrách, Společník v životě!… Já jsem připraven dělat jejich život zajímavým! To se nazývá — ekologie! Ona učí poznávat, milovat, ochraňovat!

Jak máte pomáhat dětem? — přemýšlejte sami: může to být stránka na internetu, maličká knížka, i film. Ale — ne učebnice pro učitele, ale učební pomůcka pro práci samotných dětí!

— Jak jsi učil Svoje děti Ty?

— Přece právě takhle: dokonce i kvítek-vasilek (pozn. překl.: lidově chrpa) se mohl stát celým světem, který vyprávěl svůj příběh, a ten zahrnoval uspořádání jeho života, i etiku, i filozofii, i Boha…

— Kdy jsi žil na Zemi?

— Celkem nedávno, před Druhou světovou válkou…

Byl jsem pastýřem, děti přicházely poslouchat moje pohádky, nebo si jen tak posedět u ohně…

Měl jsem k dispozici knihovnu rozbořeného kláštera, kterou jsem už v dětství našel v rozvalinách… Tyto knihy posloužily jako impulz, katalyzátor paměti duše, a také jako zdroj spousty dalších vědomostí… Intuitivně jsem odhadoval Pravdu — a potom jsem všechno pozměnil a převyprávěl dětem pro ně zajímavým způsobem. Například jsem vyprávěl o nějakých událostech tak, jako bych to všechno viděl očima Boha…

Oni se ponořovali do Mojí lásky — a to, o čem jsem mluvil, se do nich vsakovalo spolu s láskou, stávalo se to neoddělitelnou částečkou jejich světového názoru. Podobně tomu, jak matčino mléko obsahuje všechno nejnutnější pro život dítěte, tak i Moje láska zahrnovala základy světového názoru a etiky Boha, a ještě trochu konkrétních vědomostí o rostlinách, o zvířatech, o Zemi.

Jaké to bylo štěstí! — vidět, jak se rozvíjejí, jak směřují ke Světlu jejich srdce…

… Děti, pochopitelně, nedokázaly dlouho skrývat to, čemu jsem je učil… Začali se o nás zajímat…

… Děti zabili jakoby náhodou… A Mě uvěznili a zastřelili — za «propagandu lživých idejí o Bohu a napomáhání světovému imperializmu».

… Nebuďte kvůli nim smutní! Ano — zabili je, ale oni to vtělení neprožili nadarmo: každý z nich dostal vyznamenání od Boha — s tím, že bude moci pokračovat v následujícím vtělení ve svém rozvoji na už zvolené cestě

Nermuťte se ani kvůli těm, kdo nedokázali jít dál s vámi! Každý z nich také dostal právě takové vyznamenání od Boha, kromě těch, kdo zradili.

* * *

… Když jsem si, po skončení tohoto rozhovoru, přečetla naše předchozí zápisy, našla jsem tohle:

«Z Rusů minulých století, kteří získali Božskost,… se známe s Vasilijem, Který obsáhl úplně Učení Ježíše Krista a prožil v důsledku toho život ve stavu blažené zjemnělé lásky ( blízcí lidé Ho něžně nazývali Vasilkem). On se snažil tento stav předat druhým; měl několik mladíků-žáků. Ale ti byli jednou rozsápáni "mnichy" ruské inkvizice.».

Informace nesouhlasila. Přiznám se, že jsem byla zmatená…

Ale zasáhl Vasilek:

— Proč si hned myslíš, že to, co jsi slyšela, není pravda? Ve skutečnosti se stalo to první, i to druhé…

… Když «mniši»-fanatici před Mýma očima zabili Moje žáky — propadl jsem zoufalství… Miloval jsem je víc, než matka miluje svoje děti! Stokrát jsem byl připraven za ně umřít!… Nemohl jsem je opustit!… Chtěl jsem jít za nimi!…

Ale vrazi Mi život ponechali, protože věděli, že smrt by pro Mě byla v tuto chvíli největším štěstím, a jim působilo potěšení Moje zoufalství. A tak den po dni přicházeli do temnice — a jízlivě se posmívali…

… Věděl jsem, že zoufalství je hřích před Bohem… A že sebevražda je nepřípustná… Ale nezvládl jsem to… a «vložil na sebe ruce»…

Existuje zákon, podle kterého se jakákoliv člověkem nesprávně prožitá důležitá životní situace opakuje: do té doby, dokud on nenajde správné řešení.

A Já jsem byl vtělen znovu s téměř úplným opakováním životních okolností… Jen místo «křesťanů»-fanatiků teď Moje děti zabíjeli fanatici ateizmu…

Já jsem tu chybu podruhé nezopakoval… Zůstal jsem věrný Ježíšovi, připomínaje si Jeho slova: «Otče! Odpusť jim, protože nevědí, co činí»*. Litoval jsem Ježíšovou Láskou znetvořené duše Mých katů, zmrzačené nenávistí, a dál jsem pokojně snášel jejich jízlivé urážky a mučení, — a Pánova láska skrze Mne nepřestávala protékat. Přijal jsem smrt těla pokojně a radostně.

… A děti — všechny děti! — jsou vždy Moje!

Je třeba je učit!

Právě děti je třeba učit v první řadě!

Děti je třeba učit proto, aby už nikdy lidé nenávisti, lidé pekla, z nich nemohli vychovat fanatiky — ať už by zakrývali svoje zlo jakoukoliv idejí: maskami «křesťanství», «komunizmu», islámského fundamentalizmu nebo jakoukoliv jinou vlajkou, pod kterou učí nenávidět a zabíjet…

Tak vidíš, jak bylo důležité to, co jsem ti chtěl říci, a ty ses rmoutila, že jsi Mě špatně pochopila!

— Děkuji Ti, Vasilku!

* * *

V lese, na malém kopci, pokrytém mechem a lišejníky, rostou borovice. Zastavujeme se, sundáváme batohy — a náhle! — se ocitáme na louce zalité sluncem, kde rostou zlatavé trávy, skrz které radostně září a dívají se na nás modrýma očkama vasilky (chrpy)!…

… A právě takovým radostným úsměvem nás vítá Vasilek! Modré oči jako chrpy, světlé vlasy, otevřený úsměv — všechno vyzařuje radost! Stav rozlitého štěstí a — svobody!

Radost zaplňuje naše srdce!

— Pověz, Vasilku, co teď děláš, jak pomáháš lidem z nevtěleného stavu?

— Já teď pracuji s dětmi — učím je radovat se. To je velice důležité — umět se radovat! Lidé se odnaučili radovat z přirozené krásy — a to rmoutí Boha.

Na Zemi je mnoho krásy, jen je třeba umět ji vidět! Daleko ne všem jsou přístupná mistrovská díla uměleckých výtvorů. Ale všem je dostupná krása živé přírody! Dokonce i poušť a věčné ledy Arktidy mají své zvláštní kouzlo!

Zeptej se lidí, kteří tě obklopují: jak často se dívají na oblohu? A poznáš, že vnímání světa většiny z nich je omezeno třemi metry kolem vlastního těla, a ještě i ty, v podstatě, — v hranicích jejich vlastních pokojů nebo úřadů.

Je třeba učit lidi všímat si překrásného! A dokonce se nejen kochat lesy, poli, jezery, stepmi, moři… — ale i kapkami rosy, prvními paprsky vycházejícího slunce, dešťovými kapkami, travinami, zpěvem ptáků, tenoučkým jasným měsícem… — všude je možné najít podivuhodnou neopakovatelnou krásu Stvoření!

A když se lidé naučí všímat si krásy a radovat se z překrásného, dokážou poté pochopit a zamilovat si Toho, Kdo to stvořil, — Stvořitele! Živá příroda je stvořena Stvořitelem — jako nevyčerpatelný zdroj radosti a lásky!

— Pověz: Proč pracuješ s dětmi, a ne s dospělými?

— Práce s dětmi je velká radost pro Boha! Dětské duše jsou více vnímavé ke kráse! Mají mnohem vyšší čistotu vnímání překrásného, nežli dospělí. Děti jsou také schopny vnímat velmi seriózní vědomosti o Bohu, ale pouze, když na ně nebudeme «šišlat», ale budeme s nimi mluvit jako se sobě rovnými. Ony jsou plně schopny pozvednout se na úroveň předávajících vědomosti, pokud je to pro ně zajímavé. Ony nasávají nové vědomosti — najednou celým vědomím, na rozdíl od dospělých, kterým získané vědomosti, bohužel, «zůstanou vězet v hlavě».

Je pravda, že děti mají nebezpečný «pubertální věk»*, ale to je přirozené. Ti, kdo jím úspěšně projdou, budou mít výborný základ pro další správný rozvoj.

Vaše pomoc v této práci je ještě velmi malá.

Napište pro děti knihu s pravdou o Mně! Vytvořte nové filmy — a pro děti také. Aby se každý, kdo je shlédne, mohl duší dotknout Boha!

Darujte lidem krásu! Darujte jim radost a teplo! Darujte jim vědomosti o Stvořiteli! Darujte Mne lidem!

— Vasilku, a co bys poradil ohledně výchovy konkrétně vlastních dětí?

— Vychovávat je třeba vlastním příkladem! Vlastním příkladem — ve všem!

Je třeba dítě vnímat jako svého žáka — žáka, v jehož přítomnosti učitel nemá právo dovolit si ani kapku slabosti.

A čím komplikovanější je žák, tím bezchybnější musí být učitel!

Pokud pozorně proanalyzujeme svoje vlastní chování — začne být zřejmé, že kořeny mnoha neřestí dítěte mají původ v duši jeho vychovatele.

Můžeme mnohokrát opakovat správná slova… — ale za co stojí slova člověka, který sám neumí bezchybně následovat všechny svoje rady? Takovým chováním můžeš navždy znehodnotit všechno to překrásné a správné, co se pokoušíš vysvětlit druhému.

<<< >>>
 
Hlavní stránkaKnihyČlánkyFilmyFotogalerieScreensaversNaše stránkyOdkazyO násKontakt